dnes je 24.6.2019
Input:

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

9.1.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

7.1.3
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením

JUDr. Jan Horecký, Ph.D.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením nebývá v praxi vnímáno příliš pozitivně. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením se přímo věnuje specifická právní úprava, z které často vyplývají povinnosti zaměstnavatelů (resp. obecně subjektů, které na trhu práce chtějí realizovat svoji podnikatelskou činnost), jako je např. povinný podíl zaměstnaných osob se zdravotním postižením. Rovněž praktická záležitost – vytvoření vhodných pracovních podmínek pro osoby, které jsou v některé z jejich schopností určitým způsobem zdravotně omezeny – není vždy jednoduchou a nejlevnější záležitostí.

Na druhou stranu je třeba přijmout skutečnost, že zdravotní postižení není a v České republice (v právním státě) nemůže být ani stigmatem, které by mělo osoby se zdravotním postižením předem vyloučit z trhu práce. Být osobou zdravotně postiženou neznamená neschopnost vykonávat v plné míře jakoukoliv práci. Zaměstnavatelé si musí být zvýšené ochrany osob se zdravotním postižením na trhu práce vědomi. Rovněž nesmí dopustit, aby bylo se zaměstnanci, popř. uchazeči o zaměstnání, nerovně zacházeno z důvodu jejich zdravotního stavu. V převážné míře případů by se jednalo o diskriminační chování, za které by mohl zaměstnavatel nést nejen finanční postih.

Pozitivní ekonomický dopad

Zaměstnávat osobu se zdravotním postižením nemusí vždy znamenat pouze negativní důsledky pro zaměstnavatele, ba naopak. Zaměstnáváním osob se zdravotním postižením může zaměstnavatel v celé řadě případů minimalizovat svoje náklady, resp. snížit finanční výdaje na výkon své podnikatelské činnosti (úhrad za práci odvedenou zaměstnanci). V souvislosti s podporou postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce stát zaměstnavatelům nabízí celou řadu pobídek v rámci prostředků vynakládaných na aktivní politiku zaměstnanosti.

K finanční podpoře zaměstnávání osob se zdravotním postižením patří:

  • příspěvek při zřízení společensky účelného pracovního místa,

  • příspěvek při přípravě na budoucí povolání,

  • příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce,

  • příspěvek na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením,

  • příspěvek na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením,

  • sleva na dani z příjmů.

O získání příspěvků se musí zaměstnavatelé sami aktivně přičinit. Příspěvky jsou vždy vypláceny na základě dohod uzavřených s příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce ČR, vůči které je pak zaměstnavatel nucen vykazovat následně i plnění povinností, které s přiznáním a vyplácením příspěvků souvisí.

Zaměstnávání osob se zdravotním postižením nalézá svoji úpravu v českém právním řádě, kdy stěžejní jsou především Listina základních práv a svobod, zákon o zaměstnanosti, zákoník práce, antidiskriminační zákon apod.

Listina základních práv a svobod garantuje v čl. 29 osobám zdravotně postiženým právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky.

Ústředním předpisem, ve kterém mohou zaměstnavatelé hledat základní právní úpravu zacházení s osobami zdravotně postiženými, je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, především pak jeho část III. a ust. § 67 až § 84 ZZ. V uvedených částech jsou blíže specifikovány důležité pojmy jako osoba se zdravotním postižením, chráněné pracovní místo, povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením a další.

Zákon o zaměstnanosti navíc doplňuje Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 518/2004 Sb., která zákon o zaměstnanosti provádí a upravuje blíže, např. druhy nákladů hrazených úřadem práce a způsob jejich úhrady, charakteristiku chráněného pracovního místa, druhy provozních nákladů chráněného pracovního místa osoby samostatně výdělečně činné apod.

Často přehlíženým, přesto však velice důležitým předpisem, který je se zaměstnáváním osob zdravotně postižených spojen, představuje zákon č. 198/2009 Sb., zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), který upravuje především povinnost zaměstnavatele k rovnému zacházení se všemi zaměstnanci bez rozdílu (s ohledem na jejich zdravotní stav), a to jak v samotném pracovním procesu, tak i v přijímacím řízení (pracovní inzeráty, pohovor apod.).

Pro účely určování výše náhradních plnění zaměstnávání osob se zdravotním postižením je významná částka průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku. Pro rok 2019 je vyhlášena ve sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 311/2018 Sb., o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2018 pro účely zákona o zaměstnanosti, a činí 31 225 Kč.

Kdo je osoba zdravotně postižená?

Kdo je osobou zdravotně postiženou, definuje zákon o zaměstnanosti. Za osobu zdravotně postiženou se tedy považuje osoba, která je orgánem sociálního zabezpečení (Česká správa sociálního zabezpečení) uznána za osobu invalidní. V souvislosti s plněním povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a případnými daňovými úlevami i finančními příspěvky je důležité rozdělit osoby invalidní na:

  • osoby invalidní v třetím stupni, tj. tzv. „osoba s těžším zdravotním postižením”,

  • osoby invalidní v prvním a druhém stupni.

Od 1. ledna 2015 se k osobám se zdravotním postižením (pro potřeby zákona o zaměstnanosti) řadí i osoby zdravotně znevýhodněné. Osobou zdravotně znevýhodněnou je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Nejedná se tedy o osobu invalidní.

Pro účely zákona o zaměstnanosti se osobou se zdravotním postižením tedy rozumí:

  • osoba invalidní v třetím stupni invalidity, tj. tzv. „osoba s těžším zdravotním postižením”,

  • osoba v prvním a druhém stupni invalidity,

  • osoba zdravotně znevýhodněná.

Zaměstnavatelé mají možnost statut osoby (např. v případě zřizování a žádání o příspěvek na pracovní místo pro osobu se zdravotním postižením) ověřit. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba:

a) posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení v případech invalidních osob,

b) potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení v případě osoby zdravotně znevýhodněné.

Za osoby se zdravotním postižením v prvním a druhém stupni invalidity se považují i fyzické osoby, které byly orgánem sociálního zabezpečení posouzeny, že již nejsou invalidní, a to po dobu 12 měsíců ode dne tohoto posouzení.

Povinný podíl

K podpoře začlenění osob se zdravotním postižením na trhu práce ukládá Právní řád České republiky všem zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více jak 25 osob v pracovním poměru, povinnost zaměstnat i osobu zdravotně postiženou, tj. tzv. zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Povinný podíl činí 4 %. Do celkového počtu povinně zaměstnaných osob se zdravotním postižením se nezapočítávají zaměstnanci, kteří u zaměstnavatele vykonávají práce mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Povinnost plnit povinný podíl se týká všech zaměstnavatelů, agentury práce nevyjímaje. U zaměstnavatelů, kteří jsou agenturou práce (povolení k zprostředkování zaměstnání), se však do celkového počtu zaměstnanců v pracovním poměru nezapočítají zaměstnanci, kteří jsou dočasně přiděleni k výkonu práce k uživateli.

Splnění povinného podílu

Základním způsobem, jak splnit povinný podíl, představuje zaměstnávání osob se zdravotním postižením v pracovním poměru (pozor, nelze splnit zaměstnávání osob mimo pracovní poměr, tj. na základě dohody o pracovní činnosti popř. dohody o provedení práce).

Zaměstnavatelé s více jak 25 zaměstnanci jsou povinni zaměstnávat alespoň jednoho zaměstnance se zdravotním postižením. Celkový počet se posuzuje v průměrném ročním přepočtu zaměstnanců. Při plnění povinného podílu zaměstnáváním zdravotně postižených roste význam stupně invalidity, kdy osoba ve třetím stupni invalidity, tj. osoba s těžším zdravotním postižením, se do celkového počtu započítává 3krát.

Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném kalendářním roce a celkové stanovené týdenní pracovní doby (bez svátků) připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu.

Rozsah skutečně odpracovaných hodin se navyšuje o hodiny neodpracované:

  • v důsledku dočasné pracovní neschopnosti, za kterou je poskytováno nemocenské,

  • v důsledku čerpání dovolené za kalendářní rok nebo její poměrné části,

  • z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele,

  • z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu nebo mu podle § 192 odst. 1 ZP část věty druhé za středníkem náhrada mzdy nebo platu nepřísluší (karenční doba),

  • v důsledku ošetřování dítěte nebo péče o ně nebo ošetřování jiného člena domácnosti, za které náleží ošetřovné.

Pokud zaměstnavatel praktikuje zkrácenou pracovní dobu (tj. týdenní pracovní doba je nižší než stanovená zákonná, bez snížení výdělku zaměstnance), pak se vychází ze zkrácené týdenní pracovní doby. Zaměstnavatel je povinen krajské pobočce Úřadu práce ČR následně doložit důvod zkrácení pracovní doby (vnitřní předpis, popř. kolektivní smlouvu) - nedochází-li ke zkrácení pracovní doby na základě zákona (ust. § 79 odst. 2 ZP, tj. např. u zaměstnavatele, u kterého se praktikuje třísměnný a nepřetržitý pracovní režim).

Povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením neplatí absolutně v tom slova smyslu, že by zaměstnavatelé byli nuceni za všech okolností mít zdravotně postiženého zaměstnance. Splnění povinného podílu zaměstnavatel může provést jedním ze tří způsobů:

  • zaměstnáváním osob v pracovním poměru,

  • odebíráním výrobků nebo služeb,

  • odvodem finančního plnění „pokuty” do státního rozpočtu.

Zaměstnavatelé si mohou vybrat, zdali zákonnou povinnost splní zaměstnáváním osob zdravotně postižených v pracovním poměru, popř., pokud jim jejich provozní činnosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením komplikuje, odebíráním výrobků (např. kancelářské potřeby, pracovní ochranné pomůcky, dárkové předměty) nebo služeb (např. úklidové práce, ostraha, účetní či catering) od jiných zaměstnavatelů.

Odebírat zboží nebo služby však nelze od ledajakých zaměstnavatelů. K splnění povinného podílu povede pouze odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců na zřízených nebo vymezených chráněných pracovních místech, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům či odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance (např. účetní), anebo zadáváním zakázek těmto osobám.

Odebírat zboží nebo služby je možné (pro splnění povinného podílu) jen od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby se zdravotním postižením na pracovních místech vytvářených v chráněném trhu práce v ročním přepočtu více než z 50 % (tj. více jak 50 % obsazených pracovních míst musí být pracovními místy na chráněném trhu práce), popř. od OSVČ, která je rovněž osobou se zdravotním postižením (a která nezaměstnává další zaměstnance).

Při plnění povinnosti povinného podílu odběrem služeb nebo výrobků musí být v některých případech zaměstnavatelé obezřetní. Ze zákona o zaměstnanosti totiž vyplývá max. započitatelná produkce poskytovatele výrobků a služeb v celém komplexu – pro všechny odběratele (tj. započítán může být pouze určitý objem dodávek bez ohledu na počet a různorodost odběratelů). Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné, kteří mohou poskytovat započitatelné náhradní plnění, mohou pro účely splnění povinnosti povinného podílu poskytnout v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 28násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce.

V roce 2019 může dodavatel poskytnout celkové započitatelné plnění ve výši 874 300 Kč bez DPH za každého svého zaměstnance se zdravotním postižením.

O již poskytnutém objemu výrobků a služeb je poskytovatel povinen vést evidenci. Zaměstnavatelé, kteří se rozhodnou pro splnění povinného podílu odběrem služeb či výrobků, by měli věnovat výběru poskytovatele patřičnou pozornost, včetně vedení evidence. Pokud by totiž informace daná poskytovatelem nebyla pravdivá a došlo by k poskytnutí plnění nad rámec stanovené hranice pro zápočet, pak by si nemohl zaměstnavatel (odběratel) do plnění povinného podílu převyšující částku započítat – mohlo by tak dojít k nenaplnění povinného podílu a porušení povinnosti zaměstnavatele.

Doporučení

Zaměstnavatelé, kteří chtějí plnit povinný podíl odběrem výrobků nebo služeb, by si měli ověřit spolehlivost dodavatele, např. komunikací s příslušnou krajskou pobočkou Úřadu práce ČR (vede evidenci), popř. náhledem na tyto webové stránky , kde jsou vedeni certifikovaní poskytovatelé.

Zaměstnavatel, který plní povinný podíl odběrem zboží nebo služeb, si nejdříve musí spočítat, kolik osob se zdravotním postižením musí zaměstnávat (viz výše). Celkový rozsah plněného náhradního plnění vypočte tak, že z celkového objemu plateb, uskutečněných za výrobky, služby nebo zakázky, které odebral od jednotlivých dodavatelů poskytujících náhradní plnění ve sledovaném kalendářním roce, se odečte daň z přidané hodnoty a výsledná částka se vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku, vyhlášené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Odběratel si nemůže v náhradním plnění započíst více osob se zdravotním postižením, než kolik jich fakticky má dodavatel (na chráněných pracovních místech). Dodavatel je povinen odběrateli poskytovat čtvrtletní přepočty. Při hodnocení splnění povinnosti plnění povinného podílu v kalendářním roce si může odběratel započítat osoby se zdravotním postižením v počtu, který byl dodavatelem v jednotlivých kalendářních čtvrtletích vykázaný jako nejvyšší.

Při odebírání výrobků nebo služeb od osoby samostatně výdělečně činné, která je osobou se zdravotním postižením a nezaměstnává žádné zaměstnance, nebo při zadávání zakázek této osobě, je možno započítat maximálně jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením.

Zaměstnavatel si nemůže započítat do náhradního plnění více osob se zdravotním postižením, než kolik jich vykazuje dodavatel v ročním přepočtu – čtvrtletně (zaměstnává-li dodavatel 3 osoby se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě, pak si může odběratel do náhradního plnění započítat max. 3 osoby).

Pokud se zaměstnavatelé nerozhodnou ani pro jednu z uvedených činností, mají v neposlední řadě možnost se z povinnosti tzv. vyplatit uhrazením „pokuty” do státního rozpočtu.

Splnění povinného podílu uhrazením povinného odvodu do státního rozpočtu je pro zaměstnavatele nejméně ekonomicky výhodným způsobem, neboť mu nepřináší žádné pozitivní protiplnění. Výše odvodu do státního rozpočtu činí za každou osobu se zdravotním postižením, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat, 2,5násobek průměrné měsíční mzdy (pro plnění v roce 2019 jde o celkovou částku 78 062,50 Kč) v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku, v němž povinnost plnit povinný podíl osob se zdravotním postižením vznikla.

Tabulka přepočtu odvodů

Počet zaměstnanců Povinný podíl osob se zdravotním postižením Odvod do státního rozpočtu v Kč
25 1 78 062,50
50 2 156 125
200 8 624 500
1000 40 3 122 250

Zaměstnavatelé mohou splnit zákonnou povinnost povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením i kombinovaně, tj. mohou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením a k tomu odebírat výrobky a služby, popř. zaplatit odvod do státního rozpočtu.

Oznamovací povinnost

Plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením včetně způsobů plnění je zaměstnavatel povinen do 15. února následujícího roku písemně ohlásit krajské pobočce úřadu práce, v jejímž územním obvodu je sídlo zaměstnavatele, který je právnickou osobou, nebo bydliště zaměstnavatele, který je fyzickou osobou. V ohlášení je zaměstnavatel povinen krajské pobočce úřadu práce uvést identifikační údaje zaměstnavatele, od kterého byly výrobky nebo služby odebrány, nebo kterému byly zadány zakázky, cenu odebraných výrobků, služeb nebo zadaných zakázek bez daně z přidané hodnoty, datum odebrání výrobků, služeb nebo zadání zakázek a číslo dokladu, na základě kterého byl odběr výrobků, služeb nebo zakázek uskutečněn.

Oznámení může zaměstnavatel provést na příslušném kontaktním místě úřadu práce, popř. elektronicky.

Sankce – finanční postih

Plnění povinného podílu zaměstnávání osob se zdravotním postižením je pro zaměstnavatele závazné. Pokud nebude danou povinnost plnit, pak se vystavuje riziku postihu ze strany kontrolního orgánu. Zákon o zaměstnanosti pro případ porušení povinnosti plnění povinného podílu předvídá pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Stejně velkou pokutu předvídá i pro případ, kdy zaměstnavatel nevede řádně evidenci zaměstnaných osob se zdravotním postižením, popř. evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Při nesplnění ostatních oznamovacích povinností se vystavuje hrozbě pokuty až do výše 100 000 Kč.

Zakázané otázky a diskriminace

Se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením není spojena jen faktická úprava jejich zaměstnávání, tj. povinný podíl. Na osoby se zdravotním postižením dopadá i řada jiných povinností zaměstnavatele a to nejen při výkonu práce, ale i při vstupu do zaměstnání.

Zdravotně postižená osoba nemůže být pro svůj zdravotní handicap (obzvláště tehdy, pokud vůbec nesouvisí s vykonávanou prací) diskriminovaná – nemůže s ní být na