dnes je 6.4.2020

Input:

Zdravotní pojištění

24.2.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Zdravotní pojištění

Ing. Antonín Daněk, Jaroslava Pfeilerová

Pojem

Odvod pojistného na veřejné zdravotní pojištění upravuje zákon č. 592/1992 Sb. Plátcem zdravotního pojištění je individuální plátce – pojištěnec (osoba samostatně výdělečně činná a osoba bez zdanitelných příjmů, hromadný plátce – zaměstnavatel a stát. V rámci redistribučního procesu jsou určeny odvody zdravotního pojištění na financování zdravotní péče (hrazených služeb) pojištěnců poskytnuté na území České republiky a v cizině.

Individuální plátce – pojištěnec

Do okruhu pojištěnců řadíme:

a) Zaměstnance – pro účely zdravotního pojištění se za zaměstnance považují také pojištěnci s příjmy ze závislé činnosti, přestože nejsou zaměstnanci podle zákoníku práce:

  • společníci a jednatelé společností s ručením omezeným,

  • předsedové představenstva, členové představenstva a dozorčí rady u akciových společností,

  • komanditisté komanditních společností,

  • likvidátoři, pokud mají příjem za práci likvidátora,

  • prokuristé, pokud vykonávají činnost na základě pracovněprávního vztahu a další.

Důvodem pro zařazení těchto osob mezi zaměstnance je skutečnost, že jsou jim zaměstnavatelem zúčtovány příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP”).

b) Osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ”), kterými mohou dle § 7 ZDP být:

  • osoby provozující živnost,

  • osoby provozující zemědělskou výrobu, hospodaření v lese, samostatně hospodařící rolník, osoby vykonávající nezávislé povolání – sportovci, umělci,

  • znalci, tlumočníci, notáři, advokáti, auditoři, autorizovaní architekti apod.,

  • společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností, spolupracující osoby, na které podnikatel rozděluje příjem dosažený vzájemnou spoluprací (§ 13 ZDP).

Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2020 se vypočte jako 13,5 % z částky 17 417,50 Kč a zvýšila se tak od ledna 2020 z dosavadních   2 208 Kč na 2 352 Kč, tj. o 144 Kč. Posledním dnem splatnosti nové minimální zálohy na měsíc leden 2020 ve výši  2 352 Kč (jakož i každé jiné zálohy) je 10. únor 2020 (8. února je v sobotu).

Pokud pro OSVČ platí po celý kalendářní rok výkonu samostatné výdělečné činnosti povinnost dodržet minimální vyměřovací základ, pak za rok 2020 činí minimální vyměřovací základ   209 010 Kč (12 x 17 417,50) a minimální pojistné   28 217 Kč (0,135 x   209 010).

c) Osoby bez zdanitelných příjmů

Za osobu bez zdanitelných příjmů se považuje osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která:

  • nemá svoji účast v systému veřejného zdravotního pojištění krytou některou z variant výdělečné činnosti (zaměstnání nebo podnikání ve smyslu právních předpisů platných ve zdravotním pojištění) a

  • není osobou, za kterou platí pojistné stát (například poživatelé některého z důchodů, nezaopatřené děti, ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené, uchazeči o zaměstnání apod. – blíže viz ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.) a ani

  • není vyňata z českého systému veřejného zdravotního pojištění, nejčastěji buď z důvodu výkonu výdělečné činnosti podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 nebo s využitím institutu dlouhodobého pobytu pojištěnce v cizině.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů. Měsíční platba pojistného osobou bez zdanitelných příjmů činí 13,5 % z minimální mzdy 14 600 Kč, tedy 1 971 Kč

Hromadný plátce – zaměstnavatel

Hromadným plátcem – zaměstnavatelem – může být fyzická nebo právnická osoba, která je plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti, zaměstnává zaměstnance a má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.

Stát

Stát platí dle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění například za tyto pojištěnce:

  • nezaopatřené děti,

  • ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené,

  • příjemce rodičovského příspěvku,

  • poživatele důchodu z důchodového pojištění,

  • uchazeče o zaměstnání vč. těch, kteří pracují v tzv. nekolidujícím zaměstnání, tedy s příjmem do poloviny minimální aktuální výše mzdy,

  • osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení, osoby závislé na péči jiné osoby a další.

Dále platí stát pojistné také za příjemce dávek nemocenského pojištění a za další osoby, např. z důvodu péče alespoň o 1 dítě ve věku do 7 let nebo nejméně 2 děti ve věku do 15 let za podmínky, že tyto osoby nemají příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.

Rozhodné období

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc a pojistné za příslušný měsíc je splatné v období od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Nejkratší poměrnou částí tohoto rozhodného období je kalendářní den.

U osob samostatně výdělečně činných je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní rok. To znamená, že i když OSVČ podniká pouze po část kalendářního roku, vypočítává se pojistné za celý rok, a to porovnáním výše uhrazených záloh (jsou-li podle zákona placeny) a celkové výše pojistného na základě výsledků samostatné výdělečné činnosti za příslušné kalendářní měsíce tohoto roku.

Osoby samostatně výdělečně činné jsou ve zdravotním pojištění jedinou skupinou plátců, která hradí pojistné formou záloh (je-li placení záloh povinností) a případného doplatku pojistného.

Výše pojistného a jeho odvod

Při výpočtu výše pojistného vychází zaměstnavatel ze zúčtované hrubé mzdy zaměstnance včetně započtení dalších složek příjmu podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, kdy tímto rozhodným obdobím je u zaměstnance kalendářní měsíc. Vypočtené pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Takto vypočtená výše pojistného představuje částku, kterou zaměstnavatel za zaměstnance odvádí té zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn v měsíci, za který je příjem zúčtován. To znamená, že zdravotní pojišťovně musí být poukázáno pojistné ve výši 13,5 % z úhrnu příjmů zaměstnance, započitatelných v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru. Jakýkoliv jiný výpočet není přesně v duchu zákona. Z hlediska podílu zaměstnance a zaměstnavatele na celkové úhradě pojistného je standardní variantou situace, kdy zaměstnavatel:

  • jednu třetinu z celkové částky pojistného (sraženou zaměstnanci) zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru a

  • sám ze svých prostředků pak zaplatí rozdíl mezi takto vypočtenou jednou třetinou a celkovou výší pojistného, placeného za příslušný kalendářní měsíc za zaměstnance.

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 22 880 Kč,

zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 x 22 880 = 3 089 Kč,

zaměstnanci strhne z platu 3 089 : 3 = 1 030 Kč (zaokrouhleno nahoru),

zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 089 – 1 030 = 2 059 Kč.

V následujícím příkladu již není nutno zaokrouhlovat část pojistného, hrazenou zaměstnancem.

Hrubý příjem zaměstnance – vyměřovací základ pro výpočet pojistného = 25 400 Kč,

zaměstnavatel po zaokrouhlení odvede pojistné 0,135 x 25 400 = 3 429 Kč,

zaměstnanci strhne z platu 3 429 : 3 = 1 143 Kč,

zaměstnavatel uhradí ze svých prostředků 3 429 – 1 143 = 2 286 Kč.

Jednou z nesprávných (resp. ne zcela přesných) variant výpočtu výše pojistného je situace, kdy zaměstnavatel:

  • vypočte pojistné ve výši 4,5 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku zaokrouhlí nahoru a současně

  • vypočte pojistné ve výši 9 % z hrubého příjmu zaměstnance a tuto částku taktéž zaokrouhlí nahoru.

Tímto postupem dochází (může dojít) ke „korunovým“ rozdílům, v konečné fázi v neprospěch zaměstnavatele, odvádějícího v určitých případech zdravotní pojišťovně nepatrně vyšší částku pojistného, než jak je stanoveno zákonem.

Výše uvedené postupy lze použít pouze tehdy, pokud vyměřovací základ zaměstnance dosahuje alespoň minimální mzdy.

Od 1. 1. 2010 došlo ke sjednocení termínu platby zdravotního pojištění s termínem platby pojistného na sociální zabezpečení. Podle zákona o platebním styku je pojistné splatné po uplynutí kalendářního měsíce v období od 1. dne do 20. dne následujícího měsíce. Pozdní odvody zdravotního pojištění jsou penalizovány, a to ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení – viz § 18 zákona č. 592/1992 Sb.

Volba zdravotní pojišťovny

Od 1. 9. 2015 lze změnit zdravotní pojišťovnu jednou za 12 měsíců, a to vždy jen k 1. dni kalendářního pololetí, tedy k 1. 1. nebo k 1. 7. Přihlášku opatřenou podpisem je pojištěnec, jeho zákonný zástupce, opatrovník nebo poručník povinen podat vybrané zdravotní pojišťovně v průběhu kalendářního pololetí bezprostředně předcházejícího tomu, ve kterém má ke změně zdravotní pojišťovny dojít, nejpozději 3 měsíce před požadovaným dnem změny.

To znamená, že přihláška se podává od 1. 1. do 31. 3., aby byl pojištěnec byl přehlášen k 1. 7. téhož roku, nebo od 1. 7. do 30. 9., aby byl přehlášen k 1. 1. roku následujícího. Ve druhém a čtvrtém čtvrtletí kalendářního roku přihlášku k jiné zdravotní pojišťovně podat nelze.

Změnit zdravotní pojišťovnu k jiným – než výše uvedeným – datům 1. 1. resp. 1. 7. kalendářního roku může pojištěnec pouze v přesně vyjmenovaných případech. Oproti obecně platné úpravě je pojištěnec oprávněn změnit zdravotní pojišťovnu i ve lhůtě kratší, pokud:

  1. zdravotní pojišťovna, u které je pojištěn, vstoupila do likvidace, nebo
  2. byla nad zdravotní pojišťovnou, u které je pojištěn, zavedena nucená správa, nebo
  3. došlo ke sloučení zdravotních pojišťoven, které se týká i zdravotní pojišťovny, u které je pojištěn,

a to vždy k prvnímu dni 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém došlo k události vyjmenované v písmenech a) až c).

Tabulka – Přehled zdravotních pojišťoven

Název  Zkratka  Číslo 
Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR  VZP  111 
Vojenská zdravotní pojišťovna ČR  VoZP  201 
Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví  OZP  207 
Zaměstnanecká pojišťovna ŠKODA  ZPŠ  209 
Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR  ZPMVČR  211 
Revírní bratrská pokladna  RBP  213 
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna ČPZP 205

Dále má pojištěnec právo na výběr lékaře, odborného pracovníka ve zdravotnictví, zdravotnického zařízení, na zdravotní péči bez přímé úhrady, na výdej léčivých přípravků rovněž bez přímé úhrady. Pojištěnec má právo se podílet na kontrole poskytnuté zdravotní péče tak, jak mu to umožňuje § 11 zákona č. 48/1997 Sb.

Vyměřovací základ

Podle § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. je vyměřovacím základem zaměstnance úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona č. 236/1995 Sb., které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v ČR, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro tyto účely rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.

Příjmům, které podléhají dani z příjmů, se kladou naroveň též příjmy, které by této dani podléhaly, pokud by byl příjem zdaňován v ČR. Toto pravidlo se uplatní především v případech, kdy se příjem podle mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění nezdaňuje podle právních předpisů platných v ČR, ale příslušný zaměstnanec je účasten zdravotního pojištění v ČR a zaměstnavatel proto podle koordinačních pravidel EU odvádí pojistné na zdravotní pojištění podle českých právních předpisů.

Co zahrnujeme do vyměřovacího základu zaměstnance?

Především je to hrubá mzda zaměstnance, která mu byla zúčtována v přímé závislosti na vykonané práci. Ta se může skládat ze základní mzdy nebo platu, osobního ohodnocení, prémií, odměn, příplatků nebo doplatků za práci. Dále jsou to příjmy zaměstnance, které spočívají v jiné formě plnění než příjmy ze závislé činnosti, a jak již bylo citováno, mohou být poskytnuty v peněžní nebo nepeněžní formě anebo také formou výhody pro zaměstnance. Jedná se zejména o:

  • Poskytnutí vozidla zaměstnavatele zaměstnanci k soukromým jízdám. Do vyměřovacího základu vstupuje 1 % vstupní ceny motorového vozidla (vč. DPH).

  • Nepeněžní plnění z FKSP, sociálního fondu, ze zisku po zdanění, schválená kolektivní smlouvou a poskytnuta zaměstnanci nad rámec osvobozeného plnění uvedeného v § 6 odst. 9 ZDP jako např. poskytnutí příspěvku na rekreaci a zájezdy v částce vyšší, než je roční limit 20 000 Kč pro zaměstnance.

  • Hodnota nepeněžního bezúplatného plnění (do konce roku 2013 nepeněžního daru) poskytovaného zaměstnanci přesahující za kalendářní rok částku 2 000 Kč.

  • Peněžní zvýhodnění poskytnuté zaměstnanců v souvislosti s poskytováním bezúročných zápůjček. Příjmem zaměstnance, který vstupuje do vyměřovacího základu, jsou úroky z půjčky nad stanovený limit, jejichž výše je dána úrokem obvyklým v místě a době poskytnutí zápůjčky daného typu. Naturální plnění, kdy zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci výrobky, služby, zboží a práce za cenu nižší, než je cena obvyklá v místě a čase poskytnutí plnění. Příjmem vstupujícím do vyměřovacího základu je rozdíl mezi cenou obvyklou a cenou účtovanou zaměstnanci.

  • Příspěvek zaměstnavatele na soukromé životní pojištění a doplňkové penzijní spoření zaměstnance. Příjmem vstupujícím do vyměřovacího základu zaměstnance je poskytnutí příspěvku v úhrnné částce vyšší než 50 000 Kč ročně u téhož zaměstnavatele.

  • Hodnota přechodného ubytování poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatele svým zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce. Příjmem vstupujícím do vyměřovacího základu zaměstnance je částku přesahující 3 500 Kč měsíčně.

  • Cestovní náhrady – stravné, poskytnuté zaměstnanci nad horní hranici limitu uvedeného v ZP.

  • Příspěvek na stravování zaměstnance v jiné než nepeněžní podobě (např. formou finančního příspěvku).

  • Hodnota osobních ochranných pracovních prostředků poskytnutá zaměstnancům v rozporu ze ZP a příslušnými předpisy BOZP.

Které příjmy nezahrnujeme do vyměřovacího základu zaměstnance

V aktuálně platných právních podmínkách zaměstnavatelé neodvádějí pojistné na zdravotní pojištění z těchto příjmů (plnění):

1) příjmy, které nejsou předmětem daně nebo jsou od daně osvobozené podle § 3 odst. 4, § 4, § 4a, a zejména podle § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 ZDP,

2) příjmy žáka nebo studenta pouze ze závislé činnosti za práci z praktického výcviku,

3) příjem zaměstnance pracujícího na dohodu o provedení práce (popřípadě více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) nepřevyšující 10 000 Kč.

4) příjem nedosahující 3 000 Kč u:

  • člena družstva, který není v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonává pro družstvo práci, za kterou je družstvem odměňován (platí i pro výkon funkce v orgánu družstva),

  • osoby pracující na dohodu o pracovní činnosti, popřípadě na základě více dohod o pracovní činnosti u jednoho zaměstnavatele,

  • dobrovolného pracovníka pečovatelské služby.

5) odměny členů okrskové volební komise při volbách do Evropského parlamentu, Senátu a zastupitelstev územních samosprávných celků a členů okrskové volební komise a zvláštní okrskové volební komise při volbách do Poslanecké sněmovny a při volbě prezidenta republiky

6) náhrady škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry. Pokud by však zaměstnavatel poskytnul zaměstnanci náhradu škody ve vyšší hodnotě, než v jaké je podle zákoníku práce povinen, rozdíl mezi částkou, kterou je povinen poskytnout a částkou, kterou zaměstnanci skutečně poskytnul, by zahrnul do vyměřovacího základu zaměstnance.

7) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok na základě zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů. Aby se pojistné z odstupného, dalšího odstupného, odchodného a odbytného nezahrnovalo do vyměřovacího základu zaměstnance, musí na ně vzniknout nárok v souladu s obecně závaznými právními předpisy, tedy například u odstupného podle zákoníku práce.

8) věrnostní přídavek horníků.

9) jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události. Pro nezahrnutí plnění tohoto charakteru do vyměřovacího základu zaměstnance musí být současně splněny dvě podmínky:

  • musí se jednat o plnění jednorázové a

  • mimořádně obtížné poměry zaměstnance vznikly jako bezprostřední následek některé z uvedených událostí

10) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. Zúčtované plnění se nezahrne do vyměřovacího základu zaměstnance tehdy, pokud je poskytnuto poživateli pouze některého z těchto dvou druhů důchodů za podmínky, že bylo z časového hlediska poskytnuto po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání. V této souvislosti také platí, že poživatelem důchodu musí být osoba v době, kdy jí bylo plnění poskytnuto, nikoli v době, kdy došlo ke skončení zaměstnání.

11) příjem poživatele invalidního důchodu nepřevyšující 7 093 Kč za podmínky, že jeho zaměstnavatel zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců dle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.

Minimální vyměřovací základ

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance představuje ve zdravotním pojištění důležitý parametr a s účinností od 1. ledna 2020 ovlivňuje placení pojistného zaměstnavatelem především při:

a) provádění dopočtu (a následného doplatku) pojistného do minimálního vyměřovacího základu při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc u těch zaměstnanců, jejichž příjem je nižší než minimální mzda     14 600 Kč

Doplatek do minima platí standardně zaměstnanec (vždy prostřednictvím zaměstnavatele).

Naopak, minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen u osob – zaměstnanců, vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

b) provádění dopočtu a doplatku pojistného do minima, kdy doplatek hradí zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 207 až 209 ZP z těchto důvodů:

  • prostoje,

  • nepříznivé povětrnostní vlivy,

  • tzv. částečná nezaměstnanost – z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků zaměstnavatele nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách,

c) provádění dopočtu za situace, kdy má zaměstnanec více zaměstnavatelů a úhrn příjmů nedosahuje minima 14 600 Kč

Dopočet a doplatek pojistného provádí ten zaměstnavatel, kterého zaměstnanec k tomuto účelu pověří, tato okolnost může být případně i součástí pracovní smlouvy. Pro zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu si „pověřený” zaměstnavatel vyžádá doklad o výši příjmu zaměstnance u dalšího zaměstnavatele (dalších zaměstnavatelů).

d) dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle § 3 odst. 9 a odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Pokud zaměstnanec ukončí zaměstnání například dne 22. 1. 2020, musí jeho vyměřovací základ činit alespoň 10 361,29 Kč [(22:31) x 14 600], jinak provádí zaměstnavatel dopočet do této poměrné části minima. V takových případech může být vyměřovací základ zaměstnance reálně i nižší než 14 600 Kč.

e) neplatném rozvázání pracovního poměru

Jestliže soud po přezkoumání zaměstnancem podané žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru rozhodl o nepřetržitém trvání pracovního poměru, pak zaměstnavatel:

  • dodatečně (se zpětnou platností) přihlásí osobu jako zaměstnance,

  • odvede standardním způsobem pojistné ze zúčtované náhrady mzdy,

  • zajistí dodržení minimálního vyměřovacího základu za období neplatné výpovědi, tedy v těch měsících, na které zaměstnance dodatečně se zpětnou platností přihlašuje, s výjimkou osob, které:

    1. nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
    2. byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy
    3. po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ

f) řešení přečerpané dovolené

Minimální vyměřovací základ zaměstnance musí být dodržen i tehdy, pokud je zaměstnanci odúčtována náhrada mzdy za přečerpanou dovolenou.

Nekolidující zaměstnání

Podle § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu aktuální hodnoty minimální mzdy (tzv. nekolidující zaměstnání). Naproti tomu nelze ve zdravotním pojištění akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti.

Novelou účinnou od 29. července 2017 došlo ke změně v citovaném § 25 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, kdy byla v písmenu b) vypuštěna slova „dohody o provedení práce nebo”, což z pohledu legislativy a návazně i praxe znamená, že se nadále zamezuje možnosti vykonávat v souběhu s vedením v evidenci uchazečů o zaměstnání činnost na základě dohody o provedení práce. Jinak také řečeno, překážkou pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, resp. vedení v příslušné evidenci je ta skutečnost, že fyzická osoba (uchazeč o zaměstnání) je v právním vztahu vzniklém k výkonu činnosti na základě dohody o provedení práce.

To znamená, že typicky lze v tzv. nekolidujícím zaměstnání pracovat na základě pracovní smlouvy nebo na dohodu o pracovní činnosti při splnění základní podmínky, že příjem od ledna 2020 nepřevýší polovinu minimální mzdy, tedy 7 300 Kč.

Maximální vyměřovací základ

Zákonem č. 500/2012 Sb. došlo ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013 – 2015. To znamená, že v průběhu těchto tří let neměla být účinná (a v letech 2013 a 2014 ani nebyla) ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Jinak řečeno, v rozhodném období let 2013 a 2014:

  • odváděli zaměstnavatelé za zaměstnance pojistné ze zúčtovaného příjmu

  • platily OSVČ pojistné sazbou 13,5 % z vyměřovacího základu (50 % příjmů po odpočtu výdajů)

bez omezení horní hranicí, což znamená, že například nebyla ani stanovena maximální výše zálohy OSVČ.

Podle této právní úpravy tak měli zaměstnavatelé i OSVČ odvádět pojistné nanejvýš z maxima až v rozhodném období kalendářního roku 2016.

Přijetí novely zákona o daních z příjmů a dalších zákonů č. 267/2014 Sb. však tuto situaci zcela zásadním způsobem změnilo. V části jedenácté, novelizující zákon č. 592/1992 Sb., byla kompletně vypuštěna ustanovení o maximálním vyměřovacím základu při placení pojistného na zdravotní pojištění, takže s účinností od 1. 1. 2015 je maximální vyměřovací základ ve zdravotním pojištění trvale zrušen.

Neplacené volno a neomluvená absence

Do konce roku 2014 z obecného pohledu platilo, že v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění odvádělo (navyšoval se vyměřovací základ zaměstnance), výjimky byly taxativně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb. V případě vykázané neomluvené absence se pojistné platilo vždy, zde žádné výjimky neexistovaly.

Zákon č. 267/2014 Sb. provedl několik změn i v oblasti zdravotního pojištění, kdy jednou z nich bylo i zrušení (resp. změna) § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb. včetně souvisejícího § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., řešících v podobě platné do konce roku 2014 problematiku placení pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance.

V důsledku této významné změny již zaměstnavatelé od 1. 1. 2015 sice neodvádějí pojistné z neplaceného volna a ani z neomluvené absence (nenavyšuje se u zaměstnance z důvodu těchto nepřítomností vyměřovací základ), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:

  • pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být od ledna 2015 toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence

  • naopak u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát) není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě - bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Příjmy po skončení zaměstnání

V případě odměny zúčtované po skončení zaměstnání se vychází z těchto zásad:

  • Pojistné se odvádí (§ 3 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.). V této souvislosti registrujeme výjimku, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnuje plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání dle § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb.

  • Vyměřovacím základem pro odvod pojistného je dosažená výše příjmu (odměny). V tomto případě se nejedná o příjem zaměstnance a minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 4 a 6 zákona č. 592/1992 Sb., nýbrž o příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání. Osoba již není zaměstnancem, takže v případě odměny nižší než minimální mzda není důvod k dopočtu. Kromě toho pojištěnec už má, resp. by měl mít, řešené zdravotní pojištění jiným způsobem.

  • V měsíci, do kterého je odměna zúčtována, se osoba jako zaměstnanec nepřihlašuje, protože fakticky není zaměstnancem zaměstnavatele, který příjem zúčtoval. To znamená, že na Přehled o platbě pojistného za tento měsíc se k příjmům ostatních zaměstnanců připočtou výše odměny jako vyměřovací základ a příslušné pojistné.

Odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

Od 1. 1. 2019 činí vyměřovací základ pro platbu