dnes je 13.11.2024

Input:

Obsah a úkoly ekologické výchovy se zřetelem k její metodice

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.6.4
Obsah a úkoly ekologické výchovy se zřetelem k její metodice

doc. PhDr. Hana Horká, CSc.

 

Z uvedených věkových zvláštností vyplývá, že ekologicko-výchovné působení by mělo směřovat do současnosti a k poznávání míst dětem důvěrně známých. Je vhodné začít prvotní seznamování s přírodou tím, že se děti učí pozorovat a pojmenovávat to, co je obklopuje (srv. Nápady pro mrňata a škvrňata, Brno 1993):

- navštíví "kočičky" vrby jívy, jehnědy na lískovém keři, poznávají stromy - např. větvičky smrku a jedličky pomocí srovnání - "smrk - rozcuchaný kluk, jedlička - učesaná holčička", dále pak keře v lese a blízkém okolí, květiny na zahrádce a louce, motýly podle barvy, ptáky na krmítku, tvary semen, listů ap. Lze uskutečnit výlet od pramene potůčku až k jeho ústí do potoka, příp. řeky a uvědomit si že, znečištění v daném místě ohrožuje i život v moři. Děti si všímají změn v přírodě, vztahů mezi organismy a prostředím i mezi organismy navzájem (např. sledují pampelišku ráno, v poledne a za deště, třešeň za slunečního dne, rašení pupenů, klíčení semen, život krtka, mravenců - např. navštívíme mraveniště a na mravenčí chodníček položíme semena různých lesních rostlin či kousek dřeva, mrtvou mouchu a pozorujeme chování mravenců při přenášení materiálu; sdělíme dětem, že čím více mravenišť v lese, tím je les zdravější, proto nesmíme mraveniště přenášet a poškozovat). Sledujeme vztahy mezi housenkami a ptáky (vysvětlíme dětem, jak je ptáci udržují v "mezích slušnosti", a proto o ně zejména v zimě pečujeme). Upozorňujeme na vztahy mezi slunéčkem a mšicemi, vážkou a motýlem a tak nenásilně objasňujeme princip potravních vztahů (řetězců) v přírodě. Vysvětlíme, že vážka není "zlá", protože snědla motýla, že nelze zvířátka dělit na hodná a zlá, škodlivá a užitečná, neboť každé má své místo na Zemi. Rozdělení na "užitečná a škodlivá" existuje pouze z hlediska člověka, který mnohdy svými zásahy do přírody způsobuje přemnožení těch "zlých". Při této příležitosti si můžeme s dětmi popovídat o přizpůsobení živočichů určitému prostředí. Pro snadnější pochopení funkce ochranného zbarvení doporučují A. Máchal a H. Korvasová (1991) zahájit vyprávění otázkou: "Co by se stalo, kdyby zajíci z ničeho nic byli modří?" Pak rozebírají situaci v přírodě, jež by nastala při "pomerančově oranžovém zbarvení hrabošů". To by se káňatům lovilo! Co by to však znamenalo z ekologického hlediska? Káňata by záhy vyhubila všechny nápadně oranžové hraboše. Potomkům káňat by se dařilo v té době výborně, jejich počty by se zvyšovaly. Ovšem jen po dobu, než by byla ulovena většina hrabošů v území. S úbytkem potravy pak zákonitě začne ubývat i dravců, hrabošů poznenáhla přibývá, neboť počty jejich přirozených nepřátel (káňat) se snížily. Zjišťujeme tak, že adaptace (jako např. ostrý zrak a ochranné zbarvení) hrají důležitou úlohu ve vyváženosti potravních vztahů, v udržení rovnováhy v přírodě (tzv. homeostáze).

Z netradičních způsobů objevování "obyčejných věcí" v přírodě i k rozvoji fantazie lze doporučit, aby při vycházce do lesa učitelka rozhodila na vhodném místě malé čepičky s bambulkami (předem ušité ze zbytků látky) a sdělila dětem, že je tu nechali malí trpaslíci, když utíkali před jejich křikem. Následuje hledání "trpaslíků" (v podobě různých přírodnin - těch zmíněných zdánlivě "obyčejných věcí") a nasazování čepiček. (Nápady pro mrňata a škvrňata, 1993)

Při této příležitosti si dovolíme připomenout důležitý moment, se kterým se jistě setkáváte na vycházkách s dětmi, a tím je odnášení "pokladů" z přírody (kamínků, šišek, klacíčků, listů aj.). Není třeba tomu bránit (samozřejmě s výjimkou chráněných a nebezpečných přírodnin), ba naopak vyhledávání a sbírání podporujme a dále výchovně využívejme, např. k pozorování různých zajímavých tvarů přírodnin, k tvořivé úpravě nalezené věci, třeba kamínku, větvičky ap. Zajímavou aktivitu nabízí J. Hanšpachová (1997, s. 198). Vzhledem k tomu, že děti mají v oblibě hru "na prodavače", doporučuje realizovat ji uprostřed přírody. Z papírové krabice se stane pult, bankovky budou z listů, taška na nákup z lopuchu. Děti připravují zásoby "zeleniny": kousky trávy - pažitka, listy jitrocele - zelí, kamínky - brambory, květy pampelišek - banány, klacíky - pórek, šiška - ananas atd. S přírodním materiálem si lze podle autorky hrát, např. ve hře "na restauraci" (vaření specialit z vody, písku a jiných přírodnin) nebo na"cukrárnu" (zdobení "zákusků" z písku ap.)

Zátiší z přírodnin v prostředí mateřské školy nejen děti uklidňuje, ale umožňuje jim komunikovat s přírodou prostřednictvím tvarů, barev, povrchů či vůně přírodnin a připomínat příjemné chvíle prožité uprostřed přírody. Smyslové vnímání přírody, pochopení jejího koloběhu a splynutí s přírodou by i nadále mělo být nejvyšším smyslem lidského života (srv. J. Hanšpachová, 1997, s. 183).

Z řady podnětných námětů činnostního charakteru vybíráme z Nápadů pro mrňata a škvrňata následující: 1. Necháme děti ležet ve vysoké trávě, aby pozorovaly, co se v trávě děje. Potom každý namaluje prstem namočeným v barvě na papír, co v trávě viděl. Děti se podívají na svoje okolí z jiného úhlu, na všechno si sáhnou a zkusí výtvarně znázornit (určeno pro léto). 2. V lese si mohou postavit jeden "malý trpasličí domeček" se zahrádkou - vše z přírodních materiálů - a pak popovídat o tom, jak se v něm trpaslíkovi žije. 3. Inspirativní je i způsob obtahování stromu voskovkami na přiložený papír. Získanou strukturu stromu pak lze doplnit listem a získáme zajímavý herbář. 4. Ze spadlých listů velkých jako dlaň, úzkých, zubatých, oválných, celokrajných můžeme sestavovat různé obrazce nebo krajinu. 5. Pro pozorování plujících mraků, pohybu koruny stromu ve větru a jiných pěkných záběrů (šišek, zasněžených stromů nebo slunečné oblohy, mraků ap.) lze využít zrcadel, jež umožní sledování různých detailů (zrcadla si přiložíme pod bradu).

Z různých přírodnin z lesa či parku (z klacíků, kůry, mechu, šišek aj.) můžeme dětem umožnit postavit na vhodném místě "městečko". Nechejme je tvořit, nezasahujme zbytečně, jen pomáhejme se základní konstrukcí objektů a očekávejme výsledek práce (např. pozvání na prohlídku "mechové školky nebo nemocnice, kůrové klouzačky nebo šiškového kina"(srv. J. Hanšpachová, 1997, s. 194)

U dnešních dětí ubývá přirozených kontaktů s přírodou, a tím přicházejí o možnost získat řadu potřebných zkušeností. Je tak omezováno jejich operační pole ve využívání tzv. explorativní hry. V ní se dítě stává badatelem a má možnost zakoušet realitu smyslovým vnímáním (doteky), tzn. pohlazením, nasloucháním a očicháváním.

Účelné je tedy zařazení takových aktivit, které rozvíjejí smyslové vnímání (např. R. Witt 1992). Při hledání cesty k harmonickému porozumění s přírodou jsou vskutku některé okamžiky klíčovými zážitky. Kdo z nás může tušit pocity pětiletého dítěte při dotyku stromu anebo při prvním poslechu hlasu sojky? Proto je třeba spolu s dětmi velmi opatrně interpretovat okolní svět, abychom ukvapeností neporušili dětské pocity. Množství podnětů, které přináší příroda ke společným hrám a rozhovorům, vyvolává soucítění s přírodou. Hry v klidném prostředí evokují nejjemnější city a smysly dětí pro krásu přírody, její rozmanitost a neopakovatelnost. Dopřejme jim, ať si sdělují své pocity a vzájemně se obohacují.

Zrakové vnímání patří k nejpoužívanějšímu, např. při poznávání a zachycování rozmanitosti barev a tvarů v přírodě do náčrtníků, při vytváření paletek barev apod.: Na paletky vystřižené z papíru po vzoru malířské palety s lepivou plochou každý lepí kousíčky přírodnin z okolí tak, aby škála barev byla co největší. Lze zhotovovat "paletky" v různých prostředích (les, louka, město, dálnice ap.) a v různých ročních obdobích. Stejně tak jsou zajímavé ty, které zachycují různé odstíny zeleně v přírodě. Lze si ověřovat znalost barev tak, že

Nahrávám...
Nahrávám...