dnes je 3.10.2024

Input:

Možnosti spolupráce mateřské a základní školy pro zajištění návaznosti vzdělávání

27.3.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.20
Možnosti spolupráce mateřské a základní školy pro zajištění návaznosti vzdělávání

PhDr. Jana Kropáčková, Ph.D.

V současné době již není pochyb, že období předškolního věku je velmi významné období v životě dítěte, které bývá označováno jako kritické období pro rozvoj prosociálního chování. Právem se říká, že je to samostatné a velmi důležité období ve vývoji každého jedince. Přirozené sociální prostředí vrstevníků v mateřské škole činí v současné době tuto předškolní instituci téměř nenahraditelnou, neboť realizované předškolní vzdělávání dítě nejen rozvíjí, ale i podporuje a motivuje, a tím mu usnadňuje jeho další životní dráhu a vytváří tak optimální předpoklady pro jeho další vzdělávací cestu.

V Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání (2004, s. 11) jsou definovány tři základní cíle:

  • rozvíjení dítěte, jeho učení a poznání,

  • osvojení základů hodnot, na nich je založena naše společnost,

  • získání osobní samostatnosti a schopnosti projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí.

V poslední době se v odborných kruzích na mezinárodní úrovni často diskutuje o obsahu vzdělávacích programů pro předškolní děti. Z výsledků studií, které zveřejnila Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast ( www.eurydice.org ) vyplynulo, že pro nejmladší děti je nejvhodnější tzv. vývojový přístup a pro děti ve věku 5-6 let, tj. děti před zahájením školní docházky, tzv. didaktický přístup, který je již orientován na základní školské kompetence a měl by být do vzdělávacího programu zařazen hravou formou, prostřednictvím tzv. autentických aktivit. Jedná se vlastně o aktivní prožitkové učení, které probíhá zprostředkovaně v sociálních vztazích a je založeno na spolupráci učitele a dětí. Jako klíčový faktor je zmiňováno pozitivní sociálně emoční klima s bezpečnými a stabilními vztahy. Z toho plyne, že současná předškolní pedagogika orientovaná na dítě respektuje individuální osobnostní vývoj dítěte, ale tlak politiků na dosahování okamžitých výsledků ve vzdělávání ve snadno měřitelných oblastech, může vést ke snižování věku, ve kterém si děti osvojují školní dovednosti. MŠMT ( www.msmt.cz ) zveřejnilo na svých webových stránkách doporučující materiály, které mají pomoci učitelské i rodičovské veřejnosti v orientaci výstupů, které zpravidla mají mít děti při nástupu do základní školy. Prvním materiálem jsou tzv. Konkretizované očekávané výstupy RVP PV, které vycházejí z očekávaných výstupů vzdělávacích oblastí Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání a představují konkretizovanou nabídku pedagogům mateřských škol, která může usnadnit orientaci toho, co má dítě na konci předškolního vzdělávání vědět a znát či jaké má mít dovednosti a postoje. Druhým materiálem je tzv. Desatero pro rodiče dětí předškolního věku. V žádném případě se nejedná o materiály, které by měly sloužit k testování dětí, vždy je nutné posuzovat vývoj každého dítěte samostatně, neboť některé děti naplní požadavky dříve, jiné později. Je samozřejmé, že některé děti většinu požadavků zvládnou spolehlivě, popř. je i překročí, jiné jich sotva dosáhnou. V závěru této kapitoly je nutno zdůraznit, že tyto materiály nemají funkci výkonovou či evaluační, ale orientační, neboť nebyly tvořeny se záměrem sjednotit výkony dětí, popř. testovat dovednosti předškolního dítěte či začínajícího školáka.

Možnosti podpory školní připravenosti

Existuje několik možností řešení, jak podpořit školní připravenost, tzv. prevence, intervence (pedagogická či psychologická) a kompenzace. Neznámější preventivní opatření je kvalitní předškolní výchova, a to jak v rámci rodinné výchovy, tak institucionálního vzdělávání. Tradičním a osvědčeným postupem je institucionální pedagogické opatření, kdy je dětem, které byly označeny za školsky nezralé či neadekvátně připravené na vstup do školy, doporučena pravidelná docházka do mateřské školy či přípravné třídy základní školy. Docházka do mateřských škol či přípravných tříd bývá zvláště doporučována rodičům dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí, avšak toto preventivní opatření naráží na velký problém nedostatku míst v mateřských školách. Zde je vhodné připomenout známý americký program Head Start z roku 1964, jehož cílem bylo vyrovnat vzdělávací šance pětiletých dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí před vstupem do školy.

Další formu intervence představují stimulační programy, a to jak preventivní, tak i intervenční. Stimulační programy jsou zaměřené na řízené učení v problematických oblastech a mohou s nimi pracovat např. i rodiče pod vedením učitele či psychologa nebo mohou být realizovány přímo v mateřské škole či školských poradenských zařízení (PPP, SPC atd.) formou skupinového či individuální učení. Známým stimulačním programem je např. Metoda dobrého startu, který podporuje psychomotorický vývoj dítěte, neboť např. pozitivně ovlivňuje jemnou motoriku, pravolevou a prostorovou orientaci, zrakové i sluchové vnímání atd. Mezi další známé stimulační programy patří např. programy: KUPREV, HYPO, MAXÍK, program podporující a rozvíjející kognitivní dovednosti dětí Reuvena Feuersteina apod.

 

V mateřských školách se využívají různé materiály nebo se předškolní pedagogové inspirují dalšími přípravnými nebo stimulačními programy a vytváří si vlastní vzdělávací programy pro děti před vstupem do základní školy (např. v heterogenně uspořádaných třídách). Bylo zjištěno, že stimulační programy bývají učitelkami vyhledávány, protože jsou ucelené a systematicky uspořádány, ale mnohé z nich mají svá specifika, např. realizaci v páru (dvojici dítě - dospělá osoba) nebo metodické vedení programu, tzn. že je např. nutné absolvování speciálního školení nebo úzká spolupráce s pedagogicko-psychologickou poradnou atd. Některé stimulační programy může totiž vést např. psycholog nebo speciální pedagog z pedagogicko-psychologických poraden nebo učitelka mateřské školy, která má vystudovanou speciální pedagogiku či absolvované speciální školení s platným osvědčením.

Není však bezpodmínečně nutné, aby učitelka dle některého stimulačního programu musela pracovat. Důležitější je, aby průběžně prováděla pedagogickou diagnostiku a v rámci předškolního vzdělávání respektovala vždy věkové i individuální potřeby a předpoklady dítěte.

Mezinárodní organizace (např. OSN, UNESCO, OMEP atd.) upozorňují na důležitost výchovy a vzdělávání a stále více zdůrazňují především jejich význam v raném dětském věku. Konkrétně poukazují na to, že nedostatky v rodinném prostředí pro dítě předškolního věku mají vážnější negativní důsledky než kdykoliv jindy. Český helsinský výbor, který je nevládní neziskovou organizací pro lidská práva působící od roku 1988 v Československu a od roku 1993 v České republice uvedl na svých webových stránkách ( www.helcom.cz ) faktory, které mohou pozitivně v budoucnosti ovlivnit úspěch dítěte ve škole. Jedním z faktorů, který může přispět k úspěchu dítěte, je zvýšení vzdělanostní úrovně matek. Za druhý faktor byla označena kvalitní předškolní výchova, avšak zde je nutno podotknout, že tzv. příprava na školu nespočívá v předčasném začátku školní výuky. Zřizování přípravných ročníků při základních školách je sice dílčím řešením pro děti se sociálním znevýhodněním, ale právě tyto děti by potřebovaly již od raného dětství kompenzovat kulturně či sociálně nepodnětné rodinné prostředí, tzn. co nejdříve rozvíjet jejich schopnosti, dovednosti a zvídavost.

Nejjednodušším způsobem by bylo zajistit všem rodičům (nejenom rodičům dětí rok před vstupem do základní školy) právo na umístění svého dítěte do mateřské školy, neboť výzkumy bylo prokázáno, že děti z rodin s nízkým socioekonomickým statusem dosahují (Matoušek,

Nahrávám...
Nahrávám...