15.4.2.3
Jednotlivé smluvní typy a tzv. nepojmenované smlouvy
Jedním ze základních principů soukromého práva je, že právní vztahy
jím upravené nejsou upraveny vyčerpávajícím způsobem. Tento princip odpovídá i
jednomu ze základních principů českého právního řádu vyjádřenému v čl. 2
Listiny základních práv a svobod, tedy tomu, že každý může činit, co není
zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Z uvedeného principu jasně vyplývá, že právní předpisy v oblasti
civilního práva nemohou upravovat jednotlivé právní instituty v jejich úplnosti
a ani se o to nesnaží. Tato limitace se plně projevuje i v oblasti smluv.
Základní normy civilního práva, jimiž jsou občanský a obchodní zákoník, tak
sice detailně upravují jednotlivé smluvní typy, ale současně výslovně
připouštějí i existenci dalších, detailně neupravených smluv, které tyto normy
nijak blíže nevymezují.
Nahoru1. Smlouvy podle občanského zákoníku
Občanský zákoník ve svých jednotlivých ustanoveních upravuje
především tzv. obecnou část závazkových právních vztahů. Tato ustanovení,
upravující např. možnost odstoupení od smlouvy při jejím podstatném porušení
druhou smluvní stranou, způsoby změny a zániku závazků, jejich zajištění a
podobně, jsou aplikovatelná na veškeré smlouvy uzavírané v režimu občanského
zákoníku a v určitém omezeném rozsahu (neobsahuje-li obchodní zákoník vlastní
úpravu konkrétní problematiky) i na smlouvy uzavírané v režimu obchodního
zákoníku. Podstatné z hlediska aplikace zmíněných obecných ustanovení je, že je
lze použít nejen na jednotlivé konkrétní smluvní typy, které občanský zákoník
podrobně upravuje (např. kupní smlouva či smlouva o dílo), ale i na tzv.
nepojmenované smlouvy.
NahoruNepojmenované smlouvy
Označení "nepojmenované smlouvy“ je používáno pro smlouvy, které
nejsou občanským zákoníkem blíže podrobně upraveny, tedy takové, u nichž
občanský zákoník výslovně neupravuje jejich předmět, náležitosti, práva a
povinnosti smluvních stran a podobně. Právní podklad k uzavírání takových smluv
je obsažen v § 51 občanského zákoníku, který stanoví: "Účastníci mohou
uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí
odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.
NahoruPoužití nepojmenovaných smluv
V praxi nacházejí nepojmenované smlouvy poměrně časté využití.
Jejich použití je vhodné především tehdy, pokud mají smluvní strany zájem na
uzavření smlouvy, která svým obsahem nespadá přesně do některého z konkrétních
smluvních typů upravených občanským zákoníkem. Příkladem lze uvést nejrůznější
smlouvy o spolupráci a podobně.
Vztah nepojmenovaných smluv a konkrétních smluvních
typů
Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že nepojmenované smlouvy není
vhodné používat tehdy, pokud by jejich prostřednictvím byla obcházena kogentní
(tedy závazná) ustanovení občanského zákoníku. Pokud si např. smluvní strany
mají v úmyslu sjednat mezi sebou smlouvu, která ve všech svých náležitostech
naplňuje některý z konkrétních smluvních typů, ale mají v úmyslu tímto způsobem
(tedy podřazením smlouvy pod režim nepojmenovaných smluv) vyloučit některé z
kogentních ustanovení občanského zákoníku platných pro takový smluvní typ, bylo
by zřejmě možné takové počínání smluvních stran považovat za obcházení zákona,
se všemi s tím spojenými negativními dopady.
NahoruNázvy nepojmenovaných smluv
Přestože v tomto krátkém úvodu používáme pro označení smluv, které
nespadají do žádného konkrétního smluvního typu, název "nepojmenované smlouvy“,
neznamená to, že by se tak tyto smlouvy měly jmenovat i v praxi. Co do volby
názvu smlouvy nejsou smluvní strany nijak zásadně omezeny a mohou si tak vybrat
jakékoliv označení jejich smlouvy. Obecně vhodnější je volit takové označení,
které vystihuje podstatu jejich vzájemných práv a povinností (např. smlouva o
spolupráci v reklamní oblasti, smlouva o poskytování servisních služeb a
podobně). Nejsou zcela vyloučena ani označení, která občanský zákoník používá
…
