Notář a jeho úloha ve smluvních vztazích

15.4.10

Notář a jeho úloha ve smluvních vztazích

Mgr. Pavla Krejčí

Většina osob se s notářem setká především při vyřizování dědictví, kdy notář zastává funkci soudního komisaře pověřeného příslušným soudem k řízení o dědictví. Předmět činnosti notáře je však mnohem širší a možná budou mnozí překvapeni tím, v kolika situacích je možno notáře prakticky využít.

 NahoruPrávní úprava

Základním právním předpisem, kterým se řídí činnost notáře, je zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ve znění pozdějších přepisů, zkráceně nazývaný notářský řád.

 NahoruNotářská činnost

Činností notáře se rozumí:

• sepisování veřejných listin o právních úkonech

• osvědčování právně významných skutečností a prohlášení,

• přijímání listin do úschovy a dále přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám.

 NahoruDalší činnosti

Notář může též poskytovat v souvislosti s notářskou činností i v určitém omezeném rozsahu právní poradenství, zastupovat v občanském soudním řízení, sepisovat listiny, vykonávat správu majetku, vykonávat funkci insolvenčního správce, předběžného insolvenčního správce, zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvláštního insolvenčního správce v insolvenčním řízení. Rozsah této činnosti blíže vymezuje notářský řád.

 NahoruZpůsob výkonu notářské činnosti

Notářskou činnost musí notář vykonávat nestranně a je při jejím výkonu nezávislý. To znamená, že notář při své činnosti nezastupuje na rozdíl od advokátů ani jednu ze stran, ale musí ke všem účastníkům přistupovat stejně a poskytnout jim objektivní informace a poučení.

Sepisování veřejných listin o právních úkonech

Kromě výkonu funkce soudního komisaře je stěžejní činností notáře sepis takzvaných notářských zápisů o právních úkonech. Notářský zápis je veřejnou listinou a je tedy jako veřejná listina chráněn.

 NahoruObligatorní notářské zápisy o právním úkonu

V některých případech dokonce zákon vyžaduje, aby byl právní úkon povinně ve formě notářského zápisu sepsán. V takovém případě nedodržení formy notářského zápisu znamená neplatnost právního úkonu. Zákon vyžaduje sepis právního úkonu ve formě notářského zápisu především tam, kde může mít právní úkon závažnější právní účinky nebo tam, kde je kladen důraz na právní jistotu účastníků právního úkonu.

Pokud je nezbytné právní úkon obligatorně sepsat ve formě notářského zápisu, protože to vyžaduje právní předpis, pak se notářský zápis vyžaduje i k sepisu jakéhokoliv dodatku či změny tohoto právního úkonu.

Úkony, při nichž je obligatorně vyžadována forma notářského zápisu můžeme dělit do kategorií podle právních předpisů. Právními předpisy, ve kterých se požadavek na formu notářského zápisu pro právní úkony vyskytuje nejčastěji, jsou občanský a obchodní zákoník.

 NahoruOsoby, které nemohou číst ani psát

V občanském zákoníku jsou to především právní úkony osob, které nemohou číst a psát. U těchto osob nezáleží na tom, z jakého důvodu nemohou číst ani psát, tedy zda čtení a psaní neovládají nebo zda nemohou číst ani psát z důvodů určité poruchy, nemoci či tělesné vady. Úkony těchto osob musí mít formu notářského zápisu vždy. Notářský zápis se nevyžaduje pouze tehdy, pokud ten, kdo nemůže číst a psát, má schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopen listinu vlastnoručně podepsat. Při sepisu takového notářského zápisu je však třeba navíc respektovat pravidla uvedená v § 65 a násl. notářského řádu o přibrání svědků a důvěrníka, jehož prostřednictvím notář zjistí, že účastník zápis schvaluje.

 NahoruDalší listiny, jež vyžadují formu notářského zápisu

Dalšími právními úkony, u nichž je dle občanského zákoníku obligatorně vyžadována forma notářského zápisu, jsou například smlouvy o změně rozsahu a správě společného jmění manželů dle § 143a ObčZ či v některých případech sepis závěti, listiny o vydědění či listiny o ustanovení správce dědictví. Tyto úkony však n příliš souvisí s tématem této příručky a proto se o nich blíže nezmiňujeme.

 NahoruZástavní smlouva

Naopak úkonem, jež velmi úzce souvisí s tématem této příručky a který musí být sepsán ve formě notářského zápisu, je zástavní smlouva, pokud jsou zástavou věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány věřiteli nebo třetí osobě. Zástavní právo na základě takové smlouvy vzniká až zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky a tento zápis je oprávněn provést pouze notář, který takovou zástavní smlouvu sepsal ve formě notářského zápisu. Předmětem takové zástavní smlouvy tak mohou být například podzemní garáže, drobné stavby, zásoby zboží, motorová vozidla apod.

 NahoruZaložení společnosti

Asi nejčastěji sepisovaným právním úkonem, jehož obsah stanoví obchodní zákoník a který musí mít formu norského zápisu, je v souladu s § 57 odst. 1 ObchZ společenská smlouva společnosti při zakládání společnosti s ručením omezeným nebo zakladatelská smlouva akciové společnosti. V případě, že jsou akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným zakládány pouze jedním zakladatelem, vyžaduje se pro jejich založení sepis zakladatelské listiny, která musí mít také formu notářského zápisu. V § 63 ObchZ je pak stanovena povinnost provádět formou notářského zápisu také každou změnu obsahu právního úkonu, kterým se zakládá obchodní společnost, pokud měl tento právní úkon formu notářského zápisu.

 NahoruSmlouvy uzavírané mezi společníkem a společností

Obchodní zákoník však vyžaduje formu notářského zápisu i pro některé jiné právní úkony. Jako příklad si uveďme požadavek uvedený v § 132 odst. 3 ObchZ a § 190 odst. 3 ObchZ, kdy je forma notářského zápisu vyžadována pro sepis smluv mezi společností a jediným společníkem či akcionářem společnosti, pokud tento akcionář či společník zároveň jedná za společnost. Akcionář a společník se však sepisu smlouvy ve formě notářského zápisu může vyhnout tak, že právní úkon obligatorně sepíše v písemné formě a podepíše ji před orgánem pověřeným legalizací (např. notář, obecní úřad, advokát apod.)

 NahoruZákon o vlastnictví bytů

Formu notářského zápisu obligatorně vyžadují pro právní úkony i některé zvláštní zákony. Příkladem takového zákona může být zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) ve znění pozdějších předpisů. Dle § 5 odst. 6 tohoto zákona musí mít formu notářského zápisu dohoda spoluvlastníků, kterou se vlastnictví jednotek v domě mění na podílové spoluvlastnictví budovy a dále dle § 5 odst. 7 zákona o vlastnictví bytů prohlášení jediného vlastníka všech jednotek v domě o zrušení vymezení jednotek v domě a změně vlastnictví jednotek na vlastnictví budovy.

 NahoruDalšími zvláštními přepisy

Dalšími zvláštními přepisy jsou také zákon č. 248/1995 Sb. o obecně prospěšných společnostech ve znění pozdějších předpisů, který vyžaduje, aby formu notářského zápisu měla zakládací listina obecně prospěšné společnosti. Pokud ovšem obecně prospěšnou společnost zakládá více osob, postačí dodržet pouze písemnou formu s úředně ověřenými podpisy zakladatelů. Podobně je tomu u založení nadace či nadačního fondu dle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech ve znění pozdějších předpisů a u registrace svazu církví a náboženských společností dle zákona č. 3/2002 Sb. ve…