Komunikace s rodiči

301

Komunikace s rodiči

Bc. Lenka Polášková

 NahoruKomunikace s rodiči

Jasná definice soudobé rodiny není jednoduchá. Například Vacínová a Trpišovská (2007) definují pojem rodina jako společenskou jednotku, jejíž primární rolí je zachování lidstva, je tvořena rodiči, dětmi, někdy prarodiči. Dnes již víme, že vlivem mnoha aspektů se setkáváme s přeměnou tradičních hodnot ve společnosti i v rodině. Například doc. Oldřich Matoušek se vyjádřil, že v současné civilizaci lze pojem rodina označit za instituci skořápkovou, nestabilní a křehkou. Zcela bezpodmínečně však dítě potřebuje dospělé, kteří mu projevují lásku, bezpodmínečně je přijímají a nastavují mu hranice. Rodič se pro mnohé pedagogy, nejen mateřských škol stal tak trošku „strašákem”. Setkáváme se s problémem řady povinností předškolních zařízení i pedagogů vůči rodiči, ale velmi málo povinnostmi rodičů vůči škole. A tak jsou právě rodiče často těmi, kteří zásadně ovlivňují klima třídy svých dětí, pozitivně i negativně. Problémem, který učitele v současně době nejvíce pálí, je právě komunikace s rodiči dětí.

 

Celá lekce je rozdělena do těchto částí:

1. Rodičovství v soudobé společnosti

• Rodina a společnost

• Poruchy rodičovství

• Typologie rodin jako prostředek pro cestu lepší řešení konfliktních situací

 

2. Komunikace s rodiči

• Komunikační strategie v konfliktní situaci

• Sebereflexe komunikace učitele

• Posuzování role rodiče

 NahoruRodičovství v soudobé společnosti

a) Rodina a společnost

 

Hlavními faktory, které způsobují odchýlení norem v rodině, jsou:

• nedostatek její funkce

• zvýšení ekonomických nároků

• krize hodnot ve společnosti

• negativní výklad svobody

• ztráta přirozených bariér ve výchově dítěte

 

V roce 2002 Walker a Severson seskupili rizika, která potkávají děti na cestě k dospělosti. Zde jsou klíčové tři oblasti, rodina, škola a vliv společnosti, ve které děti vyrůstají – koncept „All-risk youth”. Vliv na jejich vývoj mají pochopitelně další, individuální podmínky a osobnost a charakterové vlastnosti dítěte, ale tři výše uvedené oblasti jsou klíčové – podílejí se na formování osobnosti člověka.

Učitelé mateřských škol se často snaží ovlivňovat návyky dětí nebo mají pocit, že by chtěli zlepšit situaci dítěte, zapomínají ovšem na to, že byť by se snažili sebelépe, vždy je nutno postupovat při řešení jakékoli situace v kooperaci s rodičem. „Kompetence pedagoga začínají i končí „na prahu mateřské školy”.

 

Doporučení pro práci s matkami (Matoušek, 2010):

Pedagog by neměl sklouznout k roli „poučujícího” nebo k potlačování autority matky. Vhodnou cestou je zamýšlení se nad důvody jejího chování, její potřeby. Pokud matka špatně spolupracuje, je úkolem pedagoga:

• zkusit se připojit k jejímu pohledu na situaci, problém

• snažit se hledat způsoby a alternativy, jak tento pohled rozšířit, ovlivnit

• vždy souhlasit s tím, jak matka daný problém vidí, respektovat jej, snažit se navrhnout přijatelné alternativy

 

b) Poruchy rodičovství

V praxi mateřské školy se může pedagog setkat s rodiči zanedbávajícími péči. Gaudin a Polansky v roce 1996 dlouhodobě sledovali zanedbávající rodiny a vytvořily typické znaky pro zanedbávající rodiny:

• fungování domácnosti a rodiny je chaotické, rodiče špatně zvládají provoz rodiny

• rodiče nejsou schopni vyjadřovat své city ve slovech

• chybí vedení ve smyslu rodičovské autority

• nejsou schopni a ochotni řešit konflikty

• můžeme se setkat s „citovým chladem”

 

Gillnarová (2010) se zabývá především emočním působením rodiče na dítě, tzv. emočním klimatem rodiny, a nabízí strukturu oblastí, kterých by si měl pedagog v mateřské škole všímat:

• Křičí rodič na dítě? (NE) *očekávaná odpověď

• Je často nervózní? (NE)

• Stěžuje si rodič na dítě učitelce? (NE)

• Když se dítěti něco nepovede, je mu rodič oporou? Povzbuzuje ho? (ANO)

• Zabývá se rodič problémy dítěte? (ANO)

• Pokládá za významné a důležité názory dítěte? (ANO)

• Srovnává ho s jinými dětmi a sourozenci? (NE)

• Projevuje rodič skutečný zájem o to, co dítě v MŠ dělá? (ANO)

• Mívá rodič dobrou náladu, je pozitivně naladěn? (ANO)

• Očekává rodič, že dítě okamžitě poslechne? (NE)

 

Hlavními funkcemi rodiny je dle Matějčka zajištění citového zázemí všech jejich členů a příprava dětí pro život.

Žádoucí postoje rodiče (Trpišovská, Vacínová, 2007):

• akceptace dítěte → přijetí dítěte takového, jaké je

• spolupráce s dítětem → rodič se zajímá o dítě, zapojuje je do svých aktivit

• poskytování rozumné svobody, rozumné nastavení hranic

• uznání práv dítěte → bez jejich přecenění i podcenění.

Rodina, která plní plnohodnotně funkce, je rodinou funkční. Můžeme se však setkat s rodinami, které neplní plnohodnotně některou z uvedených funkcí. Tyto rodiny řadíme do skupiny dysfunkčních. Existuji však také případy tzv. afunkčních rodin. Taková rodina nejenže neplní funkce, ale působí zde i negativní vlivy, jako je například alkoholismus, toxikomanie, neochota rodičů pracovat a zařadit se tak do společnosti apod. (Vacínová, Trpišovská, 2010). Zejména v případě dysfunkčních a afunkčních typů rodičů by měl být pedagog připraven na problematickou situaci v komunikaci. Tyto typologie mají zvýšené sklony k agresi, nedůtklivosti, neochotě komunikovat, řešit problémy a klást nepřiměřené nároky na stranu mateřské školy.

 

c) Typologie rodin jako prostředek pro cestu lepšího řešení konfliktních situací

Příčin dysfunkčnosti a afunkčnosti v rodinách může být celá řada. Obvykle je pedagog nemá šanci zcela odhalit. Může se však konfliktním situacím vyhnout nebo na ně umět reagovat přiměřeným způsobem, pokud využije typologie rodin a volí adekvátně jejich specifikům vhodné, komunikační prostředky.

 

Členění dle Trpišovské a Vacínové (2007):

 

1. Nezralá rodina

Rodičovství vnímáno zpravidla jako neočekávané nebo nechtěné.

Projevy dysfunkčnosti *příklady:

• proměnlivost nálad,…