Hodnocení a sebehodnocení učitele
Úvod
Zákon
č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) v § 12 zavádí pojem vlastní hodnocení školy. Pojem evaluace a autoevaluace školy jsou
nyní často skloňované a používané pojmy.
Hodnocení škol, školských zařízení a vzdělávací soustavy
Hodnocení
školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení Českou školní
inspekcí.
Vlastní hodnocení školy je východiskem pro zpracování výroční zprávy o činnosti
školy a jedním z podkladů pro hodnocení Českou školní inspekcí. Ministerstvo
stanoví prováděcím právním předpisem rámcovou strukturu, pravidla a termíny
vlastního hodnocení školy.
Hodnocení vzdělávání ve školských zařízeních provádí Česká školní
inspekce.
Hodnocení
vzdělávací soustavy v kraji provádí krajský úřad
ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji.
Hodnocení
vzdělávací soustavy České republiky provádí
ministerstvo ve zprávě o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky a Česká
školní inspekce ve své výroční zprávě.
Hodnocení
školy a školského zařízení může provádět také
jejich zřizovatel podle kritérií, která předem zveřejní.
Rámcová struktura vlastního hodnocení školy a kritéria vlastního hodnocení školy
(1) Vlastní hodnocení školy je vždy zaměřeno na:
a) cíle, které si škola
stanovila zejména v koncepčním záměru rozvoje školy a ve školním vzdělávacím
programu, a jejich reálnost a stupeň důležitosti,
b) posouzení, jakým způsobem
škola plní cíle podle písmene a) s přihlédnutím k dalším cílům uvedeným zejména
v rámcovém vzdělávacím programu a odpovídajících právních předpisech,
c) oblasti, ve kterých škola
dosahuje dobrých výsledků, a oblasti, ve kterých je třeba úroveň vzdělávání
zlepšit, včetně návrhů příslušných opatření,
d) účinnost opatření podle
písmene c) obsažených v předchozím vlastním hodnocení.
(2) Hlavní oblasti vlastního hodnocení školy jsou vždy:
a) podmínky ke vzdělávání,
b) průběh vzdělávání,
c) podpora školy žákům a
studentům, spolupráce s rodiči, vliv vzájemných vztahů školy, žáků, rodičů a
dalších osob na vzdělávání,
d) výsledky vzdělávání žáků
a studentů,
e) řízení školy, kvalita
personální práce, kvalita dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků,
f) úroveň výsledků práce školy,
zejména vzhledem k podmínkám vzdělávání a ekonomickým zdrojům.
Pravidla a termíny vlastního hodnocení školy
Vlastní hodnocení školy se
zpracovává za období jednoho nebo dvou školních roků.
Návrh struktury vlastního hodnocení školy projedná ředitel školy s pedagogickou
radou nejpozději do konce září školního roku, v němž se má vlastní hodnocení školy
uskutečnit.
Vlastní hodnocení školy se projedná v pedagogické radě do 31. října
následujícího školního roku.
Hospitační činnost
Hospitace
nejsou mezi učiteli právě oblíbeny. Hospitujícím často chybí znalost všech
souvislostí učitelovy práce, posuzovaní naopak mnohdy nevědí, jaká kritéria
byla pro jejich hodnocení stanovena.
Cíl hospitace
Cílem
hospitace, tak jak by si ji měl stanovit ředitel školy, je pomoci učiteli v
jeho profesionálním vývoji a v plánování další kariéry a pomoci těm, kdo mají
odpovědnost za řízení školy. Znamená to
zejména:
1. Sledovat výsledky práce učitelů, rozpoznat jejich pokroky a pomoci
jim najít cesty k zdokonalování svých dovedností a výkonů.
2. Pomoci řídicím orgánům a místním odborům školství stanovit, zda by
změna povinností pomohla učitelům v jejich profesionálním vývoji.
3. Pomoci učitelům, kteří mají problémy s výkonem povolání, vhodným
poradenstvím, vedením a vzděláváním.
4. Poskytnout odpovědným pracovníkům relevantní informace pro
hodnocení učitelů.
5. Vytvořit podmínky pro další vzdělávání pedagogických pracovníků školy.
Kritéria hodnocení
Kritéria
pro hodnocení činnosti učitele ve vyučování lze stanovit mnoha způsoby. Jednu
krajnost představuje převzetí již hotových kritérií z nějaké pedagogické
studie, odborné publikace či přímo kritérií stanovených odborem školství, MŠMT
případně Českou školní inspekcí, která pak budou použita tak, jak jsou. Druhým
extrémem je svolání porady učitelů konkrétní školy, kde si pedagogové, kterých
se konečně hodnocení týká, sami vytvoří svůj soubor kritérií, která považují za
podstatná.
Převzetí
kritérií - výhodou je, že ze začátku ušetří čas a úsilí ředitele
školy.
Vypracování
vlastních kritérií - je jistě náročnější, při
jeho uplatnění je však pravděpodobné, že učitelé přijmou kritéria, která si
sami stanovili, za svá, budou se k nim hlásit a vyvinou větší úsilí pro jejich
naplnění.
Řešení - rozumným kompromisem je vzít jako východisko
již stanovená a obecně uznávaná kritéria a za účasti všech učitelů je upravit a
přizpůsobit podmínkám a speciálním potřebám konkrétní školy. Zdá se užitečné,
aby těmito výchozími kritérii byla kritéria používaná odborem školství, MŠMT
nebo ČŠI. Ta mohou dát jasný podklad pro to, na co hledět v hodnocení učení a
vyučování.
Návrh jednotlivých kritérií pro hospitační činnost
1. Vstupní setkání mezi
tím, kdo hodnotí, a učitelem;
2. pozorování ve třídě;
3. pohospitační rozhovor s
učitelem;
4. vytvoření protokolu
(záznamu) o hodnocení;
5. následná opatření, která
zahrnují další setkání po určité době za účelem zhodnocení, zda se závěry,
které byly v předchozím období formulovány, realizovaly;
6. sebehodnocení provedené
učitelem;
7. shromáždění dalších údajů
ze zdrojů jiných než z hospitace.
Vlastní hodnocení školy - oblasti
Hlavním
posláním školy je, aby se v ní žáci učili. Toto učení probíhá většinou ve třídách,
středem většiny učitelovy práce je proto vyučování ve třídě. Jeho činnost při
vyučování musí tvořit jednu z hlavních oblastí hodnocení.
Podklady
a informace jsou pro hodnocení klíčové, má-li má být založeno na faktech. Jinak
se stává cvičením postaveným na dojmech, postranních řečech a předsudcích.
V
případě učitelů budou zdaleka nejdůležitějším zdrojem relevantních informací
hospitace. Je však samozřejmě možné pojmout toto hodnocení ve větší šíři a
pokusit se získat informace i z jiných zdrojů, což se dnes stává stále významnějším
v souvislosti s tím, jak se klade důraz na další odpovědnosti učitele mimo třídu.
K takovým zdrojům může patřit také sebehodnocení učitele.
Sebehodnocení učitele
Sebehodnocení
a hodnocení učitelů by se mělo stát ve škole povinným prvkem hodnocení školy.
Nacházíme poměrně široké spektrum výzkumných důkazů, které jej doporučují jako
vstupní část celého hodnotícího procesu. Existuje pro to řada dobrých důvodů.
Sebehodnocení totiž může mít řadu přínosů pro učitele samého, pro toho, kdo
hodnotí, i pro školu.
Důvody pro zavedení sebehodnocení
1. Může pomoci v tom, aby
se hodnocení stalo skutečně dvousměrným procesem, zejména při diskusi o učitelově
výkonu, jeho cílech, prioritách a o potřebách rozvoje, o tom, co potřebuje ke
svému rozvoji.
2. Může pomoci učiteli, aby
si sám vyjasnil své představy a priority.
3. Může učitele podpořit,
aby začal pravidelně přemýšlet o své práci, aby reflektoval svou práci a svůj
postup.
4. Může vést k většímu
nasazení učitele, k dosažení dohodnutých cílů.
5. Může být zdrojem řešení
problémů, které učiteli brání v tom, aby pracoval efektivně.
Sebehodnocení
nesmí být v žádném případě pojato jako formalita. Vytvořit si čas pro přemýšlení
o svých úspěších a neúspěších, o svých silných a slabých stránkách je potřeba
podporovat jako normální součást každodenního profesionálního úsilí.
Pro
úplnou představu předkládám návrh autoevalučního formuláře - viz příloha č. 1.
Při navrhování
sebehodnoticích formulářů vám mohou pomoci následující otázky:
1. Jaké máte úkoly a
odpovědnost?
2. Jaké máte hlavní úkoly
a za co máte ve svém postavení hlavní odpovědnost?
3. Jsou tyto úkoly a
odpovědnosti v souladu s vaším současným popisem práce?
4. Jsou ve vašem popisu práce nějaké úkoly, které
nevykonáváte, nebo odpovědnosti, které jste na sebe nevzal/a?
5. Chybí něco v popisu vaší
práce?
6. Jaké máte úspěchy při
dosahování cílů?
7. Jaké cíle jste si
stanovil/a při posledním hodnocení?
8. Jak se vám je podle vašeho
názoru daří naplňovat?
9. Co vám nejvíc pomohlo
při naplňování cílů?
10. Co vám bránilo v naplňování
cílů, u nichž se vám to nepodařilo?
11. Byly cíle nepřiměřené?
Jestliže ano, proč?
12. Které cíle by byly přiměřenější?
13. Byly pro vás cíle
celkově dostatečnou výzvou?
14. Byly cíle dosažitelné,
realistické?
15. Úspěchy a neúspěchy?
16. Která část vaší práce v
době od minulého hodnocení byla nejúspěšnější?
17. Myslíte si, že se vám
za vaše výkony dostalo dostatečného uznání?
18. Která část vaší práce byla nejméně úspěšná?
19. Spokojenost s prací?
20. Která část vaší práce
vám poskytuje nejvíce uspokojení?
21. Co vás nejméně
uspokojuje?
22. Jak by bylo možné změnit
věci, které vás neuspokojují, tak aby vás více uspokojovaly?
23. Omezení?
24. Existují nějaké překážky,
které vám bránily v plnění vaší práce?
25. Jak by je bylo možné
odstranit?
26. Které změny v
organizaci školy by vám pomohly zlepšit váš výkon ve třídě?
27. Co by ještě pro vás váš
ředitel mohl udělat?
28. Co by pro vás ještě
mohl udělat váš vedoucí předmětové komise?
29. Ostatní kolegové?
30. Vy sám (sama)?…