dnes je 1.10.2022

Input:

Schopnosti dětí

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.3.5.2
Schopnosti dětí

PhDr. Vlasta Šmardová

Není záměrem poskytnout vyčerpávající informace o vývoji dítěte, chtěli bychom nicméně upozornit alespoň na některé aspekty a souvislosti vývoje dítěte.

Budeme se věnovat následujícím oblastem:

1. Návyky a dovednosti v sebeobsluze

2. Motorika

3. Grafomotorika

4. Kognitivní (poznávací) schopnosti

5. Osobnost

6. Hra

1. Návyky a dovednosti v sebeobsluze

Jedná se o dovednosti, které se týkají osvojení základů hygieny, oblékání a stolování, udržování pořádku. Na těchto dovednostech by měli rodiče pracovat ještě před nástupem dítěte do mateřské školy, neměli by se spoléhat na to, že se jim dítě naučí tam. Je samozřejmě rozdíl, zda do MŠ nastupuje teprve tříleté dítě nebo předškolák. Děti se také liší v úrovni předpokladů pro zvládání těchto vývojových úkolů (např. dítě se špatnou motorikou bude mít problém, rovněž dítě mentálně retardované). Další rozdíl je i v tom, jak se rodiče věnovali vytváření těchto návyků (někteří rodiče příliš kompenzují, dělají věci za dítě, např. proto, že “je přece ještě malé“, že je to rychlejší, že si ušetří čas i nervy...).

2. Motorika

Vývoj dítěte začíná rozvojem motorických funkcí, na který navazují funkce vyšší (řeč, myšlení). Motorika je mimořádně důležitá pro vývoj řeči, poznávacích schopností, sociálního chování apod. Když dítě začne sedět, řečový aparát se tím dostává do vertikální polohy, která je z hlediska mluvení diametrálně odlišná od polohy vleže (s řečovým aparátem je již možné obratněji a snáze manipulovat než v poloze vleže). Zásadním momentem je, když dítě začne chodit, zvyšuje se jeho akční rádius a schopnost samostatně se chápat věcí (dítě už nemusí pasivně čekat, co mu umožníme poznat). To se projeví na poměrně prudkém rozvoji slovní zásoby (není tedy náhodou, že většina dětí začíná chodit kolem roku a zároveň také užívat jednoduché výrazy, tzv. jednoslovné věty). U dětí s narušeným vývojem hrubé motoriky častěji pozorujeme opožděný řečový vývoj. I jemná motorika rukou, uchopování drobných předmětů má zprostředkovaný vliv na vývoj řeči, dominance hemisfér má současný význam pro jemnou motoriku rukou i mluvních orgánů. Pokud je vývoj jemné motoriky přiměřený věku, obvykle i vývoj řeči probíhá normálně. Jestliže naopak vývoj jemné motoriky zaostává, obvykle zaostává i vývoj řeči.

Ani lehčí stupně pohybové nedokonalosti bychom neměli podceňovat, protože pohybová zdatnost je po celou dobu dětství vstupní branou do dětského kolektivu. Málo pohybově vybavené děti mohou zažívat pocity neúspěchu, posměch, mohou být vhodným objektem, na němž si druzí dokazují svoji převahu. Naopak pohybová zdatnost podporuje sebevědomí.

Přiměřená zralost motorických funkcí (hrubé, jemné motoriky), vizuomotoriky (koordinace ruky a oka) je také podmínkou pro zvládání např. sebeobslužných dovedností, pracovních a výtvarných činností, ovlivňuje hru, je důležitým předpokladem pro školní práci (výuku psaní). Proto je úroveň motorických funkcí, vizuomotoriky a grafomotoriky jedním z důležitých kritérií školní zralosti.

Do oblasti motoriky patří rovněž problematika tzv. laterality. Lateralita je odrazem dominance tj. funkční asymetrie mozku, funkční převahy jedné z obou hemisfér pro různé činnosti. Přednostně užívaný z párových orgánů (očí, uší, rukou, nohou) je tzv. vedoucím (dominantním), druhý tzv. pomocným. Vývoj lateralizace je pozvolný, nejasnost v přednostním užívání jedné z rukou obvykle trvá do čtyř let (v tomto období již většina dětí začíná užívat jednu ruku přednostně jako obratnější, aktivnější). V pěti letech se lateralita horních končetin začíná zřetelněji projevovat a vyhraňovat, plně se ustaluje v deseti až jedenácti letech.

Potřebu pohybu řadíme k základním potřebám dítěte. Je však nutné upozornit, že děti se v tomto ohledu liší (od hyperaktivních až po hypoaktivní). Jsou děti, které mají přirozeně živější temperament, vyznačují se vyšší mírou vitální energie, potřebují více podnětů a jejich proměnlivost, stále něco podnikají, nicméně se nejedná o "živost" patologickou. Zvýšená potřeba pohybu může být patrná také u dětí, které jsou v napětí, prožívají úzkost (pohyb je potom vyjádřením napětí a cestou k uvolnění). U dětí s ADHD je hyperaktivita jedním z klíčových projevů. Tyto děti často vykonávají neúčelné pohyby (pohrávají si s rukama, nohama, vrtí se, houpou se na židli), vyskakují z místa, pobíhají, jsou stále "jakoby na pochodu", neumí setrvat u her, které vyžadují klid, soustředění a ticho, jsou impulzivní - nedokážou tlumit spontánní impulzy k pohybu, k mluvení, např. skáčou do řeči, nevydrží čekat, až na ně přijde řada, nečekaně zasahují do her ostatních, v rámci své nadměrné pohybové aktivity a zbrklosti častěji mívají drobné úrazy, případně něco rozbijí, někomu ublíží, vběhnou kam nemají. Obecně potřebují mnohem více pohybu, ale zároveň také dohledu.

3. Grafomotorika

Kresba je přirozenou součástí vývoje dítěte (je pro ně hrou, zábavou, možností něco vytvářet, vyjádřit se). Obvykle dítěti přináší radost a uspokojení, jsou však i děti, které kreslí nerady, málo, či kreslení přímo odmítají (Bednářová, Šmardová, 2006).

 

Kresba nám může poskytnout celou řadu informací:

  • o celkové vývojové úrovni,

  • o úrovni jemné motoriky a grafomotoriky,

  • o zrakovém a prostorovém vnímání,

  • o vizuomotorice (souhře zrakového vnímání s pohybem ruky),

  • o emocionalitě dítěte,

  • o vztazích a postojích dítěte.

 

Na vývoji dětské kresby se spolupodílí více faktorů, jako je např. mentální vyspělost dítěte, motorika, lateralita, zrakové vnímání, prostorové vnímání, paměť, schopnost představivosti a reprodukce, pozornost. Protože mezi jednotlivými dětmi mohou být větší či menší rozdíly v těchto dílčích oblastech (v tempu vyzrávání, v dosažené úrovni), je pochopitelné, že se budou děti odlišovat také v kresbě (v tom, kdy začínají kreslit, v motivaci, ve výsledcích).

 

Vývoj kresby probíhá v určitých etapách, stádiích:

1. Stádium čáranic: čárání má tvar mírně klenutého oblouku, který vzniká kyvadlovým pohybem paže, centrem pohybu je ramenní kloub, postupem času dítě zapojuje i loketní a zápěstní kloub - tehdy již může čmárat ve všech směrech.

2. Stádium obrysových tvarů: kolem třetího roku dítě začíná spontánně kreslit kruhovitý tvar, nepravidelný ovál; také napodobuje svislou a vodorovnou čáru.

3. Obrázkové stádium: figurální kresba bývá na úrovni hlavonožce, ten se objevuje v dětské kresbě obvykle mezi třetím a čtvrtým rokem, někdy i dříve.

4. Kolem pátého roku již dítě většinou znázorňuje hlavu, trup, končetiny, často ještě jednou čarou - jednodimenzionálně, u některých dětí je však již dvojdimenzionální znázornění rukou, některé děti již mají kresbu obohacenou kupř. o prsty na rukou, vlasy, uši.

5. Kolem šestého roku je dvojdimenzionální kresba končetin již častější, kresba je proporcionálnější, jednotlivé části těla jsou připojené na správnějším místě, postava je zřetelně členěná na hlavu a trup, řada dětí již zakresluje krk, přibývá detailů, figurální kresba se postupně začíná lišit podle pohlaví.

6. V sedmém roce dochází ke zpřesnění proporcí, nohy jsou umístěny blíže k sobě, paže jsou ve výši ramen, častěji bývá znázorněn krk, je více propracované oblečení, mezi sedmým a devátým rokem se začíná objevovat kresba z profilu.

7. V osmém roce je kresba z profilu častější, paže se napojují na přední linii trupu nebo na jeho zadní linii, tvary se zaoblují a proporce se sjednocují, dochází k tzv. "tvarování linie" (plynulý přechod mezi obrysem hlavy, krku, trupu, nohy se sbíhají v rozkroku).

 

Na kresbu můžeme nahlížet z hlediska obsahového (obsahová pročleněnost, bohatost, námětová různorodost, barevnost, fantazie,...). Z psychologického hlediska kresba poskytuje mnoho informací o vnitřním světě dítěte (o jeho citových vztazích, o jeho prožívání, traumatech, konfliktech, případně napětí, úzkosti, ale také o radostech, přáních, potřebách,...). Druhým hlediskem je provedení kresby, tedy formální hledisko. Patří sem kupř. vedení čáry, její plynulost, jistota, přesnost, návaznost, úroveň kreslení podle předlohy. Při kreslení si všímáme i toho, s jakou jistotou dítě vede tužku, jaké má držení tužky.

V době, kdy dítě začíná kreslit, je důležité navodit správný, tzv. špetkový úchop, který je pro kreslení a pozdější psaní optimální. Špetkový úchop je takový, že tužka leží na posledním článku prostředníku, seshora ji přidržuje bříško palce a ukazováku. Prsty by měly být vzdáleny od hrotu tužky asi 3 až 4 cm. Pokud se dítě naučí držet tužku nesprávně, může být později velmi obtížné odbourat tento návyk resp. navodit a zafixovat úchop špetkový. Z hlediska preventivního je proto velice užitečné všímat si malých dětí, když začínají uchopovat tužky, pastelky. Pro podporu správného úchopu je možné také používat tzv. "trojhranný program" (tužky a pastelky ve tvaru trojúhelníku), speciální násadky na tužky nebo si násadku vyrobit z moduritu (podrobný popis s nákresy poskytuje kniha Bednářové, Šmardové; Rozvoj grafomotoriky, 2006). Rodiče levorukých dětí poměrně často nevědí, jak by měl levák držet tužku. Úchop je stejný jako u praváka (popsáno viz výše), nicméně leváci mohou mít problémy s navozením a upevněním směru zleva doprava, později při psaní i se sklonem písma.

V předškolním věku, resp. před zahájením školní docházky je velice důležité vědět, která ruka je pro dítě tzv. dominantní (jinými slovy můžeme říci obratnější, šikovnější, výhodnější, kterou se mu prostě lépe činnosti včetně kreslení vykonávají a daří, kterou také spontánně upřednostňuje). V případě potřeby je možné vyhledat odbornou pomoc, vyšetření laterality je ve sporných případech vhodné realizovat ve věku 4 až 5 let.

4. Kognitivní (poznávací) schopnosti

Vývoj poznávacích schopností je spolupodmíněn řadou faktorů (velmi zjednodušeně řečeno genetickými předpoklady, stavem a zráním nervové soustavy a smyslových orgánů, podnětností prostředí, ve kterém dítě žije). Rozumová vyspělost je červenou nití, která se prolíná prakticky všemi aktivitami a více či méně je ovlivňuje (jen pro ilustraci můžeme uvést např. sebeobslužné návyky a dovednosti, hrové aktivity, sociální chování, kresebný a řečový projev, reaktivitu,...). Abychom mohli zodpovědně posoudit mentální úroveň dítěte, měli bychom zkompletovat všechny dostupné údaje. U některých dětí totiž vývoj probíhá harmonicky ve všech složkách, u jiných je nerovnoměrný, případně dítě zaostává v některé z oblastí (např. v expresivní složce řeči).

 

Co sledovat?

  • celkovou zvídavost dítěte, zájem o nové poznatky a poznávací činnosti, vědomosti,

  • porozumění řeči v okruhu běžného hovoru, kontaktu (zda dítě chápe, co mu sdělujeme, co po něm žádáme), ale také porozumění při různých poznávacích aktivitách, porozumění instrukcím při úkolových činnostech,...,

  • vyjadřování, tj. aktivní slovní zásobu, jak se dítě vyjadřuje (např. pohotovost, adekvátnost ve výběru slov, plynulost), gramatickou stránku řeči (užívání jednotlivých slovních druhů, tvarosloví a větosloví, artikulaci,...),

  • úroveň zobecňování a analýzy (schopnost

Nahrávám...
Nahrávám...