dnes je 18.8.2022

Input:

Vyjádření, osvědčení, ověření a sdělení; veřejnoprávní smlouvy a opatření obecné povahy

2.5.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.12.7
Vyjádření, osvědčení, ověření a sdělení; veřejnoprávní smlouvy a opatření obecné povahy

JUDr. Lukáš Potěšil

Obecnou právní úpravu institutů vyjádření, osvědčení, ověření, sdělení, veřejnoprávních smluv a opatření obecné povahy obsahuje správní řád v jeho částech čtvrté, páté a šesté. Jedná se o nové, nebo přinejmenším netradiční formy (způsoby) realizace činnosti veřejné správy. Vedle tradiční a obvyklé formy, kterou je rozhodnutí ve správním řízení (upravené obecně v části druhé a třetí správního řádu), se veřejná správa uskutečňuje i prostřednictvím dalších forem. Některé z těchto forem jsou v současné době upraveny ve správním řádu. Nicméně některé z nich, jako je tvorba a vydávání právních předpisů, jsou nadále obsaženy ve zvláštních zákonech a správní řád jejich procesní režim neupravuje. Do správního řádu tak přesto byla, vedle obecné právní úpravy správního řízení, nově včleněna i ustanovení, která upravují vydávání vyjádření, osvědčení, ověření, sdělení (část čtvrtá), uzavírání veřejnoprávních smluv (část pátá) a vydávání opatření obecné povahy (část šestá). Jejich základní procesní úprava je nyní obsažena v příslušných částech správního řádu.

Společné znaky části čtvrté, páté a šesté

Pro uvedené instituty a právní úpravu obsaženou v uvedených částech správního řádu je společných několik základních vlastností. Předně tyto úkony lze vydat jen v případě, kdy to zákon stanoví. A nemusí to být přitom pouze správní řád. Právní úprava obsažená ve správním řádu naopak počítá s tím, že to budou právě jednotlivé zvláštní zákony, které zakotví možnost vydat kupř. opatření obecné povahy, uzavřít veřejnoprávní smlouvu, nebo vydat sdělení či osvědčení. K tomu pak mohou zvláštní zákony upravovat procesní odchylky. Dále platí, že část čtvrtá, pátá a šestá navazují na zbývající (předcházející) části správního řádu. Tudíž předmětné části nejsou zcela komplexní, nýbrž dílčí. Zejména navazují na část druhou správního řádu. To vede k tomu, že je třeba pracovat se správním řádem jako celkem. Správní řád pro tyto formy činnosti zavádí specifický režim jejich vydání, tzn., že ve správním řádu nalezneme procesní úpravu, včetně možnosti "opravných prostředků“. Důležité je, že přitom nejde o rozhodnutí ve správním řízení.

1) Vyjádření, osvědčení, ověření a sdělení

Část čtvrtá

Část čtvrtá správního řádu představuje obecný režim pro postup při vydávání vyjádření, osvědčení, provádění ověření nebo činění sdělení. Nicméně pamatuje i na další, než uvedené úkony. Jak stanoví § 158 odst. 1 správního řádu, ustanovení části čtvrté se použijí i v případech, kdy správní orgán provádí jiné úkony, které nejsou upraveny v jiných částech správního řádu (tj. nejde o správní rozhodnutí, veřejnoprávní smlouvu, opatření obecné povahy, ale ani o vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení). Díky tomu můžeme rozlišovat mezi tzv. jinými úkony, což je souhrnná legislativní zkratka pro všechny úkony správního orgánu výslovně nepojmenované a neupravené ve správním řádu, a vyjádřením, osvědčením, ověřením a sdělením, což jsou výslovně částí čtvrtou pojmenované druhy tzv. jiných úkonů. Mezi nepojmenované druhy jiných úkonů lze zařadit nejrůznější souhlasy, stanoviska, posudky, apod.

Zdůraznit je třeba tu skutečnost, že není rozhodující označení toho kterého úkonu, nýbrž klíčové jsou jeho právní účinky. Pokud úkon správního orgánu vede ke vzniku, změně nebo zániku konkrétních práv a povinností jmenovitě určených osob, jedná se o správní rozhodnutí, byť takto není formálně označeno (kupř. je označeno jako souhlas, výměr, koncese, povolení, atd.). Pokud však takové důsledky na sféru práv a povinností nemá, jedná se o úkon podle části čtvrté správního řádu. Toto rozlišení je důležité i pro možné uplatnění opravných prostředků, včetně soudní ochrany.

Jiné úkony

Správní řád v části čtvrté upravuje tzv. jiné úkony, se kterými počítají především zvláštní zákony na specifických úsecích veřejné správy. Vedle toho některé z nich používá i sám správní řád. Teorie správního práva se sjednotila na tom, že existují správní úkony, které nejsou rozhodnutími vydávanými ve správním řízení. Nemají tak závažné právní důsledky jako rozhodnutí. Ale protože jsou vydávány správními orgány při výkonu veřejné správy, bezesporu jistou právní relevanci a význam mají. Často se vydávají pro potřeby dalších správních orgánů jako tzv. podklady pro vydání rozhodnutí, nicméně mohou být vydávány samostatně, a to bez návaznosti na správní řízení. Mohou tedy být vydávány samostatně i pro účely dotčených osob, které je hodlají využít pro uplatňování svých práv (kupř. osvědčení).

Pro tzv. jiné úkony je typické, že se týkají konkrétních osob, nicméně nedochází na jejich základě ke vzniku, změně nebo zániku jednotlivých práv a povinností. Proto kupř. na základě prostého souhlasu dotčeného orgánu ve stavebním řízení, že k provedení stavby nemá námitek, nelze bez dalšího realizovat stavbu, neboť právo stavět zakládá až stavební povolení, které ovšem z nejrůznějších souhlasů a vyjádření dotčených orgánů vychází.

Podle § 42 je na požádání správní orgán povinen sdělit ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy obdržel podnět, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení.

Podle § 78 odst. 1 jestliže správní orgán neshledá důvod k zahájení řízení o prohlášení nicotnosti, sdělí tuto skutečnost s uvedením důvodů do 30 dnů podateli.

Jiné úkony jako podklady pro rozhodnutí

Jiné úkony často slouží jako podklady pro vydání správního rozhodnutí. Ostatně podle § 50 odst. 1 správního řádu podklady pro vydání rozhodnutí mohou být mj. podklady od jiných správních orgánů. Z nich potom správní orgán v rozhodnutí vychází. Je jeho povinností podle § 68 odst. 3 správního řádu vypořádat se s těmito podklady v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud tyto podklady nejsou závazné, správní orgán jimi není vázán. Vždy však musí své závěry pečlivě a přesvědčivě odůvodnit.

Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 158/99, "posudky, stanoviska či vyjádření vykonavatelů veřejné správy, jejichž účelem je uplatnění hledisek ochrany zájmů, které tito vykonavatelé reprezentují, nejsou praxí ani teorií považovány za rozhodnutí. Teorie je řadí mezi tzv. jiné správní úkony, které nezakládají, nemění, neruší ani autoritativně nepotvrzují konkrétní právní vztahy“.

Tyto tzv. jiné úkony slouží pro kvalifikované vyjádření odborného právního názoru ze strany správního orgánu, který je povolaný k ochraně zvláštních zájmů a jehož stanovisko je potřebné pro posouzení a rozhodnutí určité věci. Nejedná se o právní předpisy, nejde ani o rozhodnutí, současně však tyto úkony nepředstavují pouhá irelevantní sdělení, k nimž se nemusí přihlédnout.

Závazné a nezávazné podklady pro rozhodnutí

Zvláštní právní předpisy mohou stanovit závaznost podkladů – jiných úkonů - pro výrokovou část rozhodnutí tak, že jsou závazné (srov. § 50 odst. 4 správního řádu), nebo nejsou závazné. Vždy však budou podkladem správního orgánu, přičemž závaznost či nezávaznost svědčí o jeho větší či menší míře důležitosti pro rozhodující správní orgán. Druhem závazného podkladu je závazné stanovisko podle § 149 správního řádu.

Podle § 149 odst. 1 správního řádu je závazné stanovisko úkonem správního orgánu na základě zákona, který ale není samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.

Právní úprava vydávání jiných úkonů

Z hlediska právního režimu pro vydání jiných úkonů se uplatní úprava obsažená v části čtvrté správního řádu. Nejde přitom o správní řízení. Její ustanovení převážně odkazují na přiměřené či obdobné využití dalších ustanovení správního řádu. Ohledně procesních specifik je třeba poukázat na to, že ve zvláštních případech, kdy to nevylučuje povaha a kdy není třeba zkoumat skutkový stav nebo čerpat z určité evidence, je může vydat kterýkoliv věcně příslušný správní orgán. Je-li o vydání požádán a jsou-li splněny předpoklady pro jeho vydání, je zákonem uloženou povinností správního orgánu tento úkon učinit. V opačném případě je správní orgán povinen na požádání písemnou formou uvědomit dotčenou osobu a sdělit jí důvody, pro které jí nemohlo být vyhověno. Při nevyhovění žádosti o vydání tzv. jiného úkonu správní orgán vydává specifický jiný úkon (negativní sdělení), kterým se dotčené osobě oznámí (sdělí), že jí požadovaný úkon nelze vydat a proč.

Náprava vad a zrušení jiných úkonů

Poněkud specificky je řešena náprava vad jiných úkonů. Ty se napravují v procesní formě usnesení. V případě opravitelných vad se oprava provádí usnesením, které se pouze poznamená do spisu. Proti tomuto usnesení se nelze odvolat. Veřejný zájem na tom, aby byly vydávány takové jiné úkony, které jsou v souladu s právními předpisy, má zajistit možnost konání přezkumného řízení. V takovém případě lze v přezkumném řízení usnesením jiný úkon pro rozpor s právními předpisy dokonce zrušit. Zde již nejde o opravitelné vady, nýbrž o vady, které vedou k nezákonnosti jiného úkonu. Důsledkem je potom zrušení vadného a nezákonného úkonu. Zrušení se provádí usnesením, proti kterému se ovšem lze odvolat. Specifikem nápravy je i možnost tzv. konverze vadného úkonu v jiný úkon, jehož náležitosti splňuje.

2) Veřejnoprávní smlouvy

Veřejnoprávní smlouvy představují do značné míry výjimku z jednostranného charakteru veřejné správy. K jejímu uzavření je třeba minimálně dvou subjektů, které v průběhu kontraktačního procesu vystupují jako vzájemně rovnocenní

Nahrávám...
Nahrávám...