dnes je 28.3.2024

Input:

Darovací smlouva

10.5.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.5.2.4
Darovací smlouva

Právní úpravu darovací smlouvy a z ní vyplývajících práv a povinností nalezneme především v ustanoveních § 628-630 ObčZ. Souvisejícími ustanoveními jsou dále především §§ 36, 37, 101, 123, 133, 143, 420, 484, 590 ObčZ a zák. č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.

Definice darovací smlouvy

Darovací smlouvou je smlouva, kterou jedna strana (dárce) bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco straně druhé (obdarovanému) a obdarovaný s tím souhlasí. Jde tedy o dobrovolné rozmnožení majetku příjemce bez protiplnění majetkové hodnoty na úkor dárce. Dobrovolnost je třeba chápat jako absenci povinnosti právní (např. plnění dluhu), povinnosti morálního charakteru aj. v tomto směru nehrají roli.

Darovací smlouva je smlouvou bezplatnou, při které se za poskytnutí majetkové výhody obdarovanému nedostává dárci žádného majetkového ekvivalentu. Je proto z majetkového hlediska smlouvou pro dárce jednostranně nevýhodnou, neboť majetková výhoda poskytnutá obdarovanému s sebou nese ztrátu v majetkových poměrech dárce. Tato povaha darovací smlouvy sama o sobě pojmově vylučuje možnost zkoumat, zda v konkrétním případě byla darovací smlouva uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek (§ 49 odst. 3 ObčZ ve znění účinném do 31. 12. 1991, nyní § 49 ObčZ).

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. prosince 1993, sp. zn. 7 Cdo 75/92

Předmět darovací smlouvy

Předmětem darovací smlouvy mohou být věci movité i nemovité, stejně tak jako právo, připouští-li to jeho povaha (např. bezúplatné postoupení pohledávky), nebo jiná majetková hodnota (např. převzetí dluhu ve vztahu k dlužníkovi). Plynulá hranice existuje mezi darováním a tzv. liberalitami (např. spropitné, dárky k narozeninám atp.), mezní případy se posuzují dle konkrétních okolností.

V případě veřejné sbírky (zák. č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách) či darování orgánů (v souladu se zák. č. 285/2002 Sb., transplantační zákon) se nejedná o darovací smlouvu. Darovací smlouva se také liší od smlouvy o úschově a od příkazní smlouvy, jejichž předmětem je především činnost. Při vzájemném darování (viz dále) se darovací smlouva odlišuje od smlouvy směnné tím, že každá ze stran sleduje obohacení druhé strany, nikoliv výměnu věci za věc.

Forma darovací smlouvy a její vznik obecně, práva a povinnosti stran

Pro vznik darovací smlouvy je nutné dostatečné určení předmětu, projev vůle dárce jej darovat a projev vůle obdarovaného dar přijmout. Povinností dárce vyplývající z darovací smlouvy je nabídnout dar obdarovanému, povinností obdarovaného pak řádně nabídnutý dar převzít. Je-li to pro změnu vlastnického práva nutné, dárce je dále povinen převést vlastnické právo na obdarovaného. Nesplní-li dárce a obdarovaný své povinnosti, ocitnou se v prodlení s důsledky obdobnými jako v případě prodlení dlužníka (dárce) a věřitele (obdarovaný). Tyto povinnosti zanikají splněním (např. jde-li o dar peněžitý, je splněno připsáním částky na účet obdarovaného nebo vyplacením v hotovosti), případně z důvodů všeobecně stanovených pro zánik závazkového vztahu (např. kvůli nemožnosti plnění). Forma darovací smlouvy závisí na předmětu darování.

Nabytí vlastnického práva u darování věci movité

Jedná-li se o věc movitou, darovací smlouva je tzv. reálným kontraktem, tedy k její platnosti postačí její uzavření ústně. Pokud lze věc tradovat, tzn. přímo odevzdat obdarovanému, nabývá tento vlastnictví k darované věci jejím převzetím. Pakliže tradice možná není (např. vzhledem k velikosti darované věci), lze věc předat symbolicky (např. při darování motorového vozidla předáním klíčů a dokladů k němu, obecně umožněním obdarovanému s věcí nakládat). Vlastnické právo pak obdarovaný nabývá přijetím. Pokud obdarovaný již má věc ve své moci z jiného právního důvodu (např. výpůjčkou), účinností darování se vypůjčitelova detence mění v držbu vlastníka.

Převzetí darovaných věcí obdarovanými od dárců se zpravidla děje odevzdáním a převzetím věcí z ruky do ruky. Podle okolností konkrétního případu (např. u věcí movitých, u nichž pro jejich hmotnost nebo velikost nepřichází takové předání v úvahu) však není vyloučené, aby k převzetí věci ve smyslu ustanovení § 134 odst. 1 ObčZ došlo i jinak, a to např. předáním takového jejího příslušenství, které umožňuje faktické ovládání věci a je jeho předpokladem (např. předání klíče od motorového vozidla).

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 1984, sp. zn. 3 Cz 72/83

Nabytí vlastnického práva u nemovitostí

V případě darování věci nemovité je nutná písemná forma darovací smlouvy včetně podpisu dárce i obdarovaného na jedné a téže listině, jinak je darování neplatné. K nabytí vlastnického práva obdarovaným pak dochází vkladem do katastru nemovitostí. U nemovitostí, které se do katastru nemovitostí nezapisují, se vyžaduje pouze písemná forma a vlastnictví k takové nemovitosti nabývá obdarovaný účinností smlouvy, která zpravidla nastává už jejím uzavřením.

Nabytí vlastnického práva k právům a jiným majetkovým hodnotám

Při darování práv a jiných majetkových hodnot nabývá obdarovaný vlastnické právo obdobně jako u věcí movitých. Písemná forma a případné další náležitosti jsou nutné tehdy, vyžadují-li to zvláštní ustanovení pro majetkové dispozice s určitým objektem (např. při postoupení pohledávky nebo převodu obchodního podílu).

Smlouva o budoucím darování

Smlouva o budoucím darování bývá označována také jako darovací slib. Touto smlouvou se dárce zavazuje obdarovanému dar přenechat v určité době v budoucnu a obdarovaný s tím souhlasí. Její náležitosti jsou obdobné jako u běžné darovací smlouvy s tím, že musí být v každém případě písemná. V tomto kontextu je nutné upozornit, že náš právní řád nepřipouští darování pro případ smrti – takové darování by bylo neplatné.

Rozlišení některých typů darovací smlouvy

Při darování jsou přípustná vedlejší ujednání a zvláštní doložky: darování s účelovým určením (ujednání, že obdarovaný použije dar celý či jeho část k určitému účelu), darování pod podmínkou (není-li podmínka splněna, právní následky darovací smlouvy nenastanou nebo naopak pominou) a darování s příkazem (pakliže je obdarovaný z darovací smlouvy povinen plnit třetímu, právo požadovat na obdarovaném splnění jeho povinnosti má jen dárce, dotyčný třetí však nikoliv). Dále rozlišujeme darování renumeratorní (dar z vděčnosti nebo uznání; sem lze zařadit i zvláštní plnění zaměstnanci, které nemá charakter úplaty za poskytnutou pracovní sílu a není tak součástí mzdy), termínované (přenechání daru na určitý čas, které se od výpůjčky liší postavením obdarovaného jakožto vlastníka) a vzájemné (z hlediska hodnoty daru se přihlíží jen k tomu, oč hodnota plnění jedné ze stran převyšuje plnění druhé strany). Darování věna nemá žádnou zvláštní úpravu.

Vady daru a jeho odmítnutí obdarovaným

Je-li si dárce vědom právní či fyzické vady daru, o které budoucí obdarovaný neví, má povinnost jej o tom informovat, a to v okamžiku nabídky daru, případně slíbení daru. Pakliže tak neučiní, ponese odpovědnost za škodu, která by obdarovanému vznikla v souvislosti s touto vadou. Vzhledem k bezplatnosti smlouvy nevznikají nároky z vad věcí (právních ani faktických) a nelze se domáhat odstranění vad, ani když jde o vlastnosti, které věc měla mít podle darovací smlouvy. Pokud však obdarovaný zjistí fyzickou či právní vadu daru, má právo dar odmítnout, příp. vrátit, a to bez ohledu na to, zda o takové vadě dárce věděl či nikoliv. V darovací smlouvě si lze ujednat, že případnou vadu dárce odstraní. Odmítnutí daru zakládá právo dárce dar požadovat zpět a povinnost obdarovaného mu jej předat. Obdarovaný bude oprávněn požadovat náhradu nutných nákladů, které dosud na dar případně vynaložil. Právo odmítnout dar je majetkové, promlčuje se tedy ve třech letech ode dne, kdy mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy obdarovaný mohl vadu daru zjistit při obvyklé pozornosti).

Odvolání daru

Pokud obdarovaný hrubě porušuje mravy vůči osobě dárce či jeho rodině (rozuměj vůči dárcovým rodičům, dětem, sourozencům), může se dárce domáhat vrácení daru. Jinak je dar neodvolatelný, avšak v darovací smlouvě si lze vyhradit možnost darování následně zrušit a žádat vrácení daru. Má-li dárce tu možnost, musí nejprve dar odvolat a právo domáhat se jeho vrácení mu vznikne až pak. Dědici dárce se mohou domáhat vydání daru na obdarovaném, případně na jeho dědicích, nicméně povinnost nechovat se vůči dárci či jeho rodině s hrubým nevděkem se týká jen samotného obdarovaného. Odvoláním daru se držba obdarovaného stává neoprávněnou. Pokud obdarovaný po odvolání daru převede práva k němu na třetí osobu, je to nakládání s věcí cizí. Nemá-li obdarovaný individuálně určený dar již ve svém majetku, je povinen vrátit jeho ekvivalent v penězích (ekvivalent hodnoty daru k účinnosti odvolání). Je nutno přitom respektovat práva a oprávněné zájmy dotčených osob. Darují-li něco spoluvlastníci, může každý z nich odvolat dar jen vzhledem ke svému podílu. Darují-li dar manželé ze společného jmění manželů, k jeho odvolání je nezbytný souhlas obou.

Dojde-li projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému až poté, co předmět daru zcizil, je obdarovaný, pokud jsou splněny podmínky § 630 ObčZ, povinen poskytnout dárci peněžitou náhradu daru podle zásad o bezdůvodném obohacení.

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne

Nahrávám...
Nahrávám...