NahoruPojem smlouvy
Smlouva je dvojstranným či vícestranným právním úkonem, který
vzniká úplným a nepodmíněným přijetím nabídky na uzavření smlouvy. Pokud
splňuje tento požadavek, není důležité, jakým způsobem je formálně označena.
Krom pojmenování "smlouva“ se objevují v praxi i výrazy "dohoda“, "úmluva“,
"ujednání“, "pakt“, apod. V občanském zákoníku je termín "smlouva“ vyhrazen pro
taková ujednání, z nichž vzniká závazkový vztah, zatímco označení "dohoda“
označuje ujednání, která obsah již existujícího závazkového vztahu nějakým
způsobem modifikují nebo zajišťují (např. dohoda o srážkách ze mzdy – § 551 ObčZ,
privativní novace – § 570
ObčZ).
NahoruForma smlouvy
V obecné rovině platí, že smlouva může být uzavřena jakýmkoli
způsobem, ať už ústně či písemně, ale i jiným způsobem nevzbuzujícím
pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit (§ 35 odst. 1 ObčZ) – tj.
konkludentně.
Písemně musí být uzavřeny smlouvy o převodech nemovitostí, smlouvy,
u nichž to zákon výslovně stanoví (např. smlouva o koupi najaté věci – § 489n. ObchZ),
jakož i smlouvy, u kterých se na tom účastníci dohodli – srov. § 46 odst. 1
ObčZ. V obchodních vztazích pro obligatorní písemnou formu postačí,
pokud alespoň jedna ze stran při jednání o jejím uzavření projeví vůli, aby
smlouva byla uzavřena takovým způsobem (§ 272 ObchZ).
Pro právní jistotu zúčastněných však lze jen doporučit, aby pokud
možno co nejvíce smluv bylo uzavíráno písemně.
NahoruZpůsob určení obsahu smlouvy
Základním způsobem určení obsahu smlouvy je pochopitelně obsažení
veškerých smluvních ujednáních v samotném smluvním textu, nicméně tento způsob
nebývá vždy praktický. Především v obchodních vztazích či za situací, kdy
podnikatel v rámci své činnosti vstupuje do smluvních vztahů s velkým počtem
zákazníků, bývá praktické a v praxi často využívané použití odkazu na smluvní
(obchodní) podmínky. Aby však takové podmínky tvořily součást smlouvy, je
nezbytné, aby:
-
bylo na ně výslovně v textu smlouvy odkázáno,
-
byly účastníkům v době uzavření smlouvy známé nebo k návrhu
přiložené.
Smluvní podmínky nemusí být samostatně kontrahenty podepsané,
nicméně strana, která se jich v případném smluvním sporu bude dovolávat, bude
muset prokázat naplnění obou uvedených podmínek.
Pokud v období následujícím po uzavření smlouvy dojde ke změně
smluvních (obchodních) podmínek, pak na práva a povinnosti ze smlouvy plynoucí
to nemá žádný vliv. Pro jejich posouzení jsou rozhodující jedině a výhradně
smluvní podmínky dané v době uzavření smlouvy.
Smlouvu je možné uzavřít i na předtištěném formuláři, do kterého se
pouze doplní nezbytné údaje (např. identifikace kontrahenta) a vyznačí se
(obvykle zaškrtnutím) požadované smluvní modality. Takováto ujednání jsou
platnou smlouvou, pokud splňují obecné požadavky právních úkonů, tedy jde o
úkon určitý a srozumitelný.
NahoruNávrh na uzavření smlouvy
Návrhem na uzavření smlouvy (tzv. ofertou) je projev vůle směřující
k uzavření smlouvy. § 43a
ObčZ stanoví jeho náležitosti. Musí jít o právní úkon adresný, tedy
určený jedné nebo více určitým osobám. Dále musí být dostatečně určitý a musí z
něj vyplývat vůle navrhovatele, aby jím byl vázán v případě jeho přijetí.
NahoruZrušení a odvolání návrhu
Každý návrh může ten, kdo jej učinil (navrhovatel, oferent), zrušit,
pokud jeho projev o zrušení dojde adresátovi návrhu dříve nebo alespoň současně
s návrhem. Pokud byl již návrh svému adresátovi doručen, může jej oferent
odvolat, jestliže takové odvolání dojde adresátovi dříve, než on odešle přijetí
návrhu.
NahoruNeodvolatelnost návrhu
Pokud je v návrhu stanovena lhůta pro přijetí, nelze takový návrh v
průběhu této lhůty odvolat, pokud si toto právo oferent nevymínil nebo z obsahu
návrhu jednoznačně nevyplývá. Stejně tak není možno odvolat návrh, který je
označen jako neodvolatelný.
NahoruZánik návrhu
Zatímco zánik účinků návrhu podle předchozího odstavce závisí na
vůli navrhovatele, zánik návrhu (§ 43b ObčZ) nastává objektivně (i u návrhů označených za neodvolatelné) tehdy, pokud uplyne
lhůta určená v návrhu pro přijetí nebo uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím
k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil
pro zaslání návrhu. Návrh zaniká i tehdy, pokud navrhovateli dojde projev druhé
strany o jeho odmítnutí.
U ústních návrhů, pokud z nich nevyplývá něco jiného, platí, že
zanikají, pokud nejsou přijaty ihned.
Okamžik, od kterého počíná běžet lhůty pro přijetí návrhu smlouvy,
se liší v závislosti na prostředku komunikace:
