Školství, legislativa a poskytování informací - informační zákon vs školský zákon

1.131

Školství, legislativa a poskytování informací – informační zákon vs školský zákon

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Informační zákon, zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, je klíčový právní předpis, který zajišťuje právo veřejnosti na informace od státních a veřejných informací.

Žádost o informaci může podat jakákoliv fyzická i právnická osoba, aniž by musela zdůvodňovat svůj zájem. Instituce zveřejňují informace buď automaticky (např. na úředních deskách a webech), nebo na základě žádosti. Informace musí poskytovat státní orgány, územní samosprávné celky (obce, kraje) a veřejné instituce hospodařící s veřejnými rozpočty. Jako veřejné instituce je povinným subjektem také škola nebo školské zařízení.

V případě škol, jejichž zřizovatelem je osoba veřejného práva, je rozsah informační povinnost širší, neboť se uplatní § 2 odst. 1 informačního zákona, podle něhož platí: "Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce."

V případě škol, jejichž zřizovatelem je osoba soukromého práva, je rozsah informační povinnosti užší, neboť se uplatní § 2 odst. 2 informačního zákona, podle něhož platí: "Povinnými subjekty jsou dále ty subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti."

Obecně platí, že každou žádost o poskytnutí informace je třeba posuzovat individuálně, a je třeba důsledně posoudit, zda se uplatní některý z důvodů pro omezení práva na informace, které jsou upraveny zejména v § 7 a násl. informačního zákona. Ovšem Podle § 11a odst. 1 informačního zákona má povinný subjekt za splnění zákonem stanovených podmínek možnost odmítnout žádost nebo její část, jestliže je cílem žadatele způsobit nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, nebo nepřiměřenou zátěž povinného subjektu, a to zpravidla v reakci na předcházející postup povinného subjektu vůči žadateli nebo na vztah s fyzickou osobou uvedenou výše.

Z žádosti musí být jasné:

1. Jaké instituci je žádost určena.
2. Kdo ji podává – identifikace žadatele.
3. O jakou, konkrétní informaci se jedná.
4. Výslovné uvedení odkazu na zákon č. 106/1999 Sb.

Pokud žádost v režimu informačního zákona podává škole fyzická osoba, je povinná v souladu s § 14 odst. 2 tohoto zákona uvést:

1. Jméno a příjmení.
2. Datum narození.
3. Adresu a místo evidenční adresy (dříve trvalý pobyt).
4. Adresu pro doručování písemností, pakliže se jedná o adresu odlišnou od evidenční.

Pokud vyřízení žádosti brání nedostatek údajů o žadateli, musí škola jako povinný subjekt vyzvat k jejich doplnění ve lhůtě sedmi dnů ode dne podání žádosti. Pokud žádost do 30 dnů ode dne doručení této výzvy žadatel doplní, povinný subjekt se jí bude zabývat, jinak žádost odkládá.

Další důvody pro odložení:

• Žádost je nesrozumitelná.

• Z žádosti není jasné, jakou konkrétní informaci žadatel požaduje.

• Žádost je formulována příliš obecně.

Může nastat také situace, že žadatel žádá o informace, které jsou již zveřejněné, může škola tedy místo poskytnutí informace sdělí, kde informace vyhledat a získat (např. poskytne odkaz na internetovou stránku). Musí tak ale učinit co nejdříve, nejpozději do sedmi dnů. Pokud žadatel s takovým postupem nesouhlasí, může povinnému subjektu sdělit, že trvá na přímém poskytnutí informace. V takovém případě vám je škola povinna informaci poskytnout. To ovšem neplatí, pokud žadatel o zveřejněnou informaci požádal elektronicky. V takovém případě škola zašle odkaz na internetovou stránku.

Žádost musí být podána oficiálně, tedy písemně. Zákon však výslovně nestanovuje formu.

Záznamy mohou být na různých prostředcích, například písemná listina, záznam v elektronické podobě, nebo záznam zvukového, nebo audiovizuálního typu. V praxi škol a školských zařízení se setkáváme zejména s listinnou podobou informací.

Naopak zákon výslovně stanovuje, jaké informace v odkazu na informační zákon instituce nesmí sdělovat.

Jedná se o:

• Osobní údaje osob. V případě školy tedy osobní údaje zaměstnanců, dětí, žáků a studentů.

• Obchodní informace. Zahrnují zejména citlivé údaje o firmách a společnostech.

• Informace v utajovaném režimu. Zahrnuje zejména informace týkající se ochrany státu.

• Probíhající trestní řízení. Zahrnuje zejména informace spojené s vyšetřováním trestných činů.

Pomocí žádosti o informace například nezískáte informace o vynálezech, průmyslových známkách a ochranných známkách.

Poskytování informací v režimu informačního zákona zahrnuje povinné lhůty. Instituce, která…