dnes je 30.6.2022

Input:

Trestní odpovědnost právnických osob

18.11.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.6.5 Trestní odpovědnost právnických osob

JUDr. Ondřej Sekvard, Ph.D.

Do 31. 12. 2011 bylo trestní právo koncipováno na zásadě výlučné individuální trestní odpovědnosti fyzických osob, a přestože byla trestná činnost páchána i ve prospěch právnické osoby, což si lze představit typicky právě u veřejných zakázek, k postihu takové právnické osoby orgány činné v trestním řízení přikročit nemohly. Maximálně bylo možné uvažovat o postihu v rámci správního trestání, s nímž počítá zákon o veřejných zakázkách v § 120 a násl. (dále jen ZVZ). Již před uvedeným datem byly činěny pokusy se s tímto nedostatkem vypořádat a trestní odpovědnost zavést i ve vztahu k právnickým osobám. Tak tomu bylo např. prostřednictvím návrhu zákona v podobě tisku č. 745 z roku 2004, který nakonec po určitých diskusích v parlamentu nebyl schválen stejně jako tehdejší podoba návrhu trestního zákoníku.

Stejně jako u zmiňovaného trestního zákoníku se nakonec podařilo tyto snahy dotáhnout do úspěšného konce, kdy byl schválen vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Došlo tak nejen k vyplnění určité mezery v postihu společensky škodlivých jednání, ale též ke splnění mezinárodních závazků České republiky i závazků plynoucích z jejího členství v Evropské unii. (Jde o Úmluvu proti podplácení, publikovanou pod č. 25/2000 Sb. m. s., a Rámcové rozhodnutí Rady 2003/568/JVV z 22. 7. 2003 o boji s korupcí v soukromém sektoru.)

Za jistý předstupeň právní úpravy trestního postihu právnických osob, pokud jde o formu postihu, bylo možné považovat právní úpravu realizovanou zákonem č. 417/2009 Sb., který s účinností od 1. 1. 2010 zakotvil jako sankci za jednání spočívající v „předložení k prokázání splnění kvalifikace informací nebo dokladů, které neodpovídají skutečnosti a měly nebo mohly mít vliv na posouzení kvalifikace dodavatele v zadávacím řízení, v řízení o žádosti o zápis do seznamu podle § 129 ZVZ anebo o žádosti o změnu tohoto zápisu podle § 130 odst. 2 ZVZ nebo pro účely splnění podmínek pro vydání certifikátu podle § 138 ZVZ” zákaz plnění veřejných zakázek, jehož podstatou je zákaz účasti v zadávacím řízení a zákaz uzavřít smlouvu na plnění veřejných zakázek malého rozsahu (§ 120a odst. 3 ZVZ). Osoby, jimž je takový zákaz uložen, jsou pak evidovány ve veřejně přístupném rejstříku vedeném ministerstvem pro místní rozvoj (§ 144 ZVZ).

Pachatelem trestného činu nemůže být jakákoli právnická osoba, neboť § 6 zákona č. 418/2011 Sb. (zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim) přímo vylučuje Českou republiku, stejně jako územní samosprávné celky. Ostatní právnické osoby, zejména obchodní korporace vymezené nejen v § 2 ZOK (zákon o obchodních korporacích – dále jen ZOK) - (do 31. 12. 2013 v § 56 obchodního zákoníku), ale též obdobné právnické osoby založené podle právního řádu cizího státu, pachatelem být mohou, a to i ty, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek (kraj nebo obec) majetkový podíl. Pachatelem může být též nadace, fundace (dříve dle zákona č. 227/1997 Sb., nadační fond, jenž je v podstatě občanským zákoníkem označen právě za fundaci), obecně prospěšná společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., jež je občanským zákoníkem též zrušen, nicméně na režim do 31. 12. 2013 vzniklých obecně prospěšných společností se zákon uplatní i nadále, nebo spolek [do 31. 12. 2013 se jednalo o sdružení fyzických nebo právnických osob podle zákona č. 83/1990 Sb., jež se podle § 3045 zákona č. 89/2012 Sb. – dále jen NOZ - považují nadále za spolek], ústav podle § 402 NOZ a další subjekty, jež za právnické osoby prohlašuje zákon.

Pachatel trestné činnosti a místo spáchání trestného činu

Pachatelem ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb. je i taková právnická osoba, která ke spáchání činu užila jinou právnickou osobu nebo osobu fyzickou, přičemž podle § 9 odstavce 3 zákona č. 418/2011 Sb. je možné trestně postihovat všechny zúčastněné osoby, tedy fyzické osoby i samotnou právnickou osobu, aniž by postih některé z nich bránil postihu zbývajících.

Poměrně zajímavá je konstrukce trestní odpovědnosti i právního nástupce pachatele – právnické osoby, koncipovaná § 10 zákona č. 418/2011 Sb., která je však logická, neboť by nemělo dojít k posvěcení trestné činnosti subjektem, který poté, co jako bílý kůň vykonal černou práci, zanikl, a plody jeho „záslužné činnosti” pak zdědil jeho právní nástupce, aniž by měl jakékoli „vroubky” z minulosti. Právnické osoby se tak trestní odpovědnosti nevyhnou, pokud dojde k fúzi, rozdělení či jiné formě přeměny obchodní korporace nebo jiné právnické osoby současně se zánikem právního předchůdce. Zákon počítá i s mnohostí právních nástupců, kdy bude pro soud při rozhodování o případných sankcích důležité, na kterou nástupnickou právnickou osobu přešly užitky či výnosy z trestné činnosti jejího předchůdce a zda v takové trestné činnosti takový subjekt i nadále pokračuje (§ 10 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb.).

V souvislosti s častým přeshraničním působením právnických osob, resp. i s působením zahraničních osob v České republice, je v § 2 zákona č. 418/2011 Sb. vymezeno, ve kterých případech se jedná o trestný čin právnické osoby, u něhož se má za to, že je spáchán na území republiky, a to širším způsobem než u fyzických osob. Za takový se považuje čin spáchaný právnickou osobou se sídlem v České republice nebo osobou, která zde má umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonává svoji činnost nebo zde má svůj majetek. Dále se za trestný čin spáchaný na území republiky považuje takový čin, u něhož k jednání došlo zde, i když porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo nastat zcela nebo zčásti v cizině, nebo k jednání došlo v cizině, pokud porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem nastalo nebo mělo, byť i jen zčásti, nastat na území České republiky. Stejně tak se podle našeho zákona bude postupovat v případě, kdy se v cizině dopustila trestného činu právnická osoba mající v České republice sídlo, nebo ve prospěch takové osoby byl spáchán právnickou osobou se sídlem v cizině (§ 3 a § 4 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb.).

Okruh trestných činů, které může spáchat právnická osoba

Zákon počítá s tím, že tam, kde neobsahuje speciální ustanovení, použijí se podpůrně ustanovení TZ a trestního řádu, pokud z povahy věci jejich uplatnění není vyloučeno (§ 1 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb.).

Nejdůležitější částí zákona je vymezení okruhu jednotlivých skutkových podstat trestných činů, jichž se nově může dopustit kromě fyzické osoby též osoba právnická. Tento výčet je upraven v § 7 zákona č. 418/2011 Sb. formou odkazu na trestní zákoník, přičemž tento výčet je taxativní, tedy jiných než zde uvedených trestných činů se právnická osoba nebude moci dopustit ani nadále. V tomto odstavci zmíním pouze trestné činy popisované v tomto příspěvku, tedy ty mající vztah k procesu zadávání veřejných zakázek. Z nich se bude moci nově dopustit právnická osoba:

  • sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě (§ 256 TZ),

  • pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži (§ 257 TZ),

  • přijetí úplatku (§ 331 TZ),

  • podplacení (§ 332 TZ),

  • nepřímé úplatkářství (§ 333 TZ),

  • padělání a pozměnění veřejné listiny (§ 348 TZ) nebo

  • podvod (§ 209 TZ).

Kromě těchto trestných činů výčet obsahuje i řadu dalších trestných činů majetkových či hospodářských nebo trestných činů, u kterých si lze páchání právnickou osobou představit poměrně těžko (např. sexuální nátlak nebo pohlavní zneužití). Je třeba dodat, že v původním návrhu zákona nebyly zahrnuty trestné činy podle § 256 a 257 TZ, což nakonec bylo napraveno až při jeho projednávání v poslanecké sněmovně. Jejich případnou absencí by se na dosavadní činnosti právnických osob trestního charakteru v oblasti veřejných zakázek nezměnilo nic. Lze se pouze domnívat, zda šlo o záměr, či pouze o nedbalostní opomenutí, když důvod v podobě případného překrývání se působnosti soudu v trestních věcech s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže se mi zdá poněkud chabý.

Pojem přičitatelnosti trestného činu právnické osobě

Právnická osoba vždy jedná prostřednictvím osob fyzických, nikoli sama, a proto zákon vytváří konstrukci, prostřednictvím níž se jednání takové fyzické osoby vztáhne na samotnou právnickou osobu, pokud trestná činnost byla spáchána v jejím zájmu. Zákon hovoří o přičitatelnosti trestného činu právnické osobě. O trestný čin právnické osoby se bude jednat podle § 8 zákona č. 418/2011 Sb. tehdy, kdy trestný čin byl spáchán jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti osobami níže uvedenými, pokud jí ho lze přičítat.

Těmito osobami jsou:

  1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat,
  2. ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
  3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
  4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c).

Ačkoli to přesahuje účel tohoto příspěvku, který má především seznámit čtenáře s trestním postihem, je vhodné zde jen stručně uvést, kdo může jménem, v jejím zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby trestný čin jí přičitatelný spáchat. U obchodních společností a družstev, které jako pachatelé budou v souvislosti s veřejnými zakázkami přicházet v úvahu, jsou osobami spadajícími pod písm. a) jednatelé společnosti s ručením omezeným, prokuristé, komplementáři komanditních společností, společníci veřejných obchodních společností, členové představenstva akciových společností, pokud bude akciová společnost fungovat na dualistickém principu podle § 435 a násl. ZOK, případně statutární ředitel či jiný obdobný orgán, půjde-li o systém řízení společnosti monistický podle § 456 a násl. ZOK, není možné opominout též jednatele evropského hospodářského zájmového sdružení, dále též i členy představenstva nebo předsedu správní rady evropské společnosti, delegované generální ředitele této společnosti a správní radu jako celek, osoby jednající na základě plné moci nebo pověření, u družstva pak půjde o představenstvo, stejně tak u evropské družstevní společnosti. Pod písmeno b) pak budou dle mého názoru typicky spadat ostatní vedoucí pracovníci obchodních společností a družstev, kteří nejsou členy statutárních orgánů, stejně jako členové dozorčích rad či jiných kontrolních orgánů obchodních korporací. Písmeno c) dopadá mimo jiné na osoby, jež se podle § 71 ZOK považují za vlivnou osobu (osobu rozhodujícím významným způsobem ovlivňující chování obchodní korporace), přičemž se stejně jako dříve podle § 66a obchodního zákoníku za takovou osobu bude považovat osoba ovládající (nyní upravená v § 74 a 75 ZOK). Takovou osobou je subjekt, který může v obchodní korporaci přímo nebo nepřímo uplatňovat rozhodující vliv. Ovládající osobou je vždy řídící osoba v rámci koncernu a za takový ovládající subjekt zákon považuje jednak:

  • osobu, disponující podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže někdo jiný sám či jednaje ve shodě s dalšími disponuje stejným či vyšším podílem,

  • osoby jednající ve shodě společně disponující podílem na hlasovacích právech představujícím alespoň 40 % všech hlasů v obchodní korporaci, ledaže někdo jiný sám či jednaje ve shodě s dalšími disponuje stejným či vyšším podílem,

  • osobu, která může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu nebo osoby v obdobném postavení, nebo členů kontrolního orgánu, nebo toto jmenování nebo odvolání prosadit,

  • osobu nebo osoby, které samy nebo ve shodě s ním získají podíl na hlasovacích právech v rozsahu alespoň 30 % všech hlasů a tento podíl představoval na posledních třech po sobě jdoucích jednáních nejvyššího orgánu více než polovinu hlasovacích práv přítomných osob.

Jakkoli není ve výčtu uveden většinový společník jako do 31. 12. 2013 v § 66a odst. 3 písm. a) obchodního zákoníku, i ten bude mezi ovládající osoby patřit, neboť půjde o osobu disponující většinou hlasů, a bude tak mít možnost uvedenou ve třetí odrážce shora.

U těchto osob pak k trestní odpovědnosti právnické osoby postačí, bylo-li jejich jednání jednou z podmínek vzniku následku, nemusí tedy dojít k tomu, že by šlo o jednání pouze zde vyjmenovaných osob, pokud k jejich jednání přistoupí okolnosti další, jež ve svém souhrnu naplní znaky skutkové podstaty některého z vyjmenovaných trestných činů.

Pod písmeno d) pak bude patřit zaměstnanec obchodní korporace nebo osoba, která vykonává obdobnou činnost, a to např. na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr ve smyslu § 74 a násl. ZP.

Zatímco pro účely občansko- či obchodně právních vztahů by bylo možné uvažovat o vázanosti právnické osoby jednáním fyzické osoby, která není oprávněna jménem právnické osoby cokoli činit, podle § 430 odst. 2 NOZ (dříve § 16 obchodního zákoníku), pokud by taková situace nastala v oblasti trestního práva, nebylo by možné takové trestní jednání podle mého názoru právnické osobě přičítat, neboť by zde došlo k analogii v neprospěch pachatele (přičítání v neprospěch právnické osoby). Okruh osob, jejichž jednání způsobuje možnost přičítat je i právnické osobě, je třeba vykládat restriktivně, resp. nelze ho rozšiřovat i na případy, na něž zákon přímo nepamatuje, byť by v rámci soukromoprávních vztahů takové jednání právnickou osobu zavazovalo.

K přičítání jednání shora uvedených fyzických osob osobě právnické dojde tehdy, kdy byl čin spáchán:

  • jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených shora pod písmeny a) až c), nebo

  • zaměstnancem uvedeným pod písmenem d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených pod písmeny a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené pod písmeny a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

V prvním případě se jedná o aktivní činnost právnické osoby v podobě spáchání činu zde uvedenými osobami, ve druhém případě jde o trestný čin spáchaný zaměstnancem nebo osobou v jeho postavení, a to za situace, kdy příslušné orgány společnosti či osoby specifikované shora pod písmeny a) až c) buď daly k takovému jednání pokyn, či jednání schválily, avšak samotného jednání se neúčastnily, nebo naopak neučinily opatření směřující k tomu, aby k takovému jednání zaměstnanců nedocházelo. Zde je zřetelná snaha postihnout i takové jednání, k němuž buď svou aktivitou, nebo naopak pasivitou, daly podnět příslušné osoby pod písm. a) až c), aby tak nedocházelo k tomu, že sice „pachatelem” bude zaměstnanec, který však opět vystupoval jako bílý kůň, jehož by se následně právnická osoba bez skrupulí zbavila a sama pak bez možnosti trestního postihu z výsledků trestné činnosti měla užitek.

Trestní odpovědnost právnické osoby pak nastane i tehdy, kdy se nepodaří zjistit konkrétní fyzickou osobu, která se měla trestného činu dopustit, což usnadní práci orgánům činným v trestním řízení. Jde o mechanismus, jak zabránit zbavování se odpovědnosti odkazem na kolektivnost určitých jednání či učiněných rozhodnutí, která by v takovém případě při zakotvení individuální trestní odpovědnosti u osob fyzických mohla bránit postihu a zjištění konkrétního pachatele – fyzické osoby.

S ohledem na skutečnost, že i proces vzniku právnické osoby může být doprovázen trestnou činností, jež by mohla usnadnit jednak tento vznik samotný, např. v podobě urychlení zápisu do obchodního rejstříku, jednak její následný vývoj a obchodní činnost, zákona č. 418/2011 Sb. v § 8 odst. 4 počítá i s postihem takového jednání, k němuž došlo:

  • před vznikem právnické osoby (tedy jednání jinak spadající pod režim § 127 NOZ, dříve § 64 obchodního zákoníku), nebo

  • právnická osoba vznikla, ale její vznik byl soudem prohlášen za neplatný,

  • je-li právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, neplatný nebo neúčinný, nebo

  • není-li jednající fyzická osoba za takový trestný čin trestně odpovědná.

Příklad

Trestným by nepochybně bylo jednání jednatele společnosti, který soudci rejstříkového soudu nabídl dovolenou pro celou rodinu (bez ohledu na destinaci) za to, že při zápisu změny údajů o společnosti do obchodního

Nahrávám...
Nahrávám...