dnes je 25.10.2020

Input:

Zvláštní ustanovení o správním řízení

14.10.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.1.10 Zvláštní ustanovení o správním řízení

JUDr. Andrea Fáberová , Prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc.

V části třetí správního řádu (§ 130 a násl. SŘ) je upravena řada institutů použitelných jen v některých typech správního řízení. Pozornost je třeba věnovat zvláště spornému řízení, koordinovanému rozhodování podmíněnému závaznými stanovisky a příkaznímu řízení.

Sporné řízení

Typické správní řízení má z procesního hlediska nespornou povahu. Ve sporném řízení správní orgán řeší jen spory z veřejnoprávních smluv (část pátá ) a v případech stanovených zvláštními zákony i spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů.

Sporné řízení se zahajuje na návrh. Hlavními účastníky jsou navrhovatel a odpůrce. Jako vedlejší účastníci se mohou přihlásit osoby, které mají zájem na výsledku řízení, jejich odvolání proti rozhodnutí ve věci je však přípustné jedině tehdy, jestliže se odvolal navrhovatel nebo odpůrce.

Ve sporném řízení vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud navržené důkazy nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků.

Rozhodnutím ve sporném řízení správní orgán návrhu zcela, popřípadě zčásti vyhoví, anebo jej zamítne, popřípadě ve zbylé části zamítne. Odvolací správní orgán přezkoumává rozhodnutí napadené ve správním řízení jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.

Rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem

Závazné stanovisko je správním úkonem, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Novela správního řádu z roku 2017 odstranila pochybnosti o tom, zda je závazné stanovisko třeba chápat jako úkon sui generis. Je zřejmé, že zákonodárce chtěl především odstranit stav, kdy řada dotčených orgánů své požadavky formuluje po zcela volné úvaze a neodůvodňuje je. Vydávaná závazná stanoviska přitom nezohledňují judikaturu, která dovodila, že při vydávání závazného stanoviska podle § 149 SŘ, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, je třeba na základě § 154 SŘ přiměřeně použít ustanovení o obsahu, formě a náležitostech rozhodnutí. Novelizované znění správního řádu tedy jasně potvrdilo, že závazné stanovisko je tzv. nesamostatným rozhodnutím.

Pokud odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením