Zastoupení v zadávacím řízení

4.14.3 Zastoupení v zadávacím řízení

JUDr. Irena Novotná

Předpis č. 89/2012 Sb., zákon občanský zákoník (dále jen NOZ), upravuje v ustanoveních § 436 až 439 obecnou úpravu zastoupení osob. Není od věci zmínit, že se vychází z úpravy § 22 až 24 ObčZ (již zrušeného občanského zákoníku).

V ustanovení § 436 odst. 1 NOZ jsou pojmenovány strany zastoupení. Jedná se o zástupce, který je oprávněn jednat jménem někoho jiného (zastoupený), což mohou být právnické nebo fyzické osoby. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Při nejistotě, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

V ustanovení § 436 odst. 2 NOZ je řešeno jednání zástupce v dobré víře, nebo musel-li vědět o určité okolnosti. Pak se k tomu přihlíží i u zastoupeného, pokud se nejedná o okolnost, o které se zástupce dozvěděl před vznikem zastoupení. Pokud není zastoupený v dobré víře, pak se nemůže dovolávat dobré víry zástupce.

V § 437 odst. 1 NOZ se stanoví, kdo je způsobilý být zástupcem, a jaké právní následky má skutečnost, že zástupce není k zastoupení způsobilý; tyto právní následky se stanoví nepřímo, ochranou dobré víry třetí osoby.

V § 437 odst. 2 NOZ je řešen případ, pokud jednal s třetí osobou zástupce, jehož zájem je v rozporu se zájmem zastoupeného, a pokud tato třetí osoba o rozporu věděla, nebo o něm vědět musela, zastoupený se může toho dovolat. Má se za to, že je tu rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného, pokud zástupce jedná i za tuto třetí osobu nebo pokud jedná ve vlastní záležitosti.

Ustanovení § 438 NOZ řeší možnost, kdy zástupce, který jedná osobně, pověří dalšího zástupce. Podmínkou však je, že je tato možnost ujednána se zastoupeným. Pokud to vyžaduje nutná potřeba, pak zákon…