Hodnocení a sebehodnocení učitele

 

 

Hodnocení a sebehodnocení učitele

 

Úvod

 

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v § 12 zavádí pojem vlastní hodnocení školy. Pojem evaluace a autoevaluace školy jsou nyní často skloňované a používané pojmy.

 

Hodnocení škol, školských zařízení a vzdělávací soustavy

 

Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní inspekcí.
Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti školy a jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem rámcovou strukturu, pravidla a termíny vlastního hodnocení školy.
Hodnocení vzdělávání ve školských zařízeních provádí Česká školní inspekce.

Hodnocení vzdělávací soustavy v kraji provádí krajský úřad ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji.

Hodnocení vzdělávací soustavy České republiky provádí ministerstvo ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky a Česká školní inspekce ve své výroční zprávě.

Hodnocení školy a školského zařízení může provádět také jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní.

 

Rámcová struktura vlastního hodnocení školy a kritéria vlastního hodnocení školy

 

(1) Vlastní hodnocení školy je vždy zaměřeno na:

a) cíle, které si škola stanovila zejména v koncepčním záměru rozvoje školy a ve školním vzdělávacím programu, a jejich reálnost a stupeň důležitosti,

b) posouzení, jakým způsobem škola plní cíle podle písmene a) s přihlédnutím k dalším cílům uvedeným zejména v rámcovém vzdělávacím programu a odpovídajících právních předpisech,

c) oblasti, ve kterých škola dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání zlepšit, včetně návrhů příslušných opatření,

d) účinnost opatření podle písmene c) obsažených v předchozím vlastním hodnocení.

 

(2) Hlavní oblasti vlastního hodnocení školy jsou vždy:

a) podmínky ke vzdělávání,

b) průběh vzdělávání,

c) podpora školy žákům a studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a dalších osob na vzdělávání,

d) výsledky vzdělávání žáků a studentů,

e) řízení školy, kvalita personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků,

f) úroveň výsledků práce školy, zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům.

Pravidla a termíny vlastního hodnocení školy

 

Vlastní hodnocení školy se zpracovává za období jednoho nebo dvou školních roků.
Návrh struktury vlastního hodnocení školy projedná ředitel školy s pedagogickou radou nejpozději do konce září školního roku, v němž se má vlastní hodnocení školy uskutečnit.
Vlastní hodnocení školy se projedná v pedagogické radě do 31. října následujícího školního roku.

 

Hospitační činnost

 

Hospitace nejsou mezi učiteli právě oblíbeny. Hospitujícím často chybí znalost všech souvislostí učitelovy práce, posuzovaní naopak mnohdy nevědí, jaká kritéria byla pro jejich hodnocení stanovena.

 

Cíl hospitace

 

Cílem hospitace, tak jak by si ji měl stanovit ředitel školy, je pomoci učiteli v jeho profesionálním vývoji a v plánování další kariéry a pomoci těm, kdo mají odpovědnost za řízení školy. Znamená to zejména:

1. Sledovat výsledky práce učitelů, rozpoznat jejich pokroky a pomoci jim najít cesty k zdokonalování svých dovedností a výkonů.

2. Pomoci řídicím orgánům a místním odborům školství stanovit, zda by změna povinností pomohla učitelům v jejich profesionálním vývoji.

3. Pomoci učitelům, kteří mají problémy s výkonem povolání, vhodným poradenstvím, vedením a vzděláváním.

4. Poskytnout odpovědným pracovníkům relevantní informace pro hodnocení učitelů.

5. Vytvořit podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků školy.

 

Kritéria hodnocení

 

Kritéria pro hodnocení činnosti učitele ve vyučování lze stanovit mnoha způsoby. Jednu krajnost představuje převzetí již hotových kritérií z nějaké pedagogické studie, odborné publikace či přímo kritérií stanovených odborem školství, MŠMT případně Českou školní inspekcí, která pak budou použita tak, jak jsou. Druhým extrémem je svolání porady učitelů konkrétní školy, kde si pedagogové, kterých se konečně hodnocení týká, sami vytvoří svůj soubor kritérií, která považují za podstatná.

 

Převzetí kritérií - výhodou je, že ze začátku ušetří čas a úsilí ředitele školy.

Vypracování vlastních kritérií - je jistě náročnější, při jeho uplatnění je však pravděpodobné, že učitelé přijmou kritéria, která si sami stanovili, za svá, budou se k nim hlásit a vyvinou větší úsilí pro jejich naplnění.

 

Řešení - rozumným kompromisem je vzít jako východisko již stanovená a obecně uznávaná kritéria a za účasti všech učitelů je upravit a přizpůsobit podmínkám a speciálním potřebám konkrétní školy. Zdá se užitečné, aby těmito výchozími kritérii byla kritéria používaná odborem školství, MŠMT nebo ČŠI. Ta mohou dát jasný podklad pro to, na co hledět v hodnocení učení a vyučování.

 

Návrh jednotlivých kritérií pro hospitační činnost

 

1. Vstupní setkání mezi tím, kdo hodnotí, a učitelem;

2. pozorování ve třídě;

3. pohospitační rozhovor s učitelem;

4. vytvoření protokolu (záznamu) o hodnocení;

5. následná opatření, která zahrnují další setkání po určité době za účelem zhodnocení, zda se závěry, které byly v předchozím období formulovány, realizovaly;

6. sebehodnocení provedené učitelem;

7. shromáždění dalších údajů ze zdrojů jiných než z hospitace.

 

Vlastní hodnocení školy - oblasti

 

Hlavním posláním školy je, aby se v ní žáci učili. Toto učení probíhá většinou ve třídách, středem většiny učitelovy práce je proto vyučování ve třídě. Jeho činnost při vyučování musí tvořit jednu z hlavních oblastí hodnocení.

 

Podklady a informace jsou pro hodnocení klíčové, má-li má být založeno na faktech. Jinak se stává cvičením postaveným na dojmech, postranních řečech a předsudcích.

V případě učitelů budou zdaleka nejdůležitějším zdrojem relevantních informací hospitace. Je však samozřejmě možné pojmout toto hodnocení ve větší šíři a pokusit se získat informace i z jiných zdrojů, což se dnes stává stále významnějším v souvislosti s tím, jak se klade důraz na další odpovědnosti učitele mimo třídu. K takovým zdrojům může patřit také sebehodnocení učitele.

 

Sebehodnocení učitele

 

Sebehodnocení a hodnocení učitelů by se mělo stát ve škole povinným prvkem hodnocení školy. Nacházíme poměrně široké spektrum výzkumných důkazů, které jej doporučují jako vstupní část celého hodnotícího procesu. Existuje pro to řada dobrých důvodů. Sebehodnocení totiž může mít řadu přínosů pro učitele samého, pro toho, kdo hodnotí, i pro školu.

 

Důvody pro zavedení sebehodnocení

 

1. Může pomoci v tom, aby se hodnocení stalo skutečně dvousměrným procesem, zejména při diskusi o učitelově výkonu, jeho cílech, prioritách a o potřebách rozvoje, o tom, co potřebuje ke svému rozvoji.

2. Může pomoci učiteli, aby si sám vyjasnil své představy a priority.

3. Může učitele podpořit, aby začal pravidelně přemýšlet o své práci, aby reflektoval svou práci a svůj postup.

4. Může vést k většímu nasazení učitele, k dosažení dohodnutých cílů.

5. Může být zdrojem řešení problémů, které učiteli brání v tom, aby pracoval efektivně.

 

Sebehodnocení nesmí být v žádném případě pojato jako formalita. Vytvořit si čas pro přemýšlení o svých úspěších a neúspěších, o svých silných a slabých stránkách je potřeba podporovat jako normální součást každodenního profesionálního úsilí.

 

Pro úplnou představu předkládám návrh autoevalučního formuláře - viz příloha č. 1.

 

Při navrhování sebehodnoticích formulářů vám mohou pomoci následující otázky:

 

1. Jaké máte úkoly a odpovědnost?

2. Jaké máte hlavní úkoly a za co máte ve svém postavení hlavní odpovědnost?

3. Jsou tyto úkoly a odpovědnosti v souladu s vaším současným popisem práce?

4. Jsou ve vašem popisu práce nějaké úkoly, které nevykonáváte, nebo odpovědnosti, které jste na sebe nevzal/a?

5. Chybí něco v popisu vaší práce?

6. Jaké máte úspěchy při dosahování cílů?

7. Jaké cíle jste si stanovil/a při posledním hodnocení?

8. Jak se vám je podle vašeho názoru daří naplňovat?

9. Co vám nejvíc pomohlo při naplňování cílů?

10. Co vám bránilo v naplňování cílů, u nichž se vám to nepodařilo?

11. Byly cíle nepřiměřené? Jestliže ano, proč?

12. Které cíle by byly přiměřenější?

13. Byly pro vás cíle celkově dostatečnou výzvou?

14. Byly cíle dosažitelné, realistické?

15. Úspěchy a neúspěchy?

16. Která část vaší práce v době od minulého hodnocení byla nejúspěšnější?

17. Myslíte si, že se vám za vaše výkony dostalo dostatečného uznání?

18. Která část vaší práce byla nejméně úspěšná?

19. Spokojenost s prací?

20. Která část vaší práce vám poskytuje nejvíce uspokojení?

21. Co vás nejméně uspokojuje?

22. Jak by bylo možné změnit věci, které vás neuspokojují, tak aby vás více uspokojovaly?

23. Omezení?

24. Existují nějaké překážky, které vám bránily v plnění vaší práce?

25. Jak by je bylo možné odstranit?

26. Které změny v organizaci školy by vám pomohly zlepšit váš výkon ve třídě?

27. Co by ještě pro vás váš ředitel mohl udělat?

28. Co by pro vás ještě mohl udělat váš vedoucí předmětové komise?

29. Ostatní kolegové?

30. Vy sám (sama)?…