Rozhodování ředitele školy a školského zařízení ve správním řízení

2.2.1.1

Rozhodování ředitele školy a školského zařízení ve správním řízení

PaedDr. František Havelka, PhD.

Od 1. 1. 2006 je účinný zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád“). Jedná se o procesní předpis, který upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.

Správní řád používá při přijímání některých svých rozhodnutí i ředitel školy a školského zařízení, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí. Cílem tohoto příspěvku není popsat kompletní postup ředitele školy a školského zařízení při správním řízení ani popsat všechny instituty, které správní řád obsahuje.

Všechny činnosti, při nichž se autoritativně (mocensky) rozhoduje o právech a povinnostech individuálně určených osob (individuálně určených žáků), mají charakter rozhodování v oblasti státní správy a na tato rozhodování se vztahuje správní řád. To znamená, že se v těchto případech rozhoduje ve správním řízení. Níže uvedené výčty jsou proto pouze demonstrativní a oblast působnosti správního řádu v oblasti školství může být rozsáhlejší.

Specifikum správního řízení ve školství nespočívá v odlišnosti právní úpravy, ale spíše v povaze vztahů, na které správní řízení dopadá. Ředitelé škol a školských zařízení, ale i účastníci řízení tak často vnímají procesní pravidla stanovená správním řádem jako velmi formální a zbytečně zatěžující. Správní řízení ve školství přitom po formální stránce nepatří k těm nejnáročnějším; jejich náročnost spočívá spíše ve skutečnosti, že jich v určitou dobu ředitel školy a školského zařízení vede současně několik desítek i set (přijímací řízení). Snahou příspěvku je tedy upozornit na určité situace, na které ředitel školy a školského zařízení při správním řízení může narazit.

Případy, kdy se na rozhodování ředitele školy a školského zařízení vztahuje správní řád, určují hmotné předpisy, a to zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "školský zákon"), a zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy").

Zde je třeba zmínit se o rozdílu mezi původní úpravou obsaženou v zákoně č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, účinném do 31. 12. 2004, a současným stavem. Rozdíl spočívá ve způsobu vymezení rozhodovacích kompetencí ředitele školy a školského zařízení. Zákon č. 564/1990 Sb. v ustanovení § 3 odst. 2 konečným způsobem shrnoval rozhodovací pravomoc ředitele školy. Naproti tomu školský zákon takové podobné ustanovení neobsahuje a jednotlivé rozhodovací kompetence ředitele školy a školského zařízení jsou popsány v celém textu zákona.

V ustanovení § 165 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. (školský zákon) je uveden určitý demonstrativní výčet případů rozhodování ředitele školy a školského zařízení v oblasti státní správy. Pokud škola nebo školské zařízení bude svým ředitelem ve správním řízení rozhodovat např. o snížení úhrady za školní stravování nebo o přijetí žáka k zájmovému vzdělávání ve školní družině, pak rozhoduje v případech, které nelze k tomuto výčtu podřadit. Toto ustanovení jednoduše pasáž o snížení úhrady za školní stravování nebo o přijetí žáka k zájmovému vzdělávání neobsahuje.

Za kompetenční normu, z níž plyne pravomoc vykonávat státní správu v případech, které nespadají pod ustanovení § 165 odst. 2 školského zákona, se pokládá ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona. Jak je známo, ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona pojednává o rozhodování ředitele ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak. V této souvislosti je vhodné připomenout, že ustanovení § 164 školského zákona se vztahují jak na školy veřejné, tak na školy soukromé.

• přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle ustanovení § 34 školského zákona,

• ukončení předškolního vzdělávání podle ustanovení § 35 školského zákona.

Všechny činnosti, při nichž se autoritativně (mocensky) rozhoduje o právech a povinnostech individuálně určených osob (individuálně určených uchazečů, dětí) má charakter rozhodování v oblasti státní správy a na toto rozhodování se vztahuje správní řád. To znamená, že se v těchto případech rozhoduje ve správním řízení. Kompetenční normou je v těchto případech ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona.

Z uvedeného vyplývá, že např. rozhodování o snížení úplaty nebo osvobození od úplaty dle § 123 odst. 4 školského zákona má charakter rozhodování v oblasti státní správy, vztahuje se na ně správní řád a rozhoduje se ve správním řízení.

Rozhodování, na které se správní řád nevztahuje, uvádí § 183 odst. 1 školského zákona.

• zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 školského zákona a zamítnutí žádosti o přeřazení žáka nebo studenta do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3 školského zákona,

• přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání podle § 34 školského zákona a ukončení předškolního vzdělávání podle § 35 školského zákona, zařazení dítěte do přípravného stupně základní školy speciální podle § 48a školského zákona, zařazení dítěte do přípravné třídy základní školy podle § 47 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o odklad povinné školní docházky podle § 37 školského zákona,

• převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2 školského zákona,

• přijetí k základnímu vzdělávání podle § 46 školského zákona, přestupu žáka podle § 49 odst. 1 školského zákona, převedení žáka do jiného vzdělávacího programu podle § 49 odst. 2 školského zákona a zamítnutí žádosti o povolení pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 2 školského zákona,

• přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 a násl. školského zákona, vyšší odborné škole podle § 93 a násl. školského zákona a v konzervatoři podle § 88 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o přestup, změnu oboru vzdělání, přerušení vzdělávání a opakování ročníku podle § 66 a § 97 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o pokračování v základním vzdělávání podle § 55 odst. 1 školského zákona,

• podmíněné vyloučení a vyloučení žáka nebo studenta ze školy nebo školského zařízení podle § 31 odst. 2 a 4 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 a § 100 školského zákona,

• povolení a zrušení povolení individuálního vzdělávání žáka podle § 41 školského zákona.

Všechny další činnosti, při nichž se autoritativně (mocensky) rozhoduje o právech a povinnostech individuálně určených osob (individuálně určených uchazečů, žáků) má charakter rozhodování v oblasti státní správy a na toto rozhodování se vztahuje správní řád. To znamená, že se v těchto případech rozhoduje ve správním řízení. Kompetenční normou je v těchto případech ustanovení § 164 odst. 1 písm. a) školského zákona. Toto ustanovení se vztahuje na školy veřejné i školy jiných zřizovatelů (soukromé).

Zejména v souvislosti s přijetím (resp. nepřijetím) k zájmovému vzdělávání ve školní družině a přijetím (resp. nepřijetím) ke školnímu stravování je vhodné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2011 čj. 2 Aps 3/2010-112, v němž je uvedeno: "Není ale pravda, ..., že by pak bylo třeba vydávat rozhodnutí o každém konkrétním žákovi, kterému je strava poskytována či dokonce o každém konkrétním vydaném obědě. Zařazení do stravování je faktickým úkonem, na nějž navazuje vydávání stravy, a tedy není třeba v takovém případě rozhodnutí vydávat. Rozhodnutí je třeba vydat až v situaci, kdy je třeba autoritativně určit, zda tu právo je či není, jako tomu bylo v daném případě."

Z uvedeného vyplývá, že škola (školské zařízení) jednající svým ředitelem může v rámci správního řízení zahájeného na žádost postupovat méně formálně a:

• písemné rozhodnutí vydávat pouze tehdy, když není zcela vyhověno žádosti dítěte, žáka, studenta,

• fakticky konat a nevydávat písemné rozhodnutí tehdy, když se zcela vyhoví žádosti dítěte, žáka, studenta.

Žádost o přijetí k zájmovému vzdělávání ve školní družině tedy může být vyřízena:

• tím, že školské zařízení svým ředitelem rozhodne, že se žák k zájmovému vzdělávání ve školní družině nepřijímá (vydá správní rozhodnutí, které musí být řádně odůvodněno); proti tomuto rozhodnutí je následně možné použít opravné prostředky (odvolání, případně žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu dle § 65 soudního řádu správního),

• nebo tím, že je zájmové vzdělávání ve školní družině žákovi fakticky umožněno ("začne chodit do školní družiny").

Zejména v případě přijetí k zájmovému vzdělávání ve školní družině nebo přijetí ke školnímu stravování (plné vyhovění žádosti) lze použít administrativně jednodušší postup, kdy se na základě přihlášky od určitého data přistoupí k faktickému poskytování vzdělávání nebo poskytování školské služby.

• zamítnutí žádosti o povolení individuálního vzdělávacího plánu podle § 18 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o přeřazení žáka do vyššího ročníku podle § 17 odst. 3 školského zákona,

• převedení žáka do odpovídajícího ročníku základní školy podle § 39 odst. 2 školského zákona,

• přijetí ke vzdělávání ve střední škole podle § 59 odst. 2 a násl. školského zákona a v konzervatoři podle § 88 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o přestup podle § 66 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o změnu oboru vzdělání podle § 66 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o přerušení vzdělávání podle § 66 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o opakování ročníku podle § 66 školského zákona,

• podmíněné vyloučení žáka ze školy podle § 31 odst. 2 a 4 školského zákona,

• vyloučení žáka ze školy podle § 31 odst. 2 a 4 školského zákona,

• zamítnutí žádosti o uznání dosaženého vzdělání podle § 70 školského zákona.

Rozhodování, na které se správní řád nevztahuje, uvádí § 183 odst. 1 školského zákona:

• MŠMT uděluje nebo odnímá doložky učebnic podle § 27 odst. 1 školského zákona.

• Předseda zkušební komise závěrečné (maturitní) zkoušky je oprávněn vyloučit žáka ze zkoušky (nedovolené pomůcky, jiné vážné narušení průběhu zkoušky) podle § 74 odst. 9 písm. c) školského zákona.

• Zadavatel maturitní zkoušky je oprávněn vyloučit: žáka ze zkoušky (vážné, opakované porušení pravidel, jiné vážné narušení), osobu zajišťující asistenční službu podle §…