ZÁKLADNÍ PODPORA ŽIVOTA
Základní podpora života je soubor znalostí a
dovedností, nezbytných pro záchranu života ve chvíli, kdy selhává některá ze
základních životních funkcí. Platí ve stejném rozsahu pro zdravotníky i pro veřejnost.
Podle Evropské rady pro resuscitaci (European Resuscitation Council ERC), jejíž
je Česká rada pro resuscitaci (ČRR) oficiálním partnerem v České republice,
základní podpora života zahrnuje:
1. správné a včasné rozpoznání poruchy některé ze
základních životních funkcí (vědomí, dýchání, krevní oběh),
2. okamžitou aktivaci záchranného řetězce, u nás
obvykle ZZS (zdravotnická záchranná služba) na bezplatném tísňovém čísle 155
nebo 112,
3. udržení či obnovení průchodnosti dýchacích cest,
4. umělé dýchání bez pomůcek, nebo s jednoduchými pomůckami
(dýchací rouška, dýchací maska),
5. zevní srdeční masáž,
6. užití automatizovaného externího defibrilátoru
(AED), je-li k dispozici,
7. uložení pacienta do zotavovací (dříve
stabilizované) polohy.
Rozpoznání poruch základních lidských funkcí
Pokud náš spolupracovník náhle upadne do bezvědomí a
neprobírá se, je třeba ihned zkontrolovat, zda a jak jsou porušeny (nebo
zachovány) tři základní životní funkce: vědomí, dýchání a krevní oběh.
Porucha vědomí
Poruchu vědomí zjistíme tak, že nejdříve postiženého
oslovíme: Co je Vám?. Otázku vyslovíme hlasitě, zřetelně a pomalu. Pokud
postižený na oslovení nereaguje (neodpoví, neotevře oči), lehce zatřeseme s
jeho rameny. Pokud ani na takovýto tlakový podnět postižený nereaguje, popř.
reaguje pohnutím končetinou, zamumláním, pootevřením očí následovaným jejich
okamžitým zavřením, má poruchu vědomí. V žádném případě postiženého neštípáme či
nepícháme.
Porucha dýchání
Poruchu dýchání zjišťujeme pohledem na hrudník, poslechem
dýchacích zvuků a pocitem vydechovaného vzduchu. Postižený má poruchu dýchání,
jestliže:
o se mu nezvedá
hrudník,
o na dlani,
kterou přiložíme před ústa a nos postiženého, necítíme závan vydechovaného
vzduchu,
o neslyšíme
dýchací zvuky.
Porucha krevního oběhu
Poruchu krevního oběhu zjišťujeme tzv. nepřímými
známkami krevního oběhu, mezi které mimo již zmiňovaného vyšetření dýchání patří
kašel a pohyb těla postiženého. Pohmat tepu je vyhrazen osobám se zdravotnickým
vzděláním a někdy může být obtížný i pro zkušeného lékaře.
Pozor: Pokud se nám nejeví dýchání postiženého jako normální,
hodnotíme poruchu dýchání v kombinaci s poruchou vědomí jako srdeční zástavu
a zahajujeme kardiopulmonální resuscitaci, sestávající z rytmického stlačování
hrudníku (nepřímá srdeční masáž) a dýchání z úst do úst (umělé dýchání).
Přivolání zdravotnické záchranné služby
Když jsme se ujistili, že postižený má náhlou srdeční
zástavu, urychleně přivoláme ZZS.
Vždy se řídíme pokyny dispečera zdravotnické záchranné
služby, kterému pokud možno klidně, věcně a stručně nahlásíme:
1. Co přesně se stalo.
2. Kde přesně se to stalo.
3. Pohlaví a přibližný věk postiženého.
4. Kdo volá a číslo telefonu, ze kterého volá.
Zapamatujme si, že hovor na jakékoliv tísňové lince řídí
a ukončuje dispečer této linky, nikoliv volající. Dispečer po nás může žádat
doplňující informace, které se nám mohou zdát zbytečné. Ve skutečnosti se jedná
o informace k organizaci účinného lékařského zásahu. Tak jako my jsme
profesionály ve své práci, tak i dispečeři ZZS jsou profesionály ve svém konání
a proto jim důvěřujte!
Uvolnění dýchacích cest
Aby bylo umělé dýchání z plic do plic účinné, uvolníme
dýchací cesty. Postižený v bezvědomí má často snížený tonus svalů v oblasti
krku, takže mu zapadá jazyk. Ve skutečnosti se přiblíží kořen jazyka k zadní
stěně hltanu, čímž se uzavřou dýchací cesty natolik, že postižený může přestat
dýchat a následně může dojít k srdeční zástavě. Toto je důležité zejména u
postižených, kteří z různých důvodů utrpí pouze poruchu vědomí (úraz
hlavy s bezvědomím při pádu, podložení hlavy polštářkem postiženému po kolapsu
- aby se mu lépe leželo) a zapadnutý jazyk může být jedinou…