dnes je 18.8.2022

Input:

Autorská práva

15.9.2011, Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1.8.8
Autorská práva

 

S m ě r n i c e ř e d i t e l e š k o l y č. ...../2005

 

k ochraně autorských práv

 

 

 

I. Úvod

Tuto směrnici vydává ředitel školy jako pomocný materiál pro učitele a další pracovníky školy.

 

II. Základní pojmy

Duševní vlastnictví

Tento pojem užívá zejména Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 1967, která jím rozumí práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a rozhlasovému vysílání. Dále sem řadí práva k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslových vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, k obchodním firmám a obchodním názvům, práva na ochranu proti nekalé soutěži, jakož i všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. V České republice, a to jak v odborné literatuře, tak i v obecné komunikaci v oblasti, se užívá tento pojem až po roce 1990 zejména v oblasti průmyslových práv, do té doby se jednotně používalo pro předměty duševního vlastnictví pojmu nehmotné statky.

Duševní vlastnictví ovlivňuje celou společnost, na výsledcích kulturního a technického rozvoje závisí i úroveň vzdělání a dalšího rozvoje společnosti jako celku. Právě z tohoto hlediska je další vzdělávání a celkové zvyšování úrovně lidských zdrojů jedním ze základních předpokladů dalšího vývoje společnosti. Podstatným faktorem pro tento vývoj, a tak i oblast duševního vlastnictví, je rovněž možnost globální komunikace, v klasické i elektronické podobě, včetně digitální, zpřístupnění a výměny kulturních a technických informací a hodnot, a to i prostřednictvím komunikačních prostředků, jakými jsou bezdrátové či satelitní vysílání nebo zejména počítačová síť Internet a existence fenoménu tzv. informační společnosti. Výsledky duševní tvůrčí činnosti jsou obecně a téměř bez jakýchkoli omezení přístupné, a proto nabývá právní regulace vztahů v této oblasti stále většího významu. Pro oblast právní ochrany ve sféře duševního vlastnictví je tak zcela podstatným a nezastupitelným elementem snaha směřující k vytvoření systému ochrany výsledků duševní tvůrčí činnosti a motivace daných jedinců či skupin v pokračování v této činnosti, jakož i snaha o přiměřenou a vyváženou regulaci vztahů vznikajících v procesu tvorby a užití autorských děl.

 

Autorské právo

Základem pro obecnou úpravu autorského práva je občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. z.), zvláštním zákonem a základním právním předpisem je pak autorský zákon - zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (dále též jen „AZ“). Pokud v textu dále není u jednotlivých ustanovení uveden jiný právní předpis, jde o ustanovení AZ.

 

III. Předměty ochrany

Autorský zákon upravuje práva autora k jeho dílu (právo autorské), práva související s právem autorským, jimiž jsou práva výkonného umělce k jím vytvořenému uměleckému výkonu, práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, práva rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu. Jako zvláštní právo (právo sui generis) je pak upraveno právo pořizovatele k jím pořízené databázi. Součástí platné právní úpravy je ochrana uvedených práv a též kolektivní správa práv autorských a práv souvisejících s autorským právem.

 

Příklad: Multimediální CD-ROM pro výuku obsahuje učební texty, ilustrace, fotografie, ukázky z hudebních a audiovizuálních děl, ukázky z televizních a rozhlasových vysílání. Bude tak v konkrétním případě obsahovat téměř všechny předměty ochrany autorského zákona - jednak autorská díla (učební texty, ilustrace, fotografie, hudební díla, audiovizuální díla), jednak zvukové nebo zvukově obrazové záznamy výkonů výkonných umělců (např. hudebníků), jimiž budou provedena hudební díla či které budou složkou díla audiovizuálního a které budou předmětem práv těchto výkonných umělců a práv výrobců takových záznamů, v případě užití rozhlasového či televizního vysílání pak předmětem práv rozhlasových a televizních vysílatelů. Pokud bude multimediální dílo databází, bude ještě předmětem práv pořizovatele databáze k jím pořízené databázi.

 

IV. Věcná a místní působnost AZ

Autorské právo je založeno na zásadě teritoriality; působnost zákona se vztahuje pouze na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany České republiky, ať byly vytvořeny, nebo zveřejněny (poprvé oprávněně zpřístupněny veřejnosti) kdekoli. V prvé řadě je rozhodující státní příslušnost, ve vztahu k cizincům se ochrana poskytuje postupně - v případě, že tak stanoví mezinárodní předpisy, dílo bylo v České republice zveřejněno (poprvé oprávněně zpřístupněno veřejnosti) nebo jde o nositele práva s bydlištěm/sídlem v České republice.

Pokud by tedy bylo na území České republiky užito dílo zahraničního autora či jiného předmětu ochrany zahraničního nositele práv, pak by bylo nutné v konkrétním případě postupovat podle ustanovení AZ. V případě užití v zahraničí by však nebylo možné aplikovat český autorský zákon, nýbrž by bylo nutné postupovat podle vnitrostátní úpravy v tom kterém státě (zásada teritoriality).

 

Příklad: Vydá-li na území České republiky česká společnost hudební CD s nahrávkou americké nahrávací společnosti se skladbami amerických autorů v provedení britských interpretů, aniž by k takovému užití vydavatel získal potřebné licence, bude se porušení posuzovat podle českého autorského práva a dotčení nositelé práv se mohou k ochraně obrátit na české soudy. Vydá-li takové CD česká společnost na území Spolkové republiky Německo, bude se porušení posuzovat podle německého autorského práva, přičemž k rozhodování budou příslušné české soudy (rozhodující je sídlo porušitele).

 

V. Dílo

Autorské dílo

Předmětem ochrany autorského práva obecně je podle § 2 odst. 1 dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora /výjimečně ke vzniku ochrany stačí pouze původnost (§ 2 odst. 2), jako je tomu u počítačového programu, databází a fotografií/, které je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, v tvůrčí formě literární, vědecké nebo umělecké, nezávisle na rozsahu díla, jeho účelu či významu a které není vyloučeno z autorskoprávní ochrany zákonem (srov. § 3). Pojmový znak tvůrčí činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 je naplněn tehdy, pokud je duševní výtvor jako výsledek tvůrčí fantazie individuálním projevem osobnosti autora. K tomu, aby byl splněn pojmový znak vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, je nepodstatné, zda jde o vyjádření trvalé nebo jen dočasné, v hmotné či nehmotné podobě. Nevyžaduje se hmotné vyjádření ani to, aby byla podoba vnímatelná (přímo či nepřímo) všemi členy veřejnosti. Podoba může být vnímatelná pouze omezenému okruhu členů veřejnosti, a to aniž by muselo dojít k faktickému vnímání. Zásadně tak stačí pro splnění uvedeného pojmového znaku pouhá způsobilost vnímatelnosti; o tuto způsobilost však nejde např. tehdy, je-li dílo vnímatelné pouze autorem samým (tj. „myšlenka pouze v jeho hlavě“, aniž by ji vyjádřil navenek).

Autorskými díly jsou např. díla slovesná, divadelní, výtvarná, kartografická, hudební, audiovizuální, díla architektonická, díla užitého umění. Výčet druhů děl, jak jej uvádí AZ, je jen příkladný, autorským dílem může být i jakýkoli jiný druh díla, bude-li splňovat pojmové znaky autorského díla, i když ho autorský zákon výslovně neuvádí. Možnost zejména vzniku nových druhů děl lze očekávat s dalším rozvojem techniky. Autorský zákon výslovně definuje pouze ta díla, která mají zvláštní právní režim, jako jsou např. databáze či audiovizuální dílo, v ostatních případech jednotlivé druhy děl nevymezuje.

 

Příklad: Autorským dílem bývá např. učebnicový odborný výklad, ilustrace, hudební dílo s textem nebo bez textu, počítačový program, film, mapa, divadelní hra, dílo architektonické, obrazové logo, www (webová) stránka, fotografie.

 

Autorským dílem jsou také díla vzniklá tvůrčím zpracováním jiného díla, včetně překladu díla do jiného jazyka, aniž by tím bylo dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla.

Zpracování je samostatným dílem autorským, je-li jedinečné. Je odvozeno od díla zpracovaného. Zpracovateli ke zpracování vzniká nové původní autorské právo, aniž by však bylo dotčeno právo autora díla zpracovaného, autorská práva zpracovatele i autora díla zpracovaného tak existují souběžně vedle sebe.

Autorské dílo je zásadně možné zpracovat (popř. jinak upravit) jen se souhlasem autora, nejde-li o dílo volné, neboť z povahy autorského práva vyplývá, že se vztahuje nejen na dílo v původní podobě, ale též na dílo v podobě zpracované, tedy i přeložené. Svolení autora původního díla je třeba zejména k užití zpracovaného díla, odvozeného od díla původního, užití díla odvozeného je současně užitím díla původního.

 

Příklad: Filmový literární scénář je zpracováním původní literární předlohy (např. románu), film je pak zpracováním filmového scénáře, a tak i literární předlohy. Producent musí získat souhlas jak od autora filmu, tak i od autora literárního scénáře a autora původní literární předlohy.

 

Stejně tak jsou autorským dílem, a to souborným, díla vzniklá tvůrčím uspořádáním nebo výběrem nezávislých děl či prvků. O dílo souborné - „pravou“, tedy autorskou databázi (srov. § 2 odst. 5) jde tehdy, je-li způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti uspořadatele; pojem databáze v nejširším slova smyslu zahrnuje jak databáze autorské a kvaziautorské, tedy původní, tak i databáze, které jsou předmětem zvláštního práva pořizovatele databáze, které upravuje § 88.

 

Příklad: Dílem souborným bývají sborníky, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásma, výstavy nebo jiné databáze podle § 88, pokud je výběr či uspořádání jedinečným nebo původním výsledkem tvůrčí činnosti uspořadatele.

 

V souvislosti s dílem souborným lze uvažovat dvojí druh autorských děl (pokud nejsou zařazeny jen neautorské prvky), a to jednak jednotlivá díla zařazená do souborného díla (nezávisle na tom, jestli byla tato díla vytvořena pro soubor nebo již existovala), a pak dílo souborné jako takové coby jedinečný (popř. původní) výsledek tvůrčí činnosti autora výběru či uspořádání jednotlivých děl nebo jiných prvků. Za základní pojmový znak souborného díla je považována tvůrčí činnost uspořadatele, který je definován v § 5 odst. 2, spočívající ve výběru nebo uspořádání jednotlivých děl, jejímž výsledkem je dílo souborné coby další nové autorské dílo. Autorské právo k dílu soubornému náleží uspořadateli díla. Do souboru lze zařadit jednotlivá díla, resp. užít dílo v takovém souboru, jen se souhlasem autorů děl, která jsou do souboru zařazena; k těmto dílům zůstává autorské právo nedotčeno a autoři jednotlivých děl do souboru zařazených mají právo s těmito díly mimo soubor dále samostatně nakládat. Jak vyplývá z pojmových znaků díla souborného, mohou být do díla souborného zařazeny též, nebo pouze jiné prvky než autorská díla, tedy výsledky činností, které nenaplňují pojmové znaky autorského díla podle § 2 odst. 1 či odst. 2 a) nebo které autorskoprávní ochrany nepožívají v důsledku zákonné úpravy. Pokud nejsou splněny zvláštní znaky díla souborného (v případě absence jedinečnosti či původnosti způsobu výběru nebo uspořádání obsahu, tedy chybí-li právo k databázi), ač jsou splněny pojmové znaky obecné, může jít o jiný druh kolektivní autorské tvorby, jíž je spoluautorství, nebo o pouhé spojení děl či jiných prvků (např. u písničky spojení hudby a textu, u knihy spojení literárního díla a ilustrací).

 

Příklad: Ochrana, ať již autorskoprávní, či sui generis, se vztahuje jak na databáze v elektronické podobě, tak i databáze neelektronické (např. katalogy, slovníky, encyklopedie). Ochrana se vztahuje též na materiály potřebné pro fungování databází, jako jsou slovníkové systémy (tzv. thezaury) nebo rejstříkové (indexové) systémy. Do pojmu databáze, konkrétně mezi elektronické databáze, se řadí v souladu s evropskou úpravou též např. CD-ROM. Databáze ale nezahrnuje počítačové programy použité pro (při) vytvoření a pro fungování databáze přístupné elektronickými prostředky.

 

Dílo je chráněno jako celek, autorské právo se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, jsou-li díly a nebo jsou-li za díla považovány. Části díla jsou chráněny jednak jako součást tohoto celku (tzv. vnitřní ochrana), jednak mimo dílo jako celek jsou autorským právem chráněny takové části díla, které splňují samy o sobě pojmové znaky autorského díla (tzv. vnější ochrana).

 

Příklad: Vnější ochrany požívají např. názvy „Jak svět přichází o básníky“, „Jak básníci přicházejí o iluze“,„Jak voní tymián“ apod. Jednoslovné názvy děl či jména postav zásadně vnější ochrany nepožívají (např. Temno, Terminal, Carmen).

 

Předmětem práva autorského nejsou výtvory, pokud jsou z ochrany vyloučeny ve veřejném zájmu (srov. § 3) nebo pokud jsou nezpůsobilé být autorským dílem (tzv. negativní vymezení), a to v důsledku absence autorskoprávní individuality (jako jsou denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě), či proto, že sama o sobě nemůže být chráněna vědecká či umělecká forma (tedy myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematické vzorce apod.) či determinace objektivními či subjektivními faktory tak, že pro autorskou tvůrčí činnost nezbývá prostor a k témuž výsledku mohou nezávisle na sobě dospět různé osoby.

 

Příklad: Předpověď počasí, princip hry (např. „Člověče, nezlob se“, „Pexeso“) ani základní herní princip televizního pořadu (např. „Neváhej a toč“, „Prima kuchařka“), Pythagorova věta, algoritmy jako takové, vyučovací metody (např. metody výuky jazyků), holý námět (např. tematika letců za druhé světové války, stavební styly (např. baroko, secese); konkrétní tvůrčí umělecké či vědecké tvůrčí zpracování však již autorským dílem většinou bude (srov. např. filmy „Tmavomodrý svět“ a „Pearl Harbour“).

 

Na rozdíl od uvedených výtvorů nezpůsobilých být dílem autorským již ze své podstaty, které pojmově nemohou být předmětem autorskoprávní ochrany, zákon vylučuje z ochrany ve veřejném zájmu v ustanovení § 3 výtvory, které jsou způsobilé být autorským dílem a které by tak bez této výluky předmětem ochrany byly, ale kterým ve veřejném zájmu zákon tuto autorskoprávní ochranu neposkytuje. Jde o díla úřední - srov. § 3 písm. a), výtvory tradiční lidové kultury za zákonem stanovených podmínek - srov. § 3 písm. b), politický projev a řeč přednesenou při úředním jednání za zákonem stanovených podmínek - srov. § 3 písm. c).

 

Příklad: Dílem úředním jsou např. právní předpisy, státní hymna, státní znak, městský znak; výtvory tradiční lidové kultury jsou tzv. díla folklorní. Politickým projevem je pak např. novoroční projev prezidenta, řečí přednesenou při úředním jednání je např. obžaloba přednesená státním zástupcem.

 

Autorský zákon vymezuje jednak výsledky tvůrčí činnosti autora, které autorskými díly jsou, a tedy splňují pojmové znaky autorského díla, jednak výsledky činnosti, které autorskými díly v tomto smyslu nejsou, avšak které za ně považuje (kvazidíla), a to počítačový program, databáze a fotografie, jsou-li původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním výtvorem. Pokud výtvory nesplňují pojmový znak jedinečnosti, popř. ani původnosti, nejsou autorskými díly ani za ně nejsou považovány, pak nemohou být ani předmětem autorskoprávní ochrany.

 

Příklad: U „pravých“ autorských děl, která jsou individuálním výsledkem tvůrčí činnosti autora, nemohou existovat dvě naprosto shodná díla - pokud by k tomu došlo, nešlo by buď o díla vůbec (chyběl by znak jedinečnosti), anebo dílem by bylo pouze jedno a druhé by bylo plagiátem - otrockou napodobeninou; v případě kvaziautorských děl to možné je, pokud jde o díla původní coby nezávislý výsledek vlastní tvůrčí duševní činnosti autora. Vznikne-li však takové dílo jako závislé, půjde i v tomto případě o plagiát (absence znaku vlastní duševní činnosti). Autorský zákon nechrání např. rutinní počítačové programy, fotografie z fotoautomatu.

 

Autorský zákon chrání počítačový program, pokud je jedinečný, či alespoň původní, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, a to jako dílo literární. Jestliže není počítačový program ani původní, není chráněn autorským zákonem. Literární díla nepožívají zvláštní ochrany, jsou chráněna, a tak i počítačový program, jako všechna autorská díla. Od pojmu počítačový program je vhodné odlišovat pojem software, neboť nejde o synonyma. Pojem software je širší, kromě počítačového programu obsahuje zejména též dokumentaci. Autorský zákon nechrání myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s programem jiným; nejsou tedy chráněny např. algoritmy jako takové, ani programovací jazyky.

 

Autorské dílo coby nehmotný statek je třeba odlišovat od hmotného předmětu, v němž je vyjádřeno a který je jako věc hmotná předmětem práva vlastnického či jiných věcných práv (srov. § 119 o. z.). Podle § 9 odst. 3 ten, kdo nabude vlastnické právo k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nenabývá oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li ze zákona jinak. Vlastník hmotného nosiče díla má pouze vlastnické právo k tomuto nosiči a nabývá práva k užití díla v rozsahu stanoveném smlouvou. Zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, autorské právo k dílu nezaniká.

 

Příklad: Koupí knihy (tedy rozmnoženiny např. slovesného díla s fotografiemi) nezískává vlastník knihy ve smyslu hmotné věci práva k užití např. předčítáním z knihy pro veřejnost, či naskenováním fotografií z knihy a jejich umístěním na www stránku, stejně tak pokud si koupí hudební CD, nemůže písničky z něj přehrávat např. na diskotékách.

 

VI. Autor

Autor je fyzická osoba, která vlastní tvůrčí činností vytvořila dílo vyhovující pojmovým znakům uvedeným v § 2 odst. 1, příp. 2 (srov. § 5). Osoba právnická schopnost tvůrčí činnosti pojmově postrádá, a může tak být pouze odvozeným subjektem práva autorského, a to i v případě, že u díla zaměstnaneckého, či díla vytvořeného na objednávku ze zákona získá právo výkonu autorských majetkových práv.

 

Příklad: Autorem nemůže být zvíře (např. opice) či přístroj (např. fotoautomat, překladač). Pokud si např. u reklamní agentury, která je právnickou osobou, objedná klient vytvoření návrhu billboardu, není autorem takového návrhu billboardu agentura, nýbrž fyzická osoba - autor (grafik, výtvarník, fotograf), který takový návrh billboardu vlastní tvůrčí činností vytvořil (ať již v pracovním poměru, či mimo něj).

 

Dílo nemusí být vytvořeno pouze jedinou osobou, nýbrž může vzniknout též společnou tvůrčí činností dvou či více autorů. Pokud touto společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne do doby dokončení díla dílo jako dílo jediné, jde o dílo spoluautorů, k němuž spoluautorům přísluší autorské právo společně a nerozdílně. Základními pojmovými znaky spoluautorství tedy je společná tvůrčí činnost nejméně dvou fyzických osob, vynaložená do doby dokončení díla, aniž by musela být současná, jejímž výsledkem je dílo jediné a nedílné, způsobilé k užití pouze jako celek. Jak je výslovně uvedeno v ustanovení § 8 odst. 1, není na újmu vzniku díla spoluautorů, lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, nesmí však být způsobilé samostatného užití. Pokud by byl výsledek tvůrčí činnosti autora/autorů vynaložen až po dokončení díla, není dílem spoluautorů, mohlo by jít buď o zpracování, nebo o samostatné autorské dílo (resp. o spojení dvou samostatných autorských děl). Spoluautorství je možné pouze ve stejném oboru autorské činnosti.

 

Spoluautorem nemůže být osoba, jejíž přínos pro dílo spočívá pouze v poskytnutí pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutí dokumentačního nebo technického materiálu či dání podnětu ke vzniku díla. Autorské právo k dílu přísluší všem spoluautorům společně a nerozdílně. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři jednomyslně. Ochrany práv se může jednotlivý spoluautor domáhat i samostatně. Z právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni spoluautoři společně a nerozdílně. Od děl spoluautorů je třeba s ohledem na jiný právní režim odlišovat díla souborná a díla, která jsou spojena pro společné užití; pro díla spojená zákon zvláštní úpravu neobsahuje, neboť spojením nevzniká samostatné nové dílo. Ke spojení děl může dojít pouze se souhlasem autorů děl takto spojených a právo autora každého z takových děl nakládat se svým dílem mimo konkrétní spojení je nedotčeno.

 

Příklad: Spoluautorství je časté u učebnic a jiných vědeckých (odborných děl), počítačových programů, nejde-li o soubor či spojení příspěvků. V praxi dochází často k nesprávné záměně jednotlivých forem kolektivní autorské tvorby, taková záměna však vede k omylu v důsledcích v rozsahu a způsobu ochrany, zejména pokud jde o možnost nakládání s příspěvkem mimo dílo; klasifikace kolektivní tvorby nezáleží na subjektivní vůli autorů, jde o objektivní otázku. Spoluautorství není možné např. mezi autorem díla slovesného a díla výtvarného, taková díla však lze se souhlasem autora zařadit do díla souborného či je možné je užít ve spojení (ilustrovaná kniha - spojení slovesného díla a výtvarných děl, opera - spojení slovesného díla a díla hudebního). Postavení spoluautorů nezískávají např. odborní poradci z různých oborů (historie, vojenství, lékařství, práva) v případě filmu či románů, pokud autorovi poskytují pouze faktografické odborné informace a nepodílejí se na konkrétním tvůrčím zpracování (scénáře/románu). Spoluautorem není ani konzultant diplomové práce, který má být diplomantovi nápomocen pouze radou, odbornými názory či konzultací, aniž by se podílel na tvorbě diplomové práce samé. Postavení spoluautora vědeckého díla nemá ani vědec, který (samostatně či v kolektivu) učiní objev či uskuteční pokus, pokud se nebude podílet na sepsání takového díla (tedy na literárním ztvárnění objevu/pokusu) a poskytne pro něj „pouze“ závěry jako takové (údaje).

 

Autorské dílo často vzniká též ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru (zaměstnanecké dílo). V takovém případě je autorem též fyzická osoba - zaměstnanec, ale zaměstnavatel bude mít k takovému dílu, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak, velmi silný právní vztah - majetková autorská práva vykonává po celou dobu trvání majetkových práv zaměstnavatel (svým jménem a na svůj účet), a je tak oprávněn bez dalšího jak dílo sám jakýmkoli způsobem užít, tak i udělit jinému oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci). Výnosy z užití, jakož i z poskytování licencí náleží zaměstnavateli. Částečně jsou ve prospěch zaměstnavatele prolomena též výlučná osobnostní autorská práva.

 

Příklad: Zaměstnaneckými díly jsou často počítačové programy, kartografická díla, díla redaktorů či fotografů zejména v periodickém tisku, díla grafiků, výtvarníků v reklamních agenturách, vědecká díla vědeckých pracovníků.

 

Počítačové programy, databáze, kartografická díla, která nejsou kolektivními díly, jakož i všechna kolektivní díla se považují za zaměstnanecká díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku (srov. § 58 a § 59 odst. 2). U ostatních děl vytvořených na objednávku objednatel majetková práva nevykonává, ale je oprávněn dílo užít pro účely, pro které bylo dílo objednáno a které vyplývají ze smlouvy (dílo na objednávku podle § 61 odst. 1), popř. v jiném rozsahu, pokud tak stanoví smlouva. Není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele.

 

Kolektivní dílo je pak autorské dílo, na jehož tvorbě se podílí více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do takového díla nejsou schopny samostatného užití.

 

Vznik práva autorského

Autor má ke svému dílu výlučné právo autorské. Autor je originálním subjektem práva autorského k autorskému dílu. Autorské právo, jakož i autorskoprávní ochrana autorovi vzniká okamžikem vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (srov. § 9 odst. 1), jíž se rozumí podoba smyslově vnímatelná.

Autorskoprávní ochrana je ochranou ryze neformální. Podmínkou vzniku autorského práva (i trvání tohoto práva) tak není vydání ani jiné zveřejnění díla, ani vyjádření díla v hmotné podobě, dočasně či trvale, ani splnění jakýchkoli formálních náležitostí - např. registrace, zápis do rejstříku autorských děl, zaplacení poplatků, či uvedení tzv. copyrightové výhrady (někdy též copyrightové doložky) autorského práva obsahující symbol (C), jméno subjektu autorského práva a rok zveřejnění díla.

 

Příklad: Autor učebního textu si napíše přednášku tzv. „do šuplíku“, nebo ji přednese doma či přednese své dílo poprvé na přednášce; tímto okamžikem mu vzniká autorské právo v plném rozsahu (v posledně uvedeném případu dojde současně ke zveřejnění jeho díla). Pokud by si však takovou přednášku přednášel pouze „v duchu“ pro sebe, pak autorské právo ani ochrana ještě nevzniká, stejně tak pokud výtvarník „v hlavě vidí budoucí obraz“ či skladateli „v hlavě zní budoucí skladba“.

 

Obsah práva autorského

Autorské právo je výlučným právem absolutní povahy a jako takové působí proti všem. Autorský zákon je postaven na koncepci převážně dualistické (kvazidualistické), kdy subjektivní právo autorské obsahuje výlučná práva osobnostní (morální) a výlučná práva majetková, a na koncepci nepřevoditelnosti autorského práva.

 

Výlučná práva osobnostní

Práva osobnostní, někdy též nazývaná morální, pojmově spjatá s osobou autora, jsou nepřevoditelná, nelze se jich vzdát a zanikají smrtí autora. Osobnostními právy jsou podle § 11 právo rozhodnout o zveřejnění díla (tj. o prvním zpřístupnění díla veřejnosti), právo osobovat si autorství, včetně práva na autorské označení, a právo na nedotknutelnost díla, zahrnující i právo na autorský dohled, a právo na to, aby je-li dílo užito jinou osobou, nebylo užito způsobem snižujícím hodnotu díla.

 

Zveřejnění je první oprávněné zpřístupnění veřejnosti, které lze realizovat různými způsoby - veřejným přednesením, předvedením, vystavením, vydáním). Dílo může být zveřejněno též prostřednictvím počítačové sítě Internet. Dílo je zveřejněno, pokud jsou splněny všechny zákonné podmínky, musí tedy jít o prvé veřejné oprávněné zpřístupnění díla (nestačí pouhé rozmnožení díla, pokud by dílo nebylo následně dáno k dispozici veřejnosti). Dílo může být zveřejněno pouze jednou.

 

Příklad: Autor zásadně rozhoduje o tom, zda, kdy a jakým způsobem bude jeho dílo zpřístupněno veřejnosti, zda pod jeho pravým jménem či anonymně nebo pod pseudonymem, stejně tak, zda a v jakém rozsahu může jiná osoba činit jakékoli změny do jeho díla. Jiná osoba nesmí užívat dílo způsobem snižujícím jeho hodnotu. Pouze autor má právo osobovat si autorství k svému dílu, a pokud by tak činila jiná osoba, může se takovému jednání bránit.

 

V ustanovení § 11 odst. 5 je upravena tzv. postmortální ochrana díla, podle které si po smrti autora nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo nesmí být užito způsobem snižujícím jeho hodnotu a musí být uveden autor díla při každém jeho užití, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli z osob autorovi blízkých ve smyslu § 116 o. z. (tedy příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní), a to i po uplynutí doby trvání majetkových práv autorských, jakož i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce. Osobnostní práva autorská je třeba odlišovat od všeobecného osobnostního práva (práva na ochranu osobnosti) upraveného ustanovením § 11 až 16 o. z.

 

Výlučná práva majetková

Majetková práva mají ekonomický (hospodářský) význam. Majetkovými právy jsou právo autorské dílo užít a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (tzv. licenci) (právo dílo užít a nechat užít) upravená v § 12 odst. 1 a jiná majetková práva, a to právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého, právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a právo na odměnu za pronájem. Zákon řadí mezi práva majetková též právo autora na přístup k dílu. Katalog jednotlivých majetkových práv, resp. práva dílo užít je upraven zvláštním předpisem.

Majetková práva jsou předmětem dědictví. Pokud dědictví nenabude žádný dědic, nestane se dílo před uplynutím doby trvání majetkových práv autorských volným a majetková práva v souladu s obecnou úpravou nabude stát jako odúmrť. Oprávnění k výkonu práva dílo užít, označované zákonem v ustanovení § 46 odst. 1 jako licence, uděluje autor podle § 12 odst. 1 smlouvou, a to smlouvou licenční.

 

VII. Užití díla

Za užití díla ve smyslu autorskoprávním se v nauce považuje jednání, jímž se zprostředkuje smyslové vnímání díla, včetně rozmnožování. Rozlišuje se mezi užitím děl pro vlastní osobní potřebu a mezi užitím veřejným, o které jde vždy, přesahuje-li užití meze užití soukromého, tj. rámec osobního soukromí. Množství jednotlivých způsobů užití děl je velmi široké, některé z nich jsou uvedeny v § 13 a násl. Náleží sem zejména rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování a sdělování veřejnosti.

Příklad: Vydání učebnice zahrnuje rozmnožování a rozšiřování rozmnoženin učebnice v hmotné podobě. Pokud bude takovou učebnici poskytovat knihovna k dočasné potřebě, nikoli za účelem hospodářského nebo obchodního prospěchu, pak půjde o půjčování. Jestliže bude učebnice zpřístupňována též prostřednictvím Internetu, půjde i o sdělování rozmnoženin díla v nehmotné podobě veřejnosti. O sdělování veřejnosti půjde např. též v případě divadelní hry nebo koncertu, na němž budou provozována hudební díla s textem nebo bez textu v provedení výkonnými umělci (zpěváky, jinými interprety), i v případě, kdy by byl takový koncert vysílán televizí (televizní vysílání).

 

Autorská díla jsou v současné době rozmnožována a rozšiřována nejen v klasické (např. tiskové) podobě, nýbrž jsou zpřístupňována veřejnosti též v elektronické formě, analogové či digitální, a to i způsobem, že kdokoli může mít k dílu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo jinou obdobnou sítí - tj. včetně Internetu. Ke každému ze způsobů užití je zásadně vyžadován souhlas autora, popř. toho, kdo vykonává autorská práva k dílu, tj. buď autora, nebo jiného nositele autorského práva k dílu (dědice či odvozeného nositele). Zákon zásadně ve svém ustanovení § 12 odst. 1 vyžaduje k udělení oprávnění k výkonu práva dílo užít (licence) jiné osobě formu smlouvy, a to smlouvy licenční s tím, že bez takového oprávnění může jiná osoba dílo užít pouze v případech stanovených zákonem.

 

Příklad: V případě zpřístupňování autorských děl prostřednictvím Internetu jsou autorská díla chráněna stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako v případě klasických způsobů. To, že je jakékoli autorské dílo k dispozici na Internetu, v žádném případě neznamená, že je bez dalšího poskytnuto veřejnosti k volnému použití - Internet ani jiná počítačová síť nemá z hlediska autorského zákona jakýkoli vliv ani na vznik, ani na rozsah či obsah autorskoprávní ochrany autorských děl, neboť jsou pouze technickým prostředkem sloužícím k využití autorských děl. Např. pokud vyučující v zájmu zvýšení standardu výuky zpřístupní veřejnosti na www stránkách školy učební text, který je autorským dílem, pak nezávisle na tom, zda jde o tzv. e-learning, či nikoli, je tento text v plném rozsahu chráněn autorským zákonem, žáci či jiní zájemci mají bez souhlasu vyučujícího - autora (jednajícího pravděpodobně většinou nikoli jménem svým, ale v zastoupení školy - zaměstnavatele) pouze právo užít jej pro svou vlastní osobní potřebu (tedy např. ke studiu) nebo v případech, kdy tak výslovně stanoví zákon (např. citace).

 

Volné užití a zákonné licence

Volné užití díla buď není vůbec užitím v autorskoprávním smyslu, jako je tomu v případě užití pro osobní potřebu, anebo je volným užitím jinak nechráněného díla. V případě zákonných licencí zákon v zásadě nahrazuje svolení autora (licenci) za stanovených podmínek, takže v některých případech není dotčeno právo autora na odměnu, která je tzv. náhradní odměnou, u některých zákonných licencí je nedotčeno právo na uvedení jména autora a díla. Omezení práva autorského se vztahují na díla zveřejněná, v některých případech na díla vydaná. Zásadně nejsou dotčena osobnostní práva autorská včetně práva na zveřejnění díla a práva na nedotknutelnost díla podle § 11. Zásada volného užití díla pro osobní potřebu neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či elektronické databáze a rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla stavbou, které jsou s ohledem na povahu uvedených děl užitím ve smyslu zákona, neboť pořízení i třeba jedné rozmnoženiny takových děl, a to i pro vlastní osobní potřebu, by bylo vážným, neospravedlnitelným zásahem do autorského práva. Osobní potřeba je chápána v nejužším smyslu vlastního osobního soukromí fyzické osoby. Osobní potřebou v autorskoprávním smyslu není vnitřní potřeba právnické osoby.

 

Příklad: Užitím podle AZ není přeložení či jiné zpracování díla pro vlastní osobní potřebu, spojení s dílem jiným pro vlastní osobní potřebu či zařazení do souboru pro vlastní osobní potřebu; pokud by však takový překlad či jiné zpracování bylo zpřístupňováno veřejnosti, nešlo by již o toto oprávněné užití (např. v případě spontánních překladů knihy Harry Potter, které byly příznivci zpřístupňovány prostřednictvím Internetu ihned po vydání původní anglickéverze knihy a před vydáním legálního překladu) . Bez souhlasu autora tak není ani možné, aby si např. škola pořídila záznam televizního vysílání na videokazetách a následně ho zpřístupňovala žákům či jiným osobám ve společenské místnosti, stejně tak není možné, aby kdokoli bez souhlasu autora zpřístupňoval jeho dílo prostřednictvím Internetu na své www stránce - tj. např. pro svou osobní potřebu si může „stáhnout„ písničku z internetu, ale nesmí ji bez souhlasu autora zpřístupňovat dále (jako tomu je u P2P sítí - Napster, Gnutella), v případě počítačových programů však není oprávněn si pořídit ani rozmnoženinu pro svou osobní potřebu.

 

Podle § 30 odst. 2 písm. a) do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla; rozmnoženina nebo napodobenina díla výtvarného musí být jako taková zřetelně označena. Právo na volné zhotovení rozmnoženiny (napodobeniny, záznamu) díla pro svou osobní potřebu je vázáno na podmínku, že si rozmnoženinu (napodobeninu, záznam) zhotoví sám ten, jehož vlastní osobní potřebě má sloužit (oproti tomu srov. § 30 odst. 3 v případě tiskových rozmnoženin).

 

V případě pořízení rozmnoženiny či např. zpracování díla fyzickou osobou sice pro vlastní osobní potřebu, ale pro účely podnikání či jiné výdělečné činnosti nepůjde již o užití volné ve smyslu § 30 odst. 1 první věta, či podle § 30 odst. 2 nebo 3. Rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k jinému účelu nezávisle na tom, zda by tak bylo činěno úplatně či bezúplatně. Nelze tak poskytnout rozmnoženinu pořízenou pro vlastní osobní potřebu ani k dalšímu rozmnožování pro realizaci osobní potřeby další osoby, i kdyby osoby jí blízké; takové jednání by již bylo neoprávněným zásahem do práva autorského.

 

Příklad: Vypálení hudebního CD nebo DVD s filmem není porušením autorského práva, pokud tak činím pouze pro sebe (tedy vlastní osobní potřebu), nikoli však již např. pro spolužáky. Stejně tak není porušením autorského práva, pokud si pořídím tiskovou rozmnoženinu (např. článku) faxem nebo si ji nechám pořídit ve školní knihovně na kopírce, volným užitím již však není, pokud pořídím kopie článku pro všechny spolužáky. Ani pro vlastní osobní potřebu si však nesmím pořídit rozmnoženinu počítačového programu nebo elektronické databáze. Vypálené CD, které si pořídím pro sebe, nemohu následně ani jinému prodat či darovat.

 

Zákonnými bezúplatnými licencemi jsou citace, katalogová licence, licence k užití autorského díla umístěného na veřejném prostranství, úřední a zpravodajská licence, licence k užití autorského díla v rámci občanských, náboženských obřadů a školních představení a k užití autorského díla školního, knihovnická licence, licence k užití autorského díla souborného, licence k užití autorských děl pro potřeby zdravotně postižených. Zákonné licence nelze až na výjimky smluvně vyloučit. Volná užití i zákonné licence nesmějí být podle tzv. třístupňového testu vykládány způsobem, který by narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu oprávněným zájmům autora.

Z bezúplatných zákonných licencí je třeba podrobněji zmínit zejména citace upravené v § 31, podle kterého do práva autorského nezasahuje ten, kdo

a) cituje ve svém díle v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů,

b) zařadí do svého samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla,

c) užije zveřejněné dílo v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům;

vždy je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby, pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen. (Nestačí tedy pouhé uvedení pramenu v seznamu literatury.).

 

AZ ve svém § 29 odst. 2 stanoví, že v rozsahu odůvodněném účelem oprávněného zhotovení rozmnoženiny podle ustanovení § 31 písm. a) a b) může být takto zhotovená rozmnoženina také nevýdělečně rozšiřována bez zvláštního souhlasu autora díla, z něhož je citováno, což odpovídá úpravě tzv. informační směrnice, která připouští možnost citací coby zákonných licencí pouze pro účely kritiky, recenzí a dále k vyučovacím a vědeckým účelům, to však pouze pro nekomerční užití. S ohledem na účel citací lze mít za to, že nekomerční či nevýdělečnou povahu je třeba vztahovat k užití citace, nikoli díla, do kterého je citováno. Tzv. malé citace podle § 31 písm. a) jsou výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů; podmínkou jejich aplikace je existence vlastního díla a odůvodněnost míry, v níž se cituje - směrnice současně hovoří o poctivých zvyklostech. Malé citace nejsou omezeny kategorií či druhem děl, do nichž může být citováno, to neplatí pro tzv. velké citace ve smyslu § 31 písm. b), kdy je zařazení drobných celých zveřejněných děl zákonem dovoleno pouze do samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo díla určeného k vyučovacím účelům. Podmínkou aplikace velkých citací je tedy především existence takového díla, které musí mít samostatnou povahu, splnění povahy děl citovaných coby drobných celých zveřejněných děl a splnění účelu velkých citací, jímž je objasnění obsahu zákonem vymezeného samostatného díla, do nějž je citováno. Pro aplikaci citací (malých i velkých) je podmínkou existence vlastního díla, do kterého se cituje, majícího svůj autorskoprávní obsah, který je k dílům, z nichž se cituje, ve funkčním vztahu, a citace tak jsou v konkrétním rozsahu odůvodněné. Při citaci platí nutnost zřetelného a zjevného odlišení citovaného místa od obsahu díla, do kterého se cituje.

 

Příklad: Nelze tedy pod rouškou zákonné úpravy citací pouze vybrat či uspořádat citace bez existence vlastního díla; takové případy jsou posuzovány jako neoprávněné vytvoření díla souborného (např. zpěvníky, čítanky), k němuž je nutné získat (pokud nejde o volná díla) licenci smluvní. Totéž platí i o souboru děl či úryvků z děl, které jsou pouze oglosovány, aniž by glosy či poznámky měly samonosný charakter. O citaci nejde ani v případě užití hudebních či audiovizuálních děl nebo výtvarných děl např. v multimediálních encyklopediích; i v těchto případech je nutné získat licenci smluvní. Pokud nějaká osoba převezme z díla jiného autora části jeho díla, aniž by ji označila jako citace, a vydává je za své, popř. otrocky napodobí dílo jiného autora a vydává je za své, jde o plagiát; takovému jednání se může autor bránit zejména podle § 40 a násl., neboť nejde pouze o porušení norem etických, ale o porušení práva autorského. Pokud jiná osoba vydává za svůj nápad jiné osoby, který však není vyjádřen tvůrčí formou uměleckou ani vědeckou, a není tak autorským dílem, nelze takové jednání postihovat na základě AZ, ale lzeuvažovat ochranu právem proti jednání nekalé soutěže.

 

Podmínkou citace podle § 31 písm. c) je splnění vědeckého nebo vzdělávacího účelu přednášky (zákon uvádí účely vyučovací) a samostatná povaha přednášky, která však nemusí být autorským dílem. Licence se též vztahuje pouze na díla zveřejněná. O uvedenou zákonnou licenci nejde v případě pouhého přednesu díla.

 

VIII. Licenční a podlicenční smlouva, výkon majetkových autorských práv

AZ upravuje licenční smlouvu jako jednotný a jediný smluvní typ (srov. § 46 až 56). Licenční smlouvou oprávněná osoba poskytuje - zpravidla za úplatu - jiné osobě oprávnění k užití díla (oprávnění k výkonu práva dílo užít), tedy licenci. Pokud neobsahuje smlouva jiné ujednání, je nabyvatel licenci nejen oprávněn, ale i povinen využít (licence zavazující). Dohodou stran však lze licenci sjednat jako opravňující. Autor může poskytnout licenci jako výhradní, nebo jako nevýhradní. Nebude-li sjednáno jinak a nepůjde-li o licenční smlouvu nakladatelskou, půjde o licenci nevýhradní. U nevýhradní licence může autor udělit oprávnění jakémukoli dalšímu subjektu a taktéž sám může dílo užít, u výhradní licence je autor povinen se zdržet udělování svolení k užití díla jiným osobám a současně i užití díla (výhradnost úplná), popř. - je-li tak sjednáno - musí se zdržet pouze udělování svolení, avšak sám dílo užít může (výhradnost omezená). Udělí-li autor přes existenci výhradní licence další licenci, bude tato další licence neplatná (absolutní povaha účinků licenční smlouvy). Bude-li naopak po nevýhradní licenci sjednána licence výhradní, budou obě smlouvy platné; nabyvatel pozdější licence, tedy licence výhradní bude povinen strpět předchozí licenci nevýhradní.

Autor může udělit licenci buď omezeně na jednotlivý způsob, či jednotlivé způsoby užití nebo licenci neomezenou - ke všem způsobům užití. Avšak i když je smlouva sjednána na všechny způsoby užití, jsou pojmově vyloučeny ty způsoby užití, u nichž je povinná kolektivní správa. Autor též nemůže přímo (individuálně) sjednat odměnu v případech, kdy právo na odměnu je povinně kolektivně spravované.

Pokud jde o formu licenční smlouvy, koresponduje s občanskoprávní zásadou bezformálnosti; až na výjimky se nevyžaduje písemná forma. Písemná forma je k platnosti licenční smlouvy nutná, pokud jde o výhradní licenci a dále u licencí kolektivních a hromadných udělovaných kolektivními správci.

Licenční smlouva je smlouvou zásadně úplatnou, ale lze ji sjednat i jako bezúplatnou; určitou odchylkou v tomto ohledu je ustanovení § 49 odst. 3, které zakotvuje autorovo právo na přiměřenou odměnu v souvislosti s pronájmem originálu nebo rozmnoženiny díla, kdy však nejde o licenční odměnu, ale jiné majetkové právo; sama licence k pronájmu může být udělena bezúplatně. Tohoto práva se autor nemůže vzdát a nemůže je ani vykonávat individuálně, jde o právo povinně kolektivně spravované.

Pokud není sjednáno jinak, může licenci využít pouze nabyvatel; k poskytnutí podlicence se vyžaduje souhlas autora, stejně tak je třeba souhlasu autora i pro případ cese (postoupení) licence, pokud půjde o prodej podniku či jeho části, souhlas se nevyžaduje, ledaže by si tak autor výslovně vymínil v licenční smlouvě.

 

Nakladatelská smlouva licenční

Licenční smlouva nakladatelská je licenční smlouva, kterou autor poskytuje nabyvateli licence k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, díla fotografického či díla vyjádřeného způsobem podobným fotografii, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci. Nakladatelskou licenci lze poskytnout také buď jako výhradní, nebo jako nevýhradní, ale v případě, kdy dohoda o charakteru licence chybí, platí na rozdíl od obecné úpravy licenční smlouvy, že jde o licenci výhradní, nejde-li o rozmnožování a rozšiřování díla v periodické publikaci. S ohledem na ustanovení § 46 odst. 4 je nutná písemná forma, jinak by taková smlouva byla neplatná. U licence nakladatelské se tedy zvláštní dohoda vyžaduje naopak tam, kde má být licence nevýhradní. V případě, kdy nebude nakladatelská smlouva sjednána písemně, bude pro posouzení platnosti smlouvy z hlediska formy rozhodující vůle stran. Pokud chtěly strany sjednat smlouvu jako výhradní, bude neplatná pro nedostatek formy, pokud bylo vůlí stran sjednat smlouvu jako nevýhradní, neplatnost z tohoto důvodu nebude možné dovodit.

Dalším zvláštním ustanovením nakladatelské smlouvy, jímž se odlišuje od obecné úpravy licenční smlouvy, je právo na autorskou korekturu, které má dispozitivní charakter, a některé zvláštní důvody zániku smlouvy.

 

Podlicenční smlouva

Podlicenční smlouvou nabyvatel licence poskytuje oprávnění k výkonu práva užít dílo (podlicenci, běžně označovanou jako sublicence) další osobě, aniž by přitom došlo ke změně smluvních stran; ustanovení o licenční smlouvě se na ni vztahují obdobně. Nabyvatel licence může udělit podlicenci pouze se souhlasem autora. Od postavení osoby, která na základě smlouvy získá oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci/podlicenci), je třeba odlišovat osobu, která na základě zákona získá oprávnění k výkonu majetkových práv (vykonavatel majetkových práv). Takovéto postavení má, jak již bylo zmíněno, zaměstnavatel, pokud nemá se zaměstnancem jinou dohodu a jde o dílo, které zaměstnanec vytvořil ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovního poměru, a dále objednatel, pokud dílem na objednávku je kolektivní dílo, počítačový program, databáze a díla kartografická, i tehdy pokud nejsou díly kolektivními, i zde je možná jiná dohoda. Autorovi v těchto případech zůstávají pouze tzv. holá majetková práva autorská bez možnosti jakkoli s nimi nakládat, jakkoli je využít.

Uzavřel-li by přesto autor licenční smlouvu, byla by neplatná. Zaměstnavatel či objednatel se dostávají do právní pozice, jako by šlo o jejich vlastní práva, jednají při výkonu práv vlastním jménem a na vlastní účet, udělují-li oprávnění jinému, neudělují podlicenci, ale licenci. Na rozdíl od nabyvatele licence jim také náležejí jiná majetková práva zejména podle § 24 a 25.

 

Trvání majetkových autorských práv

Obecná doba trvání autorských majetkových práv je po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Odchylně stanoví zákon okamžik, který je rozhodný pro počítání doby trvání autorského práva u díla spoluautorů, pro dílo audiovizuální a pro díla zveřejňovaná po určitou dobu ve svazcích, na pokračování nebo v řadách. Zvláštní doba trvání je stanovena pro díla anonymní a pseudonymní, též pro díla kolektivní - zde zásadně 70 let od oprávněného zveřejnění díla, nevyplývá-li ze zákona jinak; nebylo-li takové dílo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření, majetková práva uplynutím této doby zanikají. Počítání doby trvání upravuje § 27 odst. 7 - lhůta se počítá od prvého dne následujícího roku.

 

Volné dílo

Volné dílo autorské je autorské dílo, u kterého uplynula doba trvání autorských majetkových práv. Může být bez dalšího volně užito, tedy bez svolení a bezúplatně, aniž by tím však bylo dotčeno právo zveřejnitele dosud nezveřejněného volného díla a tzv. postmortální ochrana, podle které si nikdo jiný než autor nesmí osobovat autorství k dílu, dílo nesmí být užito způsobem snižujícím jeho hodnotu a musí být uvedeno jméno (pravé, popř. pseudonym) autora díla, nejde-li o dílo anonymní.

 

Příklad: V případech, kdy autorské dílo ještě není volné z hlediska autorskoprávního, pak je možné je užít pouze se svolením autora, resp. oprávněného nositele

Nahrávám...
Nahrávám...