dnes je 30.9.2022

Input:

Trestné činy hospodářské

18.11.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.2 Trestné činy hospodářské

JUDr. Ondřej Sekvard, Ph.D.

Trestný čin sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, veřejné soutěži a veřejné dražbě – § 256

Podle § 256 odst. 1 TZ se tohoto výhradně úmyslného trestného činu (v tomto případě se jedná o přečin) dopustí ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží nebo veřejnou dražbou v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů.

Klíčovým u této skutkové podstaty je sjednání přednosti některému dodavateli nebo výhodnějších podmínek na úkor jiných dodavatelů. Jde tedy pouze o postih jednání poskytujících některému uchazeči výhodnější postavení v rámci zadávacího řízení než ostatním. Ke sjednání výhodnějších podmínek nebo přednosti také musí dojít (pro účely tohoto příspěvku) v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, tedy musí být souvislost takového jednání pachatele týkající se chystaného nebo probíhajícího zadávacího řízení. Při výkladu pojmu dodavatele pro účely této skutkové podstaty je třeba vycházet z definice uvedené v § 17 písm. a) ZVZ.

Předností se rozumí časový předstih některého dodavatele nebo účastníka soutěže či dražby, tedy dřívější informování konkrétního subjektu o chystané veřejné zakázce.

Výhodnějšími podmínkami je pak rozuměno uplatnění mírnějších kritérií na konkrétního dodavatele, poskytnutí podrobnějších údajů o předpokládaných parametrech budoucího plnění.

Sjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek konkrétnímu subjektu pak musí být ze strany pachatele motivováno opatřením prospěchu pro sebe či jiného nebo způsobením škody. Jde o specifický úmysl pachatele tohoto trestného činu, za jehož účelem sjednává výhodnější podmínky nebo přednost některému z účastníků. Není vyloučeno, aby pachatel sledoval jak způsobení škody jinému, tak i získání prospěchu pro sebe nebo jinou osobu, v každém případě je však nutné, aby osoba jednala alespoň s jednou z těchto motivací. Prakticky je vyloučeno, aby osoba sjednávající výhodu nebo přednost v zadávacím řízení neměla některý z těchto úmyslů, nicméně i taková skutečnost musí být předmětem dokazování v rámci trestního řízení.

Prospěchem se rozumí jakákoli výhoda, ať již jde o získání veřejné zakázky, získání interních informací, které ostatní uchazeči již zadavateli odeslali, s cílem tomu přizpůsobit svoji nabídku, která by tak byla výhodnější a měla šanci na vítězství, přidělení ceny nebo platby nebo jiná majetková nebo nemajetková výhoda.

Škodu je pak třeba chápat jednak jako škodu na majetku, jednak jako škodu imateriální, tedy např. poškození dobrého jména jiného uchazeče.

Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoli, nemusí jít ani o osobu jednající jménem zadavatele nebo to nemusí být ani pozdější uchazeč o veřejnou zakázku, mohlo by jít i o třetí osobu na veřejné zakázce nijak nezúčastněnou (v podstatě „zprostředkovatel”), ovšem tato osoba musí mít shora zmíněný specifický úmysl.

Příklad

V souvislosti s výše uvedeným, pokud jde o pachatele, může jít o případ, kdy se jednání dopustí zaměstnanec zadavatele, či zadavatel sám, nebo i třetí osoba, která bude ve prospěch konkrétního uchazeče působit s cílem mu pomoci (obstarat informace o konkurenci) nebo jeho konkurenci pouze škodit. V takovém případě by se mohlo jednat i o jednočinný souběh s dalšími trestnými činy v podobě zneužití pravomoci úřední osoby.

Příklad

Předností by bylo možné rozumět situaci, kdy zadavatel poskytne informaci o tom, že bude konáno zadávací řízení o veřejnou zakázku či soutěž o návrh s předstihem před oznámením o jejich vyhlášení, tudíž se může konkrétní dodavatel na zadávací řízení či soutěž lépe připravit a zvyšuje se tím jeho šance takovou zakázku získat či v takové soutěži uspět, zvláště pak v případě, kdy mu byly sděleny i parametry zadávacího řízení.

Příklad

O sjednání výhodnějších podmínek by se dalo hovořit v případě, kdy pachatel překoná opatření přijatá zadavatelem, poruší povinnost stanovenou v § 105 odst. 3 ZVZ a sdělí jednotlivým členům hodnotící komise identifikaci uchazeče nebo více uchazečů, takže tyto bude možné spojit s konkrétními návrhy. To by mohlo jejich rozhodnutí ovlivnit, a to ať už výběrem určitého návrhu nebo poškozením určitého uchazeče, že právě jeho návrh nebude „vyvoleným”. Tohoto jednání se může dopustit i některý z uchazečů, který by chtěl poškodit svou konkurenci.

Příklad

Nepochybně by výhodnější podmínkou byla i situace, kdy některý z účastníků zadávacího řízení bude mít možnost svoji nabídku odevzdat i po uplynutí času, který byl na její doručení zadavateli stanoven.

K naplnění všech znaků trestného činu je nutné, aby všechna tato jednání byla učiněna v souvislosti se zadávacím řízením či soutěží o návrh. K tomu postačí, došlo-li ke sjednání určité přednosti nebo výhodnějších podmínek v souvislosti se zadávacím řízením či soutěží o návrh, aniž došlo k vzniku škody nebo prospěchu. Zde pouze postačí, když osoba pachatele jedná v úmyslu takový prospěch sobě či jinému opatřit či jinému způsobit škodu.

Pokud by byly splněny všechny tyto znaky, je možné pachateli uložit trest odnětí svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákaz činnosti, přičemž vyloučeny nejsou ani další tresty, a to ani domácí vězení, pokud jiného trestu není třeba vzhledem k povaze a závažnosti činu a pachatel slíbí, že se bude v určenou dobu zdržovat ve svém bydlišti (§ 60 odst. 1 a 2 TZ).

Zákaz činnosti spočívá v tom, že odsouzenému se podle § 73 odst. 3 TZ zakáže výkon určitého zaměstnání, povolání nebo funkce nebo takové činnosti, ke které je třeba zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis. Dále je možné uložení peněžitého trestu, jehož výše podle nové úpravy § 68 TZ může činit 20 až 730 tzv. celých denních sazeb, z nichž každá může být vysoká 100 Kč až 50 000 Kč. Je tedy možné uložit peněžitý trest, a to i jako trest samostatný, případně v kombinaci s jiným druhem trestu ve výši 2 000 Kč až 36,5 milionu Kč, což je podstatné zvýšení oproti dosavadním maximálně 5 milionům Kč. Tato úprava podstatně rozšiřuje možnost soudu adekvátně reagovat na konkrétní stupeň společenské škodlivosti jednání pachatele. Jako trest připadá v úvahu mimo jiné i propadnutí věci tam, kde pachatel svým jednáním získal věcný prospěch, kdy tedy prospěchem nebyla hotovost, ale např. automobil.

Kvalifikované skutkové podstaty

Kromě shora uvedeného „základního” trestného činu může pachatel naplnit kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu uvedené v odstavci 2 až 4.

Podle odstavce 2 k tomu dojde v případě, že čin v odstavci 1 (výše popsaný):

  1. spáchal (mimo jiné) jako člen hodnotící komise, vyhlašovatel nebo pořadatel veřejné soutěže nebo jako člen organizované skupiny,
  2. způsobil takovým činem značnou škodu nebo
  3. získal-li pro sebe nebo pro jiného značný majetkový prospěch.
Příklad

Jde v podstatě o totožnou situaci jako v příkladu 3, nicméně tím, kdo sdělí údaje o jednotlivých uchazečích členům hodnotící komise, je některý z jejích členů. Toto jednání je přísněji postihováno, neboť v takovém případě je zadávací řízení a následné hodnocení nabídek manipulováno samotným zadavatelem, resp. členem orgánu, který má dohlížet na jeho řádný průběh a odpovědně posoudit nabídky jednotlivých uchazečů, nikoli osobou stojící vně zadávacího řízení či soutěže.

Pachatelem v případě písm. a) může být výhradně subjekt vykazující specifické postavení, tedy člen hodnotící komise, vyhlašovatel či pořadatel veřejné soutěže či člen organizované skupiny. Jiná osoba může být u tohoto trestného činu výhradně účastníkem v užším smyslu, tedy organizátorem, návodcem či pomocníkem (§ 114 odst. 3 TZ).

Organizovanou skupinou se podle rozhodnutí Nejvyššího soudu Rt 53/76 rozumí sdružení více osob (alespoň tří), v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností a jímž se spáchání činu usnadňuje a zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle. Tato organizovaná skupina může být použita i jednorázově pro účely jednoho zadávacího řízení, stejně jako může být i trvalejšího charakteru.

Trestní zákoník zároveň v ustanovení § 129 definuje organizovanou zločineckou skupinu jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Tato definice je tedy širší než pouhá „organizovaná skupina”, která může být podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu použita i jednorázově. Tento rozdíl se může zdát nedůležitý, nicméně může mít vliv na výměru trestu, protože zvyšuje závažnost a tedy i společenskou škodlivost uvedeného jednání, což je jasně deklarováno ustanovením § 108 TZ, podle něhož se u pachatelů trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny zvyšují horní hranice trestní sazby o jednu třetinu, a trest je následně uložen v horní polovině takto stanovené trestní sazby. Dále má tato skutečnost vliv i na zařazení takového pachatele do věznice se zvýšenou ostrahou, tedy s nejpřísnějším režimem. Členství v organizované skupině vylučuje možnost, aby tento čin byl spáchán z nedbalosti, a proto s ohledem na trestní sazbu jde u tohoto činu o zločin.

Příklad

O trestný čin by se v tomto případě jednalo například tehdy, kdyby se zástupci zadavatele a zástupci některého z uchazečů snažili ve prospěch jednoho z nich, byť i jednorázově, ovlivnit zadání veřejné zakázky.

Značnou škodou či značným prospěchem se rozumí podle § 138 odst. 1 TZ škoda či prospěch nejméně 500 000 Kč. Pokud bude způsobena škoda nižší nebo prospěch získaný z takového jednání nedosáhl výše 500 000 Kč, jednalo by se za splnění všech ostatních znaků pouze o základní trestný čin uvedený v § 256 odst. 1 TZ.

Jak bylo řečeno výše – k naplnění znaků trestného činu podle § 256 odst. 1 TZ postačí úmysl způsobit škodu nebo získat prospěch, aniž by k jejich vzniku či získání muselo skutečně dojít. K naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 256 odst. 2 písm. b) nebo c) TZ je však nutné způsobit značnou škodu nebo pro sebe či jiného získat značný prospěch. U těchto dvou posledně jmenovaných případů kvalifikované skutkové podstaty by postačilo k získání prospěchu či způsobení škody v uvedeném rozsahu zavinění ve formě nedbalosti, ať již vědomé či nevědomé. U obou případů si však lze představit spíše formu alespoň nepřímého úmyslu, neboť osoba snažící se získat prospěch bude mít sice představu o jeho výši a bude jí chtít dosáhnout, nicméně bude spíše srozuměna s možností, že by mohla dosáhnout prospěchu i vyššího než plánovaného. Stejně tak tomu může a zpravidla bude u způsobení škody, kdy pachateli půjde o způsobení škody, aniž by měl konkrétně na mysli její pevnou výši, a pro případ, že taková škoda dosáhne částky 500 000 Kč a naplní tak znaky škody značné, bude s tím minimálně srozuměn, pokud takovou výši škody nechtěl již od začátku způsobit. Jedná se již o zločin.

K naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle odstavce 2 je nutné dopustit se jednání uvedeného v odstavci 1, které je popsáno výše, a být buď členem organizované skupiny, jež takový čin spáchala, a v takovém případě není rozhodné, jak vysokého prospěchu měl pachatel v úmyslu dosáhnout či jak vysokou škodu chtěl způsobit, nebo i jako osoba či skupina osob, které jinak nesplňují znaky organizované skupiny, to však již musí způsobit značnou škodu nebo získat značný prospěch; postačí i jedna z těchto možností, ale opět není vyloučeno, aby byly zároveň naplněny i obě, případně všechny podmínky. V takovém případě by se tyto skutečnosti odrazily ve výši trestu, jenž by takovým pachatelům byl uložen, přičemž za tento trestný čin je možné uložit trest odnětí svobody v délce dvou až osmi let a kromě něj i shora uvedené jiné druhy trestů jako např. peněžitý trest nebo zákaz činnosti.

Podle § 256 odst. 3 TZ bude stejně jako za jednání v odstavci 2 potrestána i osoba, která za okolností uvedených v odstavci 1 žádá, přijme nebo si dá slíbit majetkový nebo jiný prospěch, a to za sjednání přednosti nebo výhodnějších podmínek v souvislosti se zadáním veřejné zakázky na úkor ostatních dodavatelů.

Je zcela nerozhodné, jak vysoký prospěch by si uvedená osoba dala slíbit či jej přijala, tato skutečnost by však nepochybně měla vliv na následné posouzení závažnosti činu a s tím související otázku druhu a výměry uloženého trestu. V tomto případě jde o speciální případ přijetí úplatku a jednočinný souběh s tímto trestným činem podle § 331 TZ je vyloučen.

Podle této skutkové podstaty by též nebylo možné postihnout toho, kdo úplatek slibuje či poskytuje, ale pouze osobu, která o něj žádá, dá si ho slíbit či ho přijme. To nemění nic na možnosti takového podplácejícího postihnout podle jiných ustanovení trestního zákoníku. Jedná se opět o trestný čin výhradně úmyslný a tedy zločin; z povahy věci si nelze vzít, dát si slíbit či požádat o majetkový prospěch z nedbalosti.

Příklad

Tohoto trestného činu se dopustí osoby např. v situaci uvedené výše v příkladu 1 či 6, pokud by za poskytnutí informací o nabídce soupeře v boji o veřejnou zakázku žádaly úplatek. Šlo by tedy např. o zaměstnance zadavatele, který by za odměnu působil ve prospěch konkrétního subjektu.

Novelou č. 330/2011 Sb., účinnou od 1. 12. 2011, došlo k určitému zpřísnění postihu trestných činů souvisejících s veřejnými zakázkami, kdy ke stávajícím kvalifikovaným skutkovým podstatám některých trestných činů přibyly další, popřípadě byly zpřísněny tresty, které je možné uložit. Tímto postupem byl do § 256 TZ doplněn odstavec 4, podle něhož bude trestem odnětí svobody v trvání tři až deset let potrestán ten, kdo za okolností uvedených v odstavci 1, tedy mimo jiné ten, kdo v souvislosti se zadáním veřejné zakázky, s veřejnou soutěží, nebo veřejnou dražbou, v úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě či jinému prospěch sjedná některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby přednost nebo výhodnější podmínky na úkor jiných dodavatelů nebo soutěžitelů, žádá, přijme, dá si slíbit majetkový nebo jiný prospěch a spáchá takový čin jako úřední osoba.

Z vymezení je zřejmé, že je zde kvalifikační okolností zvláštní postavení pachatele jako úřední osoby. Za úřední osobu se dle § 127 odst. 1 TZ považuje:

  • soudce,

  • státní zástupce,

  • prezident České republiky, poslanec nebo senátor Parlamentu ČR, člen Vlády ČR nebo jiná osoba zastávající funkci v jiném orgánu veřejné moci,

  • člen zastupitelstva nebo odpovědný úředník územní samosprávy, orgánu státní správy nebo jiného orgánu veřejné moci,

  • příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie,

  • soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při činnostech vykonávaných z pověření soudu nebo státního zástupce,

  • notář při provádění úkonů v řízení o dědictví jako soudní komisař,

  • finanční arbitr a jeho zástupce,

  • fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží,

pokud tyto osoby plní úkoly státu nebo společnosti a používají při tom svěřené pravomoci pro plnění těchto úkolů. Jiná osoba může být u tohoto trestného činu pouze účastníkem. Trestní zákoník zároveň doplňuje, že k trestní odpovědnosti dané osoby je nutné, aby trestný čin taková osoba spáchala v souvislosti se svou pravomocí a odpovědností. Na úřední osoby zahraniční se toto ustanovení vztahuje jen tehdy, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva.

V tomto směru je kromě průběhu zadávacího řízení chráněn i řádný výkon veřejné moci, a proto jsou její vykonavatelé přísněji trestní. Kromě případného trestu odnětí svobody s ohledem na osobu pachatele připadá v úvahu zejména trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce či zaměstnání, v souvislosti s nímž se trestné činnosti osoba dopustila, avšak opět není vyloučen např. peněžitý trest.

Jiná osoba zde může být pouze účastníkem, přičemž není vyloučeno, aby sama byla jinak pachatelem téhož trestného činu podle některého z předchozích odstavců § 256 TZ.

Forma zavinění je u této kvalifikované skutkové podstaty z logiky věci možná pouze ve formě úmyslu, když je vyloučeno, aby se trestného činu, který je s ohledem na trestní sazbu zvlášť závažným zločinem, dopustila osoba z nedbalosti.

Obdobně jako u § 256 odst. 3 je u odstavce 4 vyloučen jednočinný souběh s trestným činem přijetí úplatku podle § 331 TZ.

Trestný čin pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži – § 257

Dalším trestným činem (v základní skutkové podstatě přečinem), který je přímo spojen s úpravou veřejných zakázek a soutěže o návrh, je trestný čin vymezený v § 257 odst. 1, který může spáchat opět pouze fyzická osoba, která se dopustila pletich v souvislosti se zadáním veřejné zakázky nebo s veřejnou soutěží tím, že:

  1. lstí nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy přiměje jiného, aby se zdržel účasti v zadávacím řízení nebo ve veřejné soutěži,
  2. poskytne jinému, nabídne nebo slíbí majetkový nebo jiný prospěch za to, že se takové účasti v zadávacím řízení nebo veřejné soutěži zdrží,
  3. žádá nebo přijme majetkový nebo jiný prospěch za to, že se sama účasti v zadávacím řízení či veřejné soutěži zdrží, nebo
  4. na základě dohody s jiným zájemcem nebo uchazečem vyvíjí činnost směřující k zadání veřejné zakázky za nepřiměřeně vysokou nebo jinak nevýhodnou cenu.

Toto ustanovení trestního zákoníku se snaží chránit jednak rovnost jednotlivých účastníků zadávacího řízení nebo soutěže o návrh a korektní vztahy v obchodně právní oblasti, ale i svobodu rozhodování jednotlivých soutěžitelů a nově podle poslední odrážky též majetkové zájmy zadavatele veřejné zakázky či vyhlašovatele veřejné soutěže.

Podle tohoto ustanovení je nutné postihnout taková jednání, kde dochází k vydírání nebo uplácení vůči jednotlivým uchazečům nebo soutěžitelům, hrozbám fyzické újmy jim nebo jiným subjektům, u nichž by to mohlo vůči těmto uchazečům nebo soutěžitelům sloužit jako prostředek nátlaku, za účelem omezení počtu uchazečů o veřejnou zakázku či

Nahrávám...
Nahrávám...