dnes je 8.12.2022

Input:

Dohody související s náhradou škody v pracovním právu

30.4.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

15.8.7.2
Dohody související s náhradou škody v pracovním právu

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Problematika odpovědnosti a náhrady škody je jednou z nejsložitějších oblastí práva a platí to rovněž i pokud jde o pracovní právo. Povinnost náhrady škody způsobené druhé straně má jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. Náhrada škody je upravena v zákoníku práce zejména v ustanovení § 248 a násl.

Prevenční povinnost – předcházení škodám

S ohledem na skutečnost, že jednou ze stěžejních zásad soukromého práva je tzv. zásada prevence, upravuje zákoník práce v ustanovení § 248 až 249 povinnost zaměstnance a zaměstnavatele předcházet škodám.

V souladu s výše uvedenou zásadou je zaměstnavatel zejména povinen svým zaměstnancům zajišťovat takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. V případě, že zaměstnavatel zjistí závady, pak je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

Častá otázka zaměstnanců směřuje k tomu, zda je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat při odchodu jejich zavazadla (tašky, batohy). Zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel je oprávněn z důvodu ochrany majetku v nezbytném rozsahu provádět kontrolu věcí, které zaměstnanci k němu vnášejí nebo od něho odnášejí, popřípadě provádět prohlídky zaměstnanců. Osobní prohlídku zaměstnance ale může provádět pouze osoba stejného pohlaví, jako je zaměstnanec. Při takovéto kontrole a prohlídce musí zaměstnavatel dbát, aby byla dodržena ochrana osobnosti.

Zaměstnanec je na druhé straně povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví či majetku zaměstnavatele, ani k bezdůvodnému obohacení. V případě, že by zaměstnavateli hrozila škoda, pak je zaměstnanec povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance a pokud je k odvrácení takové škody neodkladně zapotřebí zákroku, pak je zaměstnanec povinen zakročit. Výjimkou, kdy zaměstnanec není povinen zakročit, je, pokud mu v tom brání důležitá okolnost nebo pokud by tím vystavil sebe nebo ostatní zaměstnance, případně osoby jemu blízké, vážnému ohrožení.

Zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen tuto skutečnost oznámit nadřízenému vedoucímu zaměstnanci.

Náhrada škody

Zákoník práce rozlišuje jednak odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli a jednak odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci. Podmínky pro vznik odpovědnosti zaměstnance a zaměstnavatele jsou pak zákoníkem práce stanoveny rozdílně.

Při posuzování toho, zda se při uplatňování odpovědnosti za škodu bude postupovat podle zákoníku práce, je vždy důležité si uvědomit, zda škoda byla způsobena při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Pokud by škoda byla způsobena mimo rámec plnění pracovních úkolů, pak nebude namístě aplikovat ustanovení zákoníku práce, ale ustanovení o náhradě škody podle občanského zákoníku.

Odpovědnost zaměstnance za škodu

Zákoník práce rozlišuje:

  • obecnou odpovědnost zaměstnance,

  • odpovědnost zaměstnance za nesplnění povinnosti k odvrácení škody,

  • odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat,

  • odpovědnost za ztrátu svěřených věcí.

Platí zásada, že při vzniku škody je třeba nejprve zkoumat, nevztahuje-li se na ni ustanovení zákoníku práce o zvláštní odpovědnosti, a teprve poté, není-li tomu tak, aplikovat ustanovení o odpovědnosti obecné.

Obecná odpovědnost zaměstnance za škodu

Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil svým zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Předpoklady vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu jsou tedy následující:

  • porušení povinnosti zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním,

  • vznik škody zaměstnavateli,

  • příčinná souvislost mezi porušením povinnosti zaměstnance a vznikem škody,

  • zavinění zaměstnance.

Zavinění zaměstnance prokazuje zaměstnavatel. Toto ustanovení je upraveno rozdílně od občanského zákoníku, kde povinnost prokázat, že vznik škody daná osoba nezavinila, je právě na této osobě, která škodu způsobila.

Sankcí za porušování pracovní kázně či nevyhovující pracovní výsledky může být pouze výpověď z pracovního poměru daná zaměstnavatelem, nikoliv požadavek náhrady škody. Sankční povahu může mít též odnětí osobního ohodnocení, neudělení obvyklé prémie a další postupy, které jsou upraveny ve mzdových předpisech.

Pokud byla škoda způsobena částečně také porušením povinnosti ze strany zaměstnavatele, odpovědnost zaměstnance se poměrně omezí.

Pokud se prokáže, že zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, je povinen mu nahradit skutečnou škodu, a to v penězích v případě, že neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.

S ohledem na skutečnost, že při výkonu práce zaměstnanci často používají poměrně drahé a složité stroje a přístroje a berou tím na sebe velké riziko jejich možného poškození, snažil se zákonodárce toto riziko nepřiměřeného ekonomického dopadu, který by následoval po poškození takového stroje či přístroje zaměstnancem, snížit tím, že omezil výši požadované náhrady škody způsobené zaměstnancem z nedbalosti.

Zákoník práce tedy stanoví, že výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, pokud by zaměstnanec způsobil škodu úmyslně, v opilosti nebo po zneužití jiných návykových látek. V takovém případě je povinen zaměstnanec uhradit zaměstnavateli škodu v plné výši a v případě úmyslného způsobení škody je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci požadovat i náhradu ušlého zisku.

Pokud způsobil škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec pouze poměrnou část škody, a to podle míry svého zavinění. V případě, že za škodu odpovídá více zaměstnanců, pak rovněž hradí každý z nich pouze poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody

Tato odpovědnost je zákoníkem práce upravena v návaznosti na v úvodu uvedenou prevenční povinnost zaměstnance.

V případě, že by zaměstnanec vědomě neupozornil nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročil proti hrozící škodě, jak mu zákoník práce ukládá, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody, pak může zaměstnavatel požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla zaměstnavateli způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu a za předpokladu, že ji není možné nahradit jinak (například z pojištění zaměstnavatele).

Předpoklady vzniku odpovědnosti zaměstnance za škodu vzniklou nesplněním povinnosti k odvrácení škody jsou tedy následující:

vědomé neupozornění nadřízeného vedoucího zaměstnance na škodu hrozící zaměstnavateli nebo nezakročení proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody,

vznik škody zaměstnavateli,

příčinná souvislost mezi porušením povinnosti zaměstnance a vznikem škody,

škodu nelze nahradit jinak.

Po zaměstnanci nelze požadovat náhradu škody v plném rozsahu, ale pouze v rozsahu přiměřeném okolnostem případu. Proto i zákoník práce mluví o podílu zaměstnance na náhradě škody, nikoliv o náhradě škody jako takové. Při určení výše náhrady škody se přitom přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti zaměstnance, a k významu škody pro zaměstnavatele. I v tomto případě zákoník práce stanoví maximální výši náhrady škody, a to na částku trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.

Zákoník práce v souladu s uloženou povinností zaměstnancům zakročit v případě, že hrozí vznik škody, stanoví, že zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, pokud tento stav úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.

Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat

V souladu s ustanovením § 252 zákoníku práce může zaměstnavatel uzavřít se zaměstnancem dohodu, na základě které převezme zaměstnanec odpovědnost k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování ("dohoda o odpovědnosti“).

Dohoda o odpovědnosti by měla obsahovat:

přesné označení zaměstnavatele a zaměstnance,

označení pracovní smlouvy, na základě které vznikl pracovní poměr mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem,

závazek zaměstnance převzít odpovědnost k ochraně hodnot, které mu byly svěřeny k vyúčtování,

specifikaci hodnot, k jejichž ochraně zaměstnanec přebírá odpovědnost,

datum a podpis zaměstnance a zaměstnavatele.

Za hodnoty svěřené k vyúčtování se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu. Aby mohla být řádně uzavřena dohoda o odpovědnosti, musí být zaměstnanci umožněno osobně disponovat se svěřenými hodnotami, a to po celou dobu, po kterou mu byly hodnoty svěřeny. Je povinností zaměstnavatele vytvořit zaměstnanci k ochraně svěřených hodnot potřebné podmínky.

Dohoda o odpovědnosti smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku, a musí být uzavřena písemně. Pokud byla způsobilost zaměstnance k právním úkonům omezena nebo byl-li jí zbaven, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti.

Dojde-li ke schodku na svěřených hodnotách, pak za takový schodek odpovídá zaměstnanec, který k jejich ochraně převzal odpovědnost a je povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách v plné výši. Této odpovědnosti se ale může zcela nebo zčásti zprostit, pokud prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

Zaměstnanec může od dohody o odpovědnosti odstoupit:

vykonává-li jinou práci,

je-li převáděn na jinou práci nebo na jiné pracoviště,

je-li překládán,

pokud zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení písemného upozornění zaměstnance neodstraní závady v pracovních podmínkách, které mu brání v řádném hospodaření se svěřenými hodnotami.

Odstoupení od dohody musí zaměstnanec učinit písemně. Dohoda o odpovědnosti zaniká dnem

Nahrávám...
Nahrávám...