dnes je 25.6.2024

Input:

Smlouva o smlouvě budoucí

6.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.1
Smlouva o smlouvě budoucí

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Smlouva o smlouvě budoucí je upravena v § 1785 až 1788 NOZ. Všechna ustanovení jsou dispozitivní, což znamená, že si smluvní strany mohou dohodnout odlišnou úpravu.

Forma smlouvy

NOZ nevyžaduje pro smlouvu o smlouvě budoucí obligatorně písemnou formu, tj. může být uzavřena např. i ústně. Písemnou formu nicméně vždy z důvodu právní jistoty a průkaznosti toho, co bylo vůlí stran, doporučujeme. Pokud by jedna ze smluvních stran projevila vůli, že požaduje, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě, pak se má za to, že nechce být vázána, pokud by byla smlouva uzavřena v jiné než písemné formě (viz § 1758 NOZ).

Předmět a účel smlouvy

Účelem smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je zachytit dohodu stran, které chtějí uzavřít určitou smlouvu s určitým obsahem, ale ještě nejsou schopny natolik konkretizovat jednotlivá práva a povinnosti, aby mohly danou smlouvu přímo uzavřít, nebo tomu brání jiné okolnosti, nebo vyčkávají na splnění sjednaných podmínek. Proto je předmětem této smlouvy pouze povinnost alespoň jedné strany uzavřít po vyzvání v určité době určitou smlouvu, a to s obsahem, který musí strany ujednat alespoň obecným způsobem. Tato smlouva má zejména v podnikatelské praxi poměrně velký význam, neboť dává stranám již určitý závazný základ pro realizaci budoucího obchodu – samotná příprava takového obchodu může leckdy představovat vynaložení významných nákladů, což by bez sjednání povinnosti uzavřít budoucí smlouvu představovalo pro strany riziko, které by bez smluvního základu neměly zájem převzít.

Podstatné náležitosti smlouvy

Podstatnými náležitostmi smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je:

  • povinnost jedné nebo obou smluvních stran uzavřít po vyzvání budoucí smlouvu,

  • stanovení lhůty, ve které musí být smlouva uzavřena (není-li ujednána, pak zákon stanoví, že tato lhůta činí jeden rok),

  • vymezení obsahu budoucí smlouvy, který musí být ujednán alespoň obecným způsobem.

Právní úprava smlouvy o budoucí smlouvě je tedy poměrně volná a dává stranám možnost sjednat si smlouvu podle svých potřeb.

Povinnost uzavřít smlouvu

Podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí je povinnost alespoň jedné strany uzavřít po vyzvání budoucí smlouvu. Záleží na vůli a dohodě smluvních stran, zda se budoucí smlouvu zaváže uzavřít pouze jedna smluvní strana nebo obě smluvní strany.

Určení předmětu plnění

NOZ vyžaduje, aby si strany ujednaly obsah budoucí smlouvy alespoň obecným způsobem. S ohledem na specifičnost této smlouvy tedy nemusí být obsah budoucí smlouvy vymezen zcela určitě, jak se požaduje u ostatních smluv s ohledem na požadavek určitosti a srozumitelnosti právních jednání, nicméně i tak musí být zřejmé, jaká budoucí smlouva bude uzavřena a jaký by měl být její obsah alespoň v obecných rysech. Určení obsahu smlouvy přitom musí být natolik konkrétní, aby bylo možné v budoucnu posoudit objektivně splnění závazků ze smlouvy o smlouvě budoucí. Tento požadavek nabývá na významu zejména v případě, kdy si smluvní strany sjednávají povinnost uzavřít smlouvu nepojmenovanou, která není v zákoně upravena.

Doba uzavření budoucí smlouvy

Další podstatnou náležitostí smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je sjednání lhůty, ve které smluvní strany uzavřou budoucí smlouvu. Lhůta může být stanovena buď určitým dnem, nebo jiným časovým určením. Často se v praxi používá i takové určení lhůty, které počíná běžet až od určité události nebo od vydání určitého rozhodnutí či souhlasu (např. kolaudačního souhlasu). Vzhledem k tomu, že nemusí být vždy jisté, že taková událost nastane, pak aby nedošlo k pochybnostem o tom, zda sjednaná lhůta je dostatečně určitá, lze doporučit omezit takovou lhůtu určitým časovým údajem. V případě, že si smluvní strany lhůtu nesjednají, pak lhůta k uzavření budoucí smlouvy činí jeden rok.

Výzva k uzavření smlouvy

Jak již bylo uvedeno výše, ve smlouvě o smlouvě budoucí může povinnost uzavřít smlouvu převzít buď jen jedna smluvní strana, nebo se k tomu mohou zavázat obě smluvní strany. Zavázaná strana je povinna budoucí smlouvu uzavřít bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu v souladu s podmínkami stanovenými ve smlouvě o smlouvě budoucí oprávněná vyzve. Bez výzvy oprávněné strany nevzniká povinnost zavázané strany smlouvu uzavřít. Smlouva o smlouvě budoucí může stanovit i další podmínky, které musí být splněny, aby vznikla povinnost zavázané strany smlouvu uzavřít.

NOZ nevyžaduje pro výzvu k uzavření smlouvy písemnou formu, nicméně lze ji z hlediska důkazního doporučit, případně si ve smlouvě povinnost, aby výzva byla učiněna písemně, sjednat. V opačném případě bude obtížně prokazatelné, zda výzva byla či nebyla učiněna a zda byla učiněna včas.

Pokud by oprávněná

Nahrávám...
Nahrávám...