NahoruZákladní pojmy závazkového práva
Typickým a nejčastějším důvodem vzniku závazkových právních vztahů
je smlouva. Není sice možno tvrdit, jak bude vysvětleno dále, že se
smlouvami je možno se setkat pouze na poli závazkových vztahů, ani že všechny
závazkové vztahy vznikají pouze a výhradně ze smluv, nicméně závazkové (neboli
obligační) právo si bez smluv nelze vůbec představit.
Na počátku je nutno objasnit některé základní pojmy závazkového
práva:
-
pohledávka,
-
dluh,
-
věřitel (creditor),
-
dlužník (debitor).
Pohledávkou se rozumí oprávnění jednoho subjektu závazkového
právního vztahu (věřitele) požadovat od druhého subjektu (dlužníka) ujednané
plnění.
Naproti tomu pod označením dluh je nutno chápat povinnost jednoho
subjektu závazkového vztahu (dlužníka) ujednané plnění poskytnout druhému
subjektu (věřiteli).
Každému oprávnění věřitele, tedy pohledávce, musí odpovídat
příslušná povinnost dlužníka – dluh. Jeden pojem bez druhého by ztratil
smyslu.
V každém závazkovém vztahu je obsažen nejméně jeden shora popsaný
věřitelsko-dlužnický vztah. Pokud je právě jeden, můžeme hovořit o závazcích
jednostranně zavazujících. Obvykle jich však bývá několik, přičemž není možné
označit jednu ze stran závazkového vztahu pouze za věřitele a druhého pouze za
dlužníka (takové závazky se pak označují jako oboustranně zavazující).
Na základě kupní smlouvy vzniká mezi prodávajícím a kupujícím
závazkový právní vztah, ve kterém prodávající je povinen předat zboží a převést
vlastnické právo k němu na kupujícího a kupující je oprávněn toto zboží po
prodávajícím požadovat. V této části závazkového právního vztahu je tedy
kupující v postavení věřitele, neboť mu vzniká právo požadovat předání zboží a
prodávající v postavení dlužníka, jelikož je povinen zboží předat a převést
vlastnické právo k němu. Na druhé straně je podle kupní smlouvy prodávající
oprávněn požadovat po kupujícím zaplacení kupní ceny, jíž je kupující povinen
zaplatit. V této části závazku je naopak prodávající věřitelem a kupující
dlužníkem. Závazkový právní vztah z kupní smlouvy je tedy oboustranně
zavazující.
Ze smlouvy darovací vzniká dárci povinnost dar převést na
obdarovaného a obdarovanému právo dar po dárci požadovat. Zde se tedy jedná o
závazkový právní vztah jednostranně zavazující.
Závazkový právní vztah vzniká především ze smluv – potom se hovoří o
smluvních (kontraktuálních) závazcích. Jiná velká skupina závazkových právních
vztahů má svůj základ v porušení právních povinností – v takovém případě jde o
závazky deliktní.
NahoruZákladní zásady smluvního práva
Se smlouvami je možno se setkat především ve sféře ovládané
soukromým právem. V následujícím výkladu nebude poukazováno na specifika, která
vykazují smlouvy veřejnoprávního charakteru (např. o poskytování veřejné
dopravy, o výkonu státní správy v přenesené působnosti, atd.).
Pro smlouvy soukromoprávního charakteru, bez ohledu na to, zda jsou
uzavírány podle občanského, obchodního či jiného speciálního zákona (např.
zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor nebo zákona č.
72/1994 Sb., o vlastnictví bytů), jsou všeobecně platné následující zásady:
Z principu rovnosti subjektů (§ 2 odst. 2
ObčZ) vyplývá, že žádný účastník právního vztahu nemůže jinému
…
