dnes je 6.10.2022

Input:

Sebehodnocení učitelky

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.2
Sebehodnocení učitelky

PhDr. Zora Syslová, PhD.

Sebehodnocení učitelky je jedním z nástrojů vlastního hodnocení školy. Mělo by být využito především k dalšímu rozvoji pracovníka, ke zkvalitnění jeho práce. Pomáhá hodnocenému poznat sebe sama a uvědomit si požadavky, které jsou kladeny na jeho pracovní výkon. Také na to, jak tyto požadavky plní, čímž může hodnocení plnit motivační funkci.

Psychologické aspekty sebehodnocení a jeho úskalí

K úskalím, která s sebou může sebehodnocení přinést, patří např. podhodnocování. Lidé často nejsou schopni hodnotit sebe sama objektivně, mají tendenci se podceňovat, ale i nadhodnocovat. Stává se, že člověk chce být považován za lepšího, než ve skutečnosti je. V sebehodnocení může být skrytý také záměr o manipulaci s nadřízeným - snaha vyhnout se náročnější práci, vypadat lépe apod.

 

Na druhé straně patří k významným kladům sebehodnocení aktivizace hodnoceného, jeho zamyšlení se nad sebou samým, přijetí odpovědnosti za hodnocení a motivace (sám si nastavuje svoje cíle).

 

Pokud člověk dosahuje stanovených cílů, sám sebe si víc cení, zvyšuje se jeho sebeocenění. Stejně tak platí, že lidé, kteří mohou realizovat svoje představy, mají větší sebedůvěru. Právě seberealizace stojí v Maslowově pyramidě lidských potřeb na nejvyšším stupínku. Seberealizující se pracovník je v zaměstnání pro organizaci ideální!

 

Pro to, aby bylo sebehodnocení co nejobjektivnější, je dobré (Vítková, 2008, s. 11):

  • - Komunikovat - hodnocený pracovník by měl být srozuměn s tím, že hodnocení bude použito v zájmu dalšího rozvoje, zkvalitnění práce a zlepšení pracovních výkonů.
  • - Vytvářet atmosféru důvěry - respektovat etické normy, nepoužít získané informace proti zaměstnanci.
  • - Poskytovat podporu - návod na hodnocení, informační zdroje, vhodné metody, jasné požadavky na pracovní výkon, kritéria hodnocení, indikátory.
  • - Přijímat mnohostrannou zpětnou vazbu - od kolegů, nadřízeného, rodičů...
  • - Podložit sebehodnocení objektivní existencí kritérií - portfolio učitele, dokumentace o výsledcích činnosti, pracovním chování a jednání.

Předmět hodnocení

Stále častěji se hovoří o kompetencích předškolního pedagoga a tzv. kompetenčním modelu (Hroník, 2006, s. 29). Kompetence jsou způsobilosti, které pedagog potřebuje ke svému povolání. Model, neboli soubor těchto předpokladů k vykonávání specifických činností je nutné definovat na základě toho, co pracovník dělá, nikoli na základě jeho vlastností.

Právě definování očekávaných kompetencí – způsobilostí pedagoga, mu může pomoci lépe si vyhodnocovat svoji práci.

Pokud si bude mateřská škola takový model zpracovávat, je dobré, aby odrážel pracovní náplň a povinnosti pedagogů vyplývající z dalších dokumentů (např. školní řád, platový předpis, etický kodex apod.).

Požadavkem na efektivní kompetenční model je, že:

− vychází z očekávaného a pozorovatelného chování,

− obsahuje 10–12 jednotlivých kompetencí,

− platí pro všechny,

− je sdílený, což obvykle znamená, že byl vytvořený nejen shora, ale i zdola a je neustále oživován.

Příkladem kompetencí, které lze hodnotit na základě pozorovatelného chování jsou např.:

Skupina kompetencí   Dílčí kompetence   Pozorovatelné chování  
Kompetence sebeřízení   Tvořivé myšlení   - využívá podněty a myšlenky ostatních jako impulzy ke změně a zdokonalení,- věnuje čas a energii k vyzkoušení nových nápadů.  
Řešení problémů   - bere na sebe zodpovědnost za vlastní chyby.  
Sebehodnocení   - je schopen reálného pohledu na svoji vlastní činnost,- umí formulovat svoje silné a slabé stránky.  
Integrita   - je ztotožněn s cíli organizace,- je čestný, v druhých budí důvěru,− je hrdý na svoji práci, má ji rád.  
Kompetence interpersonální   Interpersonální citlivost   − je si vědom vlastních předností a nedostatků a umí je formulovat,− projevuje zájem o pocity a starosti druhých,− ptá se a aktivně naslouchá druhým tak dlouho, jak je třeba.  
Týmová práce   - zajímá se o názory druhých, podporuje dialog,- bere v úvahu nápady a stanoviska druhých,- je ochoten poskytnout svoje poznatky druhým.  
Organizační chování   - uznává pravidla chování a směrnice organizace,- komunikuje jednoduchým, stručným způsobem  
Vedení   - dává najevo aktivní iniciativu  
Kompetence pedagogické   Plánování   - umí samostatně vytvářet třídní plány, které obsahují jak cíle, tak činnosti pro děti,- dokáže plány vyhodnocovat a tohoto hodnocení využívat pro další plánování.  
Moderní metody vzdělávání   - používá metodu prožitkového učení,- zná a využívá metodu sociálního učení dětí navzájem.  
Individuální přístup   - záznamy o dětech vede tak, že je z nich zřejmá individualita každého z nich,- s dětmi hovoří s respektem, uznáním a povzbuzováním k vlastním aktivitám a činnostem.  
Další vzdělávání   - je motivován k vlastnímu výběru vzdělávacích aktivit,- dokáže bezprostředně využít výsledků dalšího vzdělávání v pedagogickém procesu.  

Metody sebehodnocení, Videotrenink interakcí

Sledovat a vyhodnocovat svoji práci lze několika způsoby. K základním z nich patří sebepozorování a sebereflexe. Tyto metody by měly být doplněny o další pohledy – např. vzájemné hospitace s kolegy a zpětnou vazbu od ředitele/ky MŠ. Zpětnou vazbou se podrobně zabývá kapitola 4/5.3. Hospitace. Lze využít také rozhovory např. s rodiči, dotazníky apod.

Spoluprací mezi učiteli a vzájemnými hospitacemi a tzv. peer koučováním se podrobně zabývá např. Pol, Lazarová (1999). Týká se sice základních škol s větším počtem zaměstnanců, ale lze těchto zkušeností využít i v menších kolektivech, jakými jsou právě kolektivy učitelů v mateřských školách.

Sebereflexe je "uvědomění si svých zkušeností, pedagogických poznatků, způsobů řešení pedagogických situací a srovnání tohoto ‚sebepohledu‚ s pohledy jiných osob a se svým ideálním ‚Já‚. Je to vnitřní dialog, který vedeme se sebou." (Švec, 1995, s. 31)

V současné době se stále více rozšiřuje i metoda zvaná Videotrénink interakcí (dále jen VTI). VTI je založen na principech dobré komunikace a na podrobné analýze interakčních momentů. Základem této metody je zaměření se a vyhledávání pozitivních momentů komunikace a interakce mezi učitelem a dítětem, aby mohly být užívány častěji a efektivněji. Z toho je zřejmé, že původně tato metoda vznikla na podporu vedení a usměrňování dítěte.

Pro každé dítě je vztah jednou ze základních potřeb. Vztah s dospělými je pro něj zásadní vývojovou potřebou. Skrze dospělou osobu se dítě učí rozumět světu kolem sebe i sobě samému. Učí se cenit si

Nahrávám...
Nahrávám...