15.5.2.4
Darovací smlouva
Právní úpravu darovací smlouvy a z ní vyplývajících práv a
povinností nalezneme především v ustanoveních § 628-630 ObčZ. Souvisejícími ustanoveními jsou dále
především §§ 36, 37, 101, 123, 133, 143, 420, 484, 590 ObčZ a zák. č.
357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.
NahoruDefinice darovací smlouvy
Darovací smlouvou je smlouva, kterou jedna strana (dárce)
bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco straně druhé
(obdarovanému) a obdarovaný s tím souhlasí. Jde tedy o dobrovolné
rozmnožení majetku příjemce bez protiplnění majetkové hodnoty na úkor dárce.
Dobrovolnost je třeba chápat jako absenci povinnosti právní (např. plnění
dluhu), povinnosti morálního charakteru aj. v tomto směru nehrají roli.
Darovací smlouva je smlouvou bezplatnou, při které se za
poskytnutí majetkové výhody obdarovanému nedostává dárci žádného majetkového
ekvivalentu. Je proto z majetkového hlediska smlouvou pro dárce jednostranně
nevýhodnou, neboť majetková výhoda poskytnutá obdarovanému s sebou nese ztrátu
v majetkových poměrech dárce. Tato povaha darovací smlouvy sama o sobě pojmově
vylučuje možnost zkoumat, zda v konkrétním případě byla darovací smlouva
uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek (§ 49
odst. 3 ObčZ ve znění účinném do 31. 12. 1991, nyní § 49 ObčZ).
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 1993, sp. zn. 7
Cdo 75/92
NahoruPředmět darovací smlouvy
Předmětem darovací smlouvy mohou být věci movité i nemovité, stejně
tak jako právo, připouští-li to jeho povaha (např. bezúplatné postoupení
pohledávky), nebo jiná majetková hodnota (např. převzetí dluhu ve vztahu k
dlužníkovi). Plynulá hranice existuje mezi darováním a tzv. liberalitami (např.
spropitné, dárky k narozeninám atp.), mezní případy se posuzují dle konkrétních
okolností.
V případě veřejné sbírky (zák. č. 117/2001 Sb., o veřejných
sbírkách) či darování orgánů (v souladu se zák. č. 285/2002 Sb., transplantační
zákon) se nejedná o darovací smlouvu. Darovací smlouva se také liší od
smlouvy o úschově a od příkazní smlouvy, jejichž předmětem je především
činnost. Při vzájemném darování (viz dále) se darovací smlouva odlišuje od
smlouvy směnné tím, že každá ze stran sleduje obohacení druhé strany, nikoliv
výměnu věci za věc.
Forma darovací smlouvy a její vznik obecně, práva a povinnosti
stran
Pro vznik darovací smlouvy je nutné dostatečné určení předmětu,
projev vůle dárce jej darovat a projev vůle obdarovaného dar
přijmout. Povinností dárce vyplývající z darovací smlouvy je nabídnout dar
obdarovanému, povinností obdarovaného pak řádně nabídnutý dar převzít. Je-li to
pro změnu vlastnického práva nutné, dárce je dále povinen převést vlastnické
právo na obdarovaného. Nesplní-li dárce a obdarovaný své povinnosti, ocitnou se
v prodlení s důsledky obdobnými jako v případě prodlení dlužníka (dárce) a
věřitele (obdarovaný). Tyto povinnosti zanikají splněním (např. jde-li o dar
peněžitý, je splněno připsáním částky na účet obdarovaného nebo vyplacením v
hotovosti), případně z důvodů všeobecně stanovených pro zánik závazkového
vztahu (např. kvůli nemožnosti plnění). Forma darovací smlouvy závisí na
předmětu darování.
NahoruNabytí vlastnického práva u darování věci movité
Jedná-li se o věc movitou, darovací smlouva je tzv. reálným
kontraktem, tedy k její platnosti postačí její uzavření ústně. Pokud lze věc
tradovat, tzn. přímo odevzdat obdarovanému, nabývá tento vlastnictví k darované
věci jejím převzetím. Pakliže tradice možná není (např. vzhledem k
velikosti darované věci), lze věc předat symbolicky (např. při darování
motorového vozidla předáním klíčů a dokladů k němu, obecně umožněním
obdarovanému s věcí nakládat). Vlastnické právo pak obdarovaný nabývá přijetím. Pokud obdarovaný již má věc ve své moci z jiného právního
důvodu (např. výpůjčkou), účinností darování se vypůjčitelova detence mění v
držbu vlastníka.
Převzetí darovaných věcí obdarovanými od dárců se zpravidla
děje odevzdáním a převzetím věcí z ruky do ruky. Podle okolností konkrétního
případu (např. u věcí movitých, u nichž pro jejich hmotnost nebo velikost
nepřichází takové předání v úvahu) však není vyloučené, aby k převzetí věci ve
smyslu ustanovení § 134 odst. 1 ObčZ došlo i jinak, a
to např. předáním takového jejího příslušenství, které umožňuje faktické
ovládání věci a je jeho předpokladem (např. předání klíče od motorového
vozidla).
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 1984, sp. zn. 3 Cz 72/83
NahoruNabytí vlastnického práva u nemovitostí
V případě darování věci nemovité je nutná písemná forma darovací smlouvy včetně podpisu dárce i obdarovaného na jedné a téže listině,
jinak je darování neplatné. K nabytí vlastnického práva obdarovaným pak dochází vkladem do katastru nemovitostí. U nemovitostí, které se do katastru
nemovitostí nezapisují, se vyžaduje pouze písemná forma a vlastnictví k takové
nemovitosti nabývá obdarovaný účinností smlouvy, která zpravidla nastává
už jejím uzavřením.
Nabytí vlastnického práva k právům a jiným majetkovým
hodnotám
Při darování práv a jiných majetkových hodnot nabývá obdarovaný
vlastnické právo obdobně jako u věcí movitých. Písemná forma a případné další
náležitosti jsou nutné tehdy, vyžadují-li to zvláštní ustanovení pro majetkové
dispozice s určitým objektem (např. při postoupení pohledávky nebo převodu
obchodního podílu).
NahoruSmlouva o budoucím darování
Smlouva o budoucím darování bývá označována také jako darovací slib.
Touto smlouvou se dárce zavazuje obdarovanému dar přenechat v určité době v
budoucnu a obdarovaný s tím souhlasí. Její náležitosti jsou obdobné jako u
běžné darovací smlouvy s tím, že musí být v každém případě písemná. V
tomto kontextu je nutné upozornit, že náš právní řád nepřipouští darování
pro případ smrti – takové darování by bylo neplatné.
NahoruRozlišení některých typů darovací smlouvy
Při darování jsou přípustná vedlejší ujednání a zvláštní doložky: darování s účelovým určením (ujednání, že obdarovaný použije dar celý či
jeho část k určitému účelu), darování pod podmínkou (není-li podmínka
splněna, právní následky darovací smlouvy nenastanou nebo naopak pominou) a darování s příkazem (pakliže je obdarovaný z darovací smlouvy povinen
plnit třetímu, právo požadovat na obdarovaném splnění jeho povinnosti má jen
dárce, dotyčný třetí však nikoliv). Dále rozlišujeme darování renumeratorní (dar z vděčnosti nebo uznání; sem lze zařadit i zvláštní
plnění zaměstnanci, které nemá charakter úplaty za poskytnutou pracovní sílu a
není tak součástí mzdy), termínované (přenechání daru na určitý čas,
které se od výpůjčky liší postavením obdarovaného jakožto vlastníka) a vzájemné (z hlediska hodnoty daru se přihlíží jen k tomu, oč hodnota
plnění jedné ze stran převyšuje plnění druhé strany). Darování věna nemá žádnou
zvláštní úpravu.
NahoruVady daru a jeho odmítnutí obdarovaným
Je-li si dárce vědom právní či fyzické vady daru, o které budoucí
obdarovaný neví, má povinnost jej o tom informovat, a to v okamžiku nabídky
daru, případně slíbení daru. Pakliže tak neučiní, ponese odpovědnost za škodu,
která by obdarovanému vznikla v souvislosti s touto vadou. Vzhledem k
bezplatnosti smlouvy nevznikají nároky z vad věcí (právních ani faktických)
a nelze se domáhat odstranění vad, ani když jde o vlastnosti, které věc měla
mít podle darovací smlouvy. Pokud však obdarovaný zjistí fyzickou či právní
vadu daru, má právo dar odmítnout, příp. vrátit, a to bez ohledu na to, zda
o takové vadě dárce věděl či nikoliv. V darovací smlouvě si lze ujednat, že
případnou vadu dárce odstraní. Odmítnutí daru zakládá právo dárce dar požadovat
zpět a povinnost obdarovaného mu jej předat. Obdarovaný bude oprávněn
požadovat náhradu nutných nákladů, které dosud na dar případně vynaložil. Právo odmítnout dar je majetkové, promlčuje se tedy ve třech letech ode dne,
kdy mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy obdarovaný mohl vadu daru
zjistit při obvyklé pozornosti).
NahoruOdvolání daru
Pokud obdarovaný hrubě porušuje mravy vůči osobě dárce či jeho
rodině (rozuměj vůči dárcovým rodičům, dětem, sourozencům), může se dárce
domáhat vrácení daru. Jinak je dar neodvolatelný, avšak v darovací smlouvě
si lze vyhradit možnost darování následně zrušit a žádat vrácení daru. Má-li dárce tu možnost, musí nejprve dar odvolat a právo domáhat se jeho
vrácení mu vznikne až pak. Dědici dárce se mohou domáhat vydání daru na
obdarovaném, případně na jeho dědicích, nicméně povinnost nechovat se vůči
dárci či jeho rodině s hrubým nevděkem se týká jen samotného obdarovaného.
Odvoláním daru se držba obdarovaného stává neoprávněnou. Pokud obdarovaný po
odvolání daru převede práva k němu na třetí osobu, je to nakládání s věcí cizí.
Nemá-li obdarovaný individuálně určený dar již ve svém majetku, je povinen
vrátit jeho ekvivalent v penězích (ekvivalent hodnoty daru k účinnosti
odvolání). Je nutno přitom respektovat práva a oprávněné zájmy dotčených osob.
Darují-li něco spoluvlastníci, může každý z nich odvolat dar jen vzhledem ke
svému podílu. Darují-li dar manželé ze společného jmění manželů, k jeho
odvolání je nezbytný souhlas obou.
Dojde-li projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení darované
věci, obdarovanému až poté, co předmět daru zcizil, je obdarovaný, pokud jsou
splněny podmínky § 630 ObčZ, povinen poskytnout dárci
peněžitou náhradu daru podle zásad o bezdůvodném obohacení.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne…
