Obnova řízení

15.7.12.6.1

Obnova řízení

Ing. Zdeněk Morávek

Skutečnost, že obnova řízení patří mezi mimořádné opravné, případně dozorčí prostředky znamená, že se jedná o opravný prostředek, který je možné použít v případě, že původní rozhodnutí již nabylo právní moci a není tedy možné použít řádný opravný prostředek, kterým je odvolání. Smyslem obnovy řízení je zohlednit okolnosti významné pro správné zjištění skutkového stavu, které ale vyšly najevo až dodatečně po vydání rozhodnutí. Obnova řízení tedy umožňuje, aby proběhlo řízení nové, které umožní zohlednit nové dodatečně objevené skutečnosti, důkazy a jiné okolnosti a na základě toho bude stanoven nový skutkový základ rozhodnutí. Důležité ale je si uvědomit, že předmětem tohoto opravného prostředku není pouze změna původního rozhodnutí, ale obnovení celého řízení, které může následně vést k jinému než původnímu rozhodnutí.

 NahoruFáze obnovy řízení

Obnova řízení má v podstatě dvě fáze, a to obnovovací řízení (§ 117 až 119 daňového řádu) a obnovené řízení (§ 120 daňového řádu).

 NahoruPodmínky pro obnovu řízení

Řízení ukončené pravomocným rozhodnutím správce daně se obnoví na návrh příjemce rozhodnutí, nebo z moci úřední, pouze za předem stanovených podmínek, resp. aby bylo možné toto řízení obnovit, musí nastat některá z těchto okolností:

• - vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být bez zavinění příjemce rozhodnutí nebo správce daně uplatněny v řízení již dříve a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí; nestačí tedy pouze to, že vyjdou tyto nové skutečnosti najevo, ale navíc to, že nebyly uplatněny dříve, není vinou příjemce rozhodnutí či správce daně, a navíc ještě tyto skutečnosti musí mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Všechny tyto podmínky musí být splněny současně, jinak není možné z tohoto důvodu řízení obnovit. Dále je vhodné doplnit, že novými skutečnostmi ve smyslu tohoto ustanovení je nutné rozumět skutečnosti, které v době rozhodnutí již existovaly, ale vyšly nově najevo až po nabytí právní moci příslušného rozhodnutí. K pojmu "vyjít najevo“ se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 Afs 31/2005-57 ze dne 24. 1. 2006 s tím, že je jím nutno rozumět jakýkoli způsob, jímž se do dispoziční sféry správního orgánu dostane informace o skutečnosti, která může být pro výsledek řízení rozhodná,
• - rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku; v tomto případě je zřejmé, že tyto skutečnosti měly logicky dopad na výrok rozhodnutí, aby ale bylo možné řízení obnovit, musí se jednat o důkaz, na základě kterého bylo původní rozhodnutí učiněno,
• - rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, a to bez ohledu na to, zda trestným činem daňového subjektu nebo pracovníka správce daně. Znamená to tedy, že aby tato podmínka byla splněna, musí být mezi trestným činem a příslušným rozhodnutím jednoznačný příčinný vztah a jedná se o jinou, "tvrdší“ formulaci, než kdyby mělo být rozhodnutí dosaženo v důsledku trestného činu. Jak vyplývá z rozsudku NSS ČR sp. zn. 8 Afs 23/2009-89 ze dne 23. 10. 2009, tak tomu bude např. v situaci, kdy účastník řízení spáchá trestný čin vydírání, útoku na veřejného činitele apod. v úmyslu docílit vydání rozhodnutí či vydání rozhodnutí určitého obsahu ať již pro sebe nebo pro jinou osobu. Obdobně by byla tato podmínka splněna v situaci, kdy by oprávněná úřední osoba za naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele např. úmyslně změnila obsah jí připravovaného rozhodnutí,
• - rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o ní dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení; v tomto případě je opět nutné si uvědomit, že nepostačí, aby o předběžné otázce bylo rozhodnuto dodatečně jinak, ale navíc musí mít toto dodatečné posouzení vliv na rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Problematika předběžné otázky je upravena v § 99 daňového řádu; předběžnou otázkou je taková otázka, jejímž zodpovězením je podmíněno rozhodnutí ve věci, ale k jejímuž meritornímu řešení není správce daně, který daňové řízení provádí, příslušný.

Pokud je tedy některá z výše uvedených okolností naplněna, je možné navrhnout nebo nařídit obnovu řízení. Z jiných než výše uvedených důvodů nelze pravomocně ukončené řízení obnovit. Na druhou stranu ale lze konstatovat, že pokud jsou podmínky splněny, správce daně by již neměl uvažovat o tom, zda obnovu řízení zahájí či nikoliv, protože za těchto okolností má daňový subjekt na obnovení řízení právní nárok.

I z výše uvedeného vyplývá, že obnova řízení se týká otázek skutkových, nikoliv právních, neslouží k nápravě chybného právního hodnocení skutkového stavu. Za novou skutečnost tak nelze považovat např. nový právní výklad daňových předpisů, protože se nejedná o skutkovou otázku.

Jak vyplývá z § 117 odst. 2 daňového řádu, nalézací řízení nelze obnovit z důvodů, za kterých lze podat dodatečné přiznání nebo dodatečné vyúčtování. To tedy znamená, že daňový řád upřednostňuje podání dodatečného daňového přiznání či vyúčtování před obnovou řízení a pokud správce daně shledá, že existují důvody pro podání dodatečného daňového přiznání, nelze obnovu řízení zahájit.

 NahoruPodání návrhu na obnovu řízení

Daňový řád potom v § 118 vymezuje samotný návrh na obnovu řízení. Návrh na povolení obnovy řízení se podává u správce daně, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Důvodem je, že tento správce daně, ačkoliv sám o povolení obnovy nerozhoduje, podává nadřízenému správci daně své stanovisko a příslušný spisový materiál.

Návrh…