dnes je 29.3.2024

Input:

Bezpečnost a ochrana zdraví pedagogických pracovníků

30.9.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.2.6
Bezpečnost a ochrana zdraví pedagogických pracovníků

JUDr. Eva Dandová

Úvodem jsme uvedli, že každá škola jako právnická osoba musí mít svoji osobu odborně způsobilou v prevenci rizik, která jí bude zajišťovat úkoly v oblasti BOZP, je lhostejno je – li to přímo ředitel či externí specialista. Obecně platí, že ustavením osoby odborně způsobilé v prevenci rizik není dotčena odpovědnost vedoucích zaměstnanců a najmě ředitele školy za tuto oblast. Ředitel je však jako zaměstnavatel hlavní organizátor vzdělávání a je povinen pro ně vytvářet potřebné podmínky.

To, že BOZP je považována za rovnocennou a neoddělitelnou součást pracovních povinností vedoucích zaměstnanců a plnění pracovních úkolů zaměstnavatelů, znamená, že oba tyt úkoly musejí zajišťovat současně a nesmějí dávat přednost plnění pracovních úkolů před péčí o BOZP.

Jednotlivým zaměstnancům, v našem případě učitelům, zákoník práce ukládá -zaměstnanec má právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí, a to zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou účastí na řešení otázek BOZP. Každý zaměstnanec je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Když si tuto zásadu převedeme na povolání učitelů – vidíme, že zaměstnanec – učitel je povinen dbát o bezpečnost fyzických osob, kterých se týká jeho jednání, tedy dětí a žáků. V neposlední řadě platí, že znalost základních povinností vyplývajících z právních a ostatních předpisů a požadavků zaměstnavatele k zajištění BOZP je nedílnou a trvalou součástí kvalifikačních předpokladů zaměstnance.

Staré školské předpisy (Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení z roku 1996) výslovně uváděly, že "Všichni pedagogičtí pracovníci i další zaměstnanci školy jsou podle charakteru své práce povinni vytvářet a kontrolovat podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při jejich účasti na školní výuce a výchově. Při výuce předmětů, jež mohou přinášet zvýšené ohrožení zdraví žáků (např. tělesná výchova, lyžařský výcvik, výuka chemie apod.), dodržují pedagogičtí pracovníci stanovené metodické pokyny."

To dnes není třeba ve školských předpisech upravovat. Učitel je zaměstnanec jako každý jiný a jeho práva a povinnosti v oblasti BOZP jsou dobře upraveny přímo zákoníkem práce. V tomto směru odkazujeme na obecné výklady zejména o prevenci rizik, povinnostech zaměstnavatelů a povinnostech zaměstnanců na úseku BOZP.

Školský zákon se o BOZ žáků zmiňuje v souvislosti s rámcovými vzdělávacími programy. Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, a to všeobecného a odborného podle zaměření daného oboru vzdělání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů, jakož i podmínky pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a nezbytné materiální, personální a organizační podmínky a podmínky BOZ.

Odpovědnost učitelů za porušení povinností v oblasti BOZ žáků je tedy značná. Jde o hmotnou, pracovněprávní a trestněprávní odpovědnost, která může v případě porušení právních povinností uplatňována školou, rodiči, orgány inspekce práce, orgány ochrany veřejného zdraví i orgány činnými v trestním řízení.

Na řadě školních úrazů lze doložit, že jejich příčinami je kromě nekázně a nedodržování příkazů a zákazů žáky rovněž neznalost příslušných předpisů, povinností a potřeb v této oblasti ze strany vedoucích zaměstnanců školy i samotných učitelů.

Je proto zapotřebí, aby ředitelé škol zvážili, zda povinnost stanovená zákoníkem práce – seznamovat podřízené zaměstnance s příslušnými předpisy, včetně předpisů o BOZP, ověřovat si jejich znalost a dodržování, je plněna tak, aby učitelé byli potřebnými znalostmi dostatečně vybaveni.

Pracovnělékařské prohlídky pedagogických pracovníků

Pokud se týká pracovnělékařských prohlídek, tak zde je třeba zdůraznit, že práce ve školství obecně (nejen výkon pedagogické činnosti, kde je obecně riziko stresu a riziko psychické zátěže) je ve vyhlášce č. 79/2013 Sb., zařazena mezi práce s rizikem ohrožení zdraví a to znamená, že všichni zaměstnanci školy – byť je jejich práce zařazena do první kategorie – nemohou absolvovat pracovnělékařské prohlídky u svého praktického lékaře, ale výhradně u lékaře poskytujícího pracovněléakřské služby

Školský zákon

Školský zákon pojednává o BOZ žáků velice stručně v jediném ustanovení, a to je § 29. Z něj vyplývají v podstatě dvě zásady. První je, že školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.

Pro naše potřeby je však důležitější druhá zásada, tedy § 29 odst. 2 školského zákona "Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví.". Tyto zásady bychom tedy mohli nazvat obecné základní zásady BOZ ve školách. Další ustanovení školského zákona pak již jen pojednávají o školních úrazech a jediný prováděcí předpis, ke školskému zákonu, který můžeme zařadit do kategorie předpisů upravujících BOZ je vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů neboli vyhláška o evidenci školních úrazů. To je tedy pro vlastní potřeby škol a pro jejich každodenní praxi málo.

Před časem sice MŠMT vložilo citované ustanovení § 29 školského zákona zmocnění k tomu, aby mohlo vydat vyhlášku o BOZ dětí, žáků a studentů, ale záměr nebyl dosud realizován. Byl sice zpracován i návrh vyhlášky, nicméně MŠMT stále váhá, zda ji má zveřejnit. Jsou obavy z toho, že by do jisté míry "svázala ruce" ředitelům škol v oblasti BOZ dětí a žáků. Ředitelé škol jako statutární zástupci právnických osob mají absolutní pravomoc a mají absolutní pravomoc i při stanovení zásad BOZ ve své konkrétní škole. Proto veškerá odpovědnost za BOZ dětí, žáků a studentů zůstává na řediteli školy nebo školského zařízení

Školám je zajisté dobře známý jediný použitelný předpis z oblasti BOZ žáků ve školách, a to Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT č. j. 37014/2005 – 25 (dále jen "Metodický pokyn").

Tento Metodický pokyn je však určen pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných MŠMT s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je totiž nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením), které zřizuje. Metodický pokyn explicitně zdůrazňuje, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou užívat podpůrně. Ostatní školy a školská zařízení, tedy slovy zákona školské právnické osoby jsou samostatné právnické osoby, které mají ve svém čele statutární orgán, kterým je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu. Proto rozhoduje i o všech otázkách zajištění BOZ dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních a vydává k tomu také patřičné pokyny.

Ředitel školy tedy z tohoto pohledu vystupuje ve smyslu

Nahrávám...
Nahrávám...