Projektová výuka v současné škole

1.6 Projektová výuka v současné škole

Paed. Dr. Nataša Mazáčová, Ph.D.

Jaké jsou možnosti a meze projektů?

Pedagogická inovace

Neuškodí připomenout, že koncepce projektového vyučování, ač se tak mnozí domnívají, není nová, má poměrně bohatou historii, neboť byla rozvinuta již na přelomu minulého století významným představitelem americké pragmatické pedagogiky Johnem Deweyem především jako prostředek demokratizace a humanizace tehdejší školy. Lze bez nadsázky říct, že významně ovlivnila reformní hnutí i školní praxi v počátcích 20. století.

Nebudeme se ovšem zabývat historií projektového vyučování. Naším hlavním záměrem je zamyslet se nad přednostmi, či lépe řečeno možnostmi, ale také mezemi či omezeními, které práce s projektovým vyučováním přináší.

V soudobé pedagogické praxi existuje celá řada pedagogických inovací, prostřednictvím nichž mohou učitelé měnit a zkvalitňovat vyučování ve škole. Jednou z významných cest, jak měnit a rozvíjet školu, a to především zevnitř, je projektové vyučování, které je mezi učiteli i žáky poměrně oblíbené.

V kontextu s tvorbou a zařazováním průřezových témat do výuky na základních a středních školách se jako velmi podnětné jeví právě projektové vyučování.

Zkušenosti tvořivých učitelů a hodnocení spokojených žáků ukazují, že projekty jsou jednou z vhodných cest, jak uchopit zajímavé problémy.

Projektové vyučování usiluje o překonávání takových neduhů tradiční školy, jako je izolovanost a roztříštěnost poznatků, odtrženost od reality života, mechanické učení a strnulost školní práce. Projektové vyučování reaguje na takové nedostatky běžné školy, jako je nízká motivace žáků, odcizení zájmů žáků, pamětné či jednostranně kognitivní učení.

Jednoznačně lze konstatovat, že pokud je projektové vyučování učiteli realizováno promyšleně a v součinnosti s ostatními prvky vyučování (např. cíli, obsahem, organizačními formami, metodami a podmínkami s ohledem na osobnost žáka i učitele), stává se hodnotným doplněním a zkvalitněním výuky, neboť umožňuje prohlubovat a obohacovat kvalitu učení a vyučování.

Čím se vyznačuje projektové vyučování oproti tradiční frontální práci?

Pojem zkušenost

Abychom lépe pochopili přednosti i meze projektové výuky, je třeba ve stručnosti charakterizovat, co je její podstatou.

Učitelé, kteří se chtějí pustit do samostatné přípravy projektů, by měli znát nejen jeho možnosti, ale také jistá omezení, která s sebou tato výuka přináší. Čím se tedy odlišuje projektové vyučování od frontálního, které přímo řídí učitel?

Projektové vyučování se orientuje především na zkušenosti žáka. Podstatou pojmu zkušenost je myšlenka, že předměty získávají význam potud, pokud se včleňují do lidských zkušeností nebo jsou používány ve společné činnosti. Tyto zkušenosti jsou založeny na aktivním vztahu žáka k okolnímu – přírodnímu či společenskému prostředí. To platí i pro projektové vyučování.

Každý učitel ze své praxe ví, že v kontextu se životem, který je žákům blízký, vznikají otázky, probouzí se přirozený zájem o poznávání. Jde o obohacování a rekonstrukci zkušeností žáků. Nejde ovšem o jakoukoli zkušenost, o pouhé spontánní získávání zkušeností, ale o jejich promýšlení, zpracovávání a hodnocení. Jde především o snahu spojit obsah učení se životem. V souvislosti s oporou žáků o zkušenost je významným východiskem projektové práce konstruktivistické pojetí vyučování. Je vhodné připomenout, že dalším významným předpokladem projektové výuky je skutečnost, že nelze od sebe odtrhnout poznání a činnost, „práci hlavy a práci rukou“. Společná činnost žáků je nejdůležitější prostředek k rozvoji dispozic jedince. Mělo by jít zároveň o takovou činnost, se kterou se děti ztotožňují a kterou emocionálně prožívají, tedy která je jim velmi blízká.

Jak nejlépe postupovat, co neopomenout?

Fáze a významné momenty projektové práce

Abychom ještě lépe pochopili podstatu projektové výuky, naznačme si, jaké kroky by měl učitel zvažovat, jestliže chce připravit projekt. Jedině tak se totiž vyhne úskalím, která mohou nastat při jeho realizaci. Na co je tedy dobré pamatovat?

Přípravná fáze – ujasnění úkolů

V přípravné fázi by si měl učitel především ujasnit cíl a úkoly projektové výuky tak, aby volba nebyla nahodilá. Měl by zvolit témata či situace, které představují pro žáka skutečný problém. Mohou to být situace, které nejsou typicky školní a vycházejí ze životního prostředí žáků, jejich místa bydliště, domova, událostí, které žáci skutečně prožívají. Může se jednat o problémy, jež si žáci sami volí a chtějí je řešit. Při návrzích se cení a akcentuje iniciativa žáků. Může se jednat např. o takové nápady, které se dále v diskusi zpřesňují (např. problematika drog či jiných závislostí, současné problémy ekologie, historické památky mého města či obce apod.).V kontextu průřezových témat v RVP mohou učitelé hledat vazbu na tematické okruhy. Například v průřezovém tématu Enviromentální výchova lze využít podnětů k tematickému okruhu Vztah člověka a prostředí či Lidské aktivity a životní prostředí apod. Takové projekty mají přesah do reálného života žáků, dotýkají se jejich životních zkušeností. Studenti učitelství během pedagogické praxe na fakultní základní škole připravili a zrealizovali velmi zdařilé projekty na následující témata: „Voda kolem nás“, „Jeden všední den v Anglii“, „Přísloví v našem životě“, „Písnička pro děti v mateřince“ apod.

Hledání plánu řešení

Následné kroky pak spočívají v tom, že učitel s žáky prodiskutuje plán řešení vybraného problému. Žáci pak společně formulují a upřesňují otázky, které jsou řešitelné a které budou skupiny či jednotlivci řešit. Společně se formuluje, jaká bude forma výsledku, zda to bude např. sdělení, výstava, referát, model, dokumentace, obraz apod. V této fázi je třeba, aby učitel podnítil diskusi všech žáků tak, aby měli možnost vyjádřit svou představu, projevit iniciativu a vlastní názor. Výsledný plán je vhodné ve třídě či ve skupině nějak publikovat, např. vyvěsit ve formě plakátu apod.

Vlastní aktivity vedoucí k řešení problému

V další fázi jsou rozvíjeny aktivity a činnosti, které vedou k řešení problému. Pro žáky by mělo být jednoznačné kdo, co a jak udělá. Skupiny či jednotlivci se věnují řešení svých úkolů.

Je to fáze, kdy žáci např. pracují se zdroji informací, shromažďují potřebný materiál (encyklopedie, sborníky, obrázkové knihy), vyrábějí různé předměty, sestrojují modely, připravují výstavku apod.

Zveřejnění výsledků a prezentace

Poslední kroky projektu vedou ke zveřejnění výsledků práce a vyhodnocení práce na projektu. Výsledky projektu je vhodné prezentovat co nejširšímu okruhu zájemců nejen z prostředí školy, ale také rodin žáků, regionu apod., a to především z důvodu zvýšení motivace žáků k dalším podobným aktivitám. Vhodnou formou se může stát i vlastní aktivní tvorba internetových stránek žáky nebo prezentace v podobě modelů, nástěnek, školních časopisů, výtvarných produktů, fotoalb apod.

Vyhodnocení projektu

Důležité je přemýšlet o problému hodnocení projektového vyučování. Vzhledem k tomu, že projekty poskytují velký prostor pro utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků vymezených v RVP a ŠVP, lze při hodnocení projektové práce vyjít ze strategií hodnocení klíčových kompetencí. Charakter práce žáků nad projekty napomáhá rozvoji všech klíčových kompetencí, především pak kompetence k učení, k řešení problémů, kompetence pracovní a komunikativní. Projektové vyučování vytváří takové didaktické situace, které jedinečným způsobem podněcují žáky k přirozenému rozvoji schopností, dovedností a zkušeností důležitých pro pracovní i osobní život žáků. Základní myšlenkou této výuky je samostatnost žáků. A to jak při formulaci otázek a problémů, tak při jejich řešení i prezentaci výsledků práce. Je obvyklé, že při této formě výuky se tolik neposuzuje výkon a nepoužívá se klasifikace. Učitel, často spolu s žáky, posuzuje, jak se žáci zhostili formulace problémů či jak prezentovali svoje výsledky. Předmětem hodnocení tedy není pouze výsledek – izolované poznatky, ale také pracovní proces a konkrétní dovednosti, k jejichž rozvoji prostřednictvím projektové práce došlo. Vhodné je užívat formy slovního hodnocení, které posuzuje úroveň činnosti jak jednotlivých žáků, tak činnost pracovních skupin. V projektech lze využívat také sebehodnocení a vzájemné hodnocení mezi žáky. S výstupy a výsledky projektů je vhodné dále pracovat, rozvíjet získané kompetence žáků, učitelům se nabízí podněty formativního hodnocení.

A co nám projekty přinášejí?

Přednosti projektové práce

Významným pozitivním prvkem projektové výuky je skutečnost, že problémy, které žáci řeší, odpovídají komplexnímu pohledu skutečného světa, nejsou členěny vědeckým systémem jednotlivých předmětů. Žáci tedy získávají poznatky a zkušenosti uceleně v integrativní podobě, bez roztříštěnosti. Na určitý jev se dívají očima více předmětů, a tak jim poznatky lépe zapadají do souvislostí, do systému myšlení a poznání. Snaha propojit vyučování se životní realitou umožňuje přesah „vyumělkovaných“ či „vypreparovaných“ pohledů školního učení na věci a jevy kolem nás. Žáci tak mají možnost blíže se seznámit s realitou života.

Další předností projektového vyučování je skutečnost, že žáci mají možnost pracovat v týmu. Tím, že řeší úkoly ve skupinách, získávají a rozvíjejí komunikativní a sociální zkušenosti a dovednosti, učí se vzájemně si pomáhat, respektovat názor ostatních, mají možnost uplatnit se i ti méně schopní a pasivní žáci, vyměňovat si názory, obhajovat své pozice či vést kolektiv.

Tím, že projektové vyučování není vedeno snahou naučit co nejvíce a v co nejkratším čase, akcentuje takové kvality výuky, které rozvíjejí specifické vlastnosti osobnosti žáků, jako např. aktivitu, iniciativu, samostatnost či tvořivost.

Tím, že jsou žáci pozitivně motivováni, učí se chápat životní význam poznání. Žáci získávají a rozvíjejí takové dovednosti jako: plánovat vlastní práci, dokončovat ji i přes překážky a nést za ni zodpovědnost. Jde tak o rozvoj pracovních kompetencí, jež mají významný přesah do oblasti tzv. metakognitivních dovedností žáků. To je cesta určité vyváženosti mezi zkušenostmi žáků a systematickým poznáváním.

Když se totiž děti učí vlastní aktivitou, tak jak jim to umožňuje skupinový projekt, snadněji, lépe a dlouhodoběji si zapamatovávají poznatky než při pasivním učení.

Při skupinových projektech mají žáci silnější motivaci dokončit práci, neboť se sami rozhodují, jak bude práce probíhat. Učitel je v roli poradce, průvodce, který radí, pomáhá, usměrňuje a koordinuje.…